Démonický Hrad

"Cha!" vykríkol som potom ako sa naše sily znovu vyrovnali a spojili v jedno. Vyzeralo to nebezpečne, chystal sa výbuch, ktorý by sa pre hrad a tretinu podsvetia nemusel skončiť dobre. Pomocou vymačknutia maxima som obe naše energie rázom zastavil.
"Teda, na to, že vyzeráš ako pred rozkladom, si stále vo forme."
Ruku som položil na čelo a sklamane pohliadol k zemi.
"Ohromná škoda, keby sme bojovali na inom mieste, mohli by sme to dotiahnuť do konca."

stále jsem tam, o několik let mladší a díval jsem se na něj

''ani ty jsi nevyšel z formy, avšak to samé se nedá říct o ni, již dlouho jsem ji neviděl bojovat''

"To je fakt, trebalo by ju ísť pozrieť."
Obzrel som sa po chodbe na spôsobené škody s nepekným výrazom v tvári.
"Hej, starý. Poviem ti to isté, ako pri našom prvom strete. Ostaň v tej podobe nastálo, vzbudzuješ menej strachu. S takouto jemnou pokožkou pôsobíš takmer až dievčenským dojmom, rozkošné."

''vidím že jsi ve formě i s narážkami''
začal jsem se soustředit a hrad způsobené škody na zdech se začali sami od sebe opravovat, po chvíli vše bylo jako před bojem

''ještě něco, všiml jsi si také v posledních dnech nezvykle velké aktivity v tomto světě ?''

"Niečo sa ku mne dostalo. Niektorým démonom sa podarilo dostať do ľudského sveta. Čo je ale horšie, najnovšie prenikla samotná Nanakuma."
Smutne som sa zahľadel na stenu.
"Budú mi chýbať, bola s nimi prča."

''jedna démonka je, ale zradila a zůstala v tomto světě''

usmál jsem se a došel jsem ke Corel přehodil jsem si jí přes rameno a přišel jsem ke dveřím které jsem otevřel
''ať se příště sejdeme v dobrém''
pověděl jsem a vyšel jsem ze dveří
- přesun

"Nápodobne."
Pomaly som sa vracal do svojej komnaty.
Neuveriteľné, ako dlho už Nanakuma existuje. Spomínam si na to, ako keby to bolo včera, čo nás 7 brázdilo podsvetím. To boli nádherné časy, to som ešte mal jasný cieľ.