Najvysia ves miesto pre vodcu

Zobudil som sa a vsimol som si ze Shigeru este lezi.
"Hm fakt ma zaujma kto im to spravil."

Znova som aktivoval svoju techniku a zacalo prsat.

Přišla jsem do věže. "Dobrý den. Tak jak mu je?" myslela jsem Shigera. Ani nevím proč jsem se zajímala.

"Este sa neprebudil."

"Aha. A už jste zjistil, co se stalo?" zajímala jsem se.

Zdál se mi podivný sen... Celou tu událost jsem viděl znova a přitom jsem byl někde ve vzduchu a nemohl nic dělat.
Bylo to z pohledu diváka...
Najednou jsem začal přicházet k sobě, pomalounku jsem pootevřel oči a okamžitě ucítil tu strašlivou bolest hlavy.
Lehce jsem pohnul rukama a zjistil, že i ty dostaly pořádně zabrat.
Pomalu, ale opravdu pomalu, jsem se posadil do tureckého sedu, zavřel oči a musel si v hlavě vše urovnat, vše bylo tak zmatené a přeházené. Jako by mi v hlavě vybuchla bomba.

"Co sa ti stalo ??"

Jen jsem mlčky seděl a pod víčky mi mihotaly oči sem a tam jako při zlém snu.
"Pššš..." Pokynul jsem k Peinovi, aniž bych si to uvědomil.
Jen jsem seděl a snažil si v hlavě udělat pořádek, na to jsem potřeboval chvíli se soustředit.

"Spytam sa ta este ras. Co sa ty stalo."

Po přibližně půl hodině meditace jsem otevřel oči a podíval se na Peina.
Pravděpodobně jsem vypadal trochu otřeseně.
"Nic mi není, díky za optání..."
Řekl jsem ironicky Peinovi.
"Včera... Když Daisuke odešel, lehnul jsem si na zem a jen tak ležel, na přibližně hodinu jsem usnul a vzbudily mě zvuky, které mi připomínaly hromy.
Pokud vím, vy ovládáte jen déšť, takže mi to přišlo divné. Takže jsem za tím šel, bylo to kousek od vesnice u takového menšího lesíku. Ty blesky byly divné, byly jasně žluté, takže jsem šel až ke zdroji a tam jsem našel Daisukeho spolu s nějakým dalším klukem..."
Zkřivil jsem obličej, jelikož bolest v hlavě neutichala.
"Bojovali spolu, z toho kluka se vyklubal další démon. Taky ovládal blesky, to on vyvolal tu bouři.
Sledoval jsem je z povzdálí, ale Daisuke měl problémy, takže jsem tam vtrhnul a postavil se před něj.
Daisuke mu skočil do rány a poté omdlel. Já se snažil nás ochránit svou silou, ale měl jsem na mále...
Pak se Daisuke proměnil v plnou formu, ten démon taky... Srovnávali svoje síly, obrovské množství energie a blesků...
Tak tak jsem ochránil sebe, Daisuke se pak vyčerpal a upadl do bezvědomí... Ten démon byl taky raněný, nebo tak vypadal. Chtěl jsem nás ochránit, ale prolomil mou obranu. Chytl mě a pustil do mě blesky...
Teď se chci zeptat... Není mi to jasné. Jak jsme se dostali do města, a když jste mě viděli, jak jsem vypadal?"
Optal jsem se, jelikož jsem chtěl mít úplnou jistotu.

"Tak ako teras. Som rad ze si mi to povedal."

"Já ještě ale neskončil...
Nebyly kolem mého těla takové zlatavé plameny?!"
Potřeboval jsem vědět pravdu...

"Ako to myslis, co si vlastne zac ??"

Podíval jsem se Peinovi do očí.
"Beru to jako ano...
Tím pádem to dává smysl...
Jak do mě ten démon pustil proud, byla to poslední kapka, více mé tělo po fyzické stránce nesneslo.
Už jednou se mi to stalo. Tomu démonovi se muselo povést aktivovat mou plnou moc.
Poté už pro mě nebyl tak velký problém. Dostal jsem z něj to, že se s Daisukem znal.
Že měli dohodu, 6 let a poté se znovu střetnou a změří své síly... Ale Daisuke nebyl ten silnější.
Poté jsem ho... zabil a pohřbil.
Tím to skončilo. A teď zpět ke mně."
Podíval jsme se trochu se strachem na Amrit.
"Eh..." Zasmál jsem se a začal kašlat.
"Jsem jen člověk, ale moje schopnosti mě trochu předčily.
Slyšel jsem to párkrát, ale sám nevím, co k tomu říct.
Znáte telepaty a telekynetiky? Telepati čtou myšlenky a telekynetik jsem já.
Naše schopnosti jsou čistě mentálního rázu. Využíváme svou fyzickou sílu minimálně.
Když se mě ten démon pokusil zničit, moje fyzická stránka vypověděla, prostě už dále nemohla...
Jenže má mentální stránka je o trochu dále. Popravdě a hodně dále...
Obyčejně využívám 20-25% své plné síly. Tím stresem a strachem o život jsem musel nějak aktivovat svou plnou sílu. Jedná se o mentální energii tak silnou, že nabývá viditelné formy. To jsou ty zlatavé plameny, na které jsem se ptal. V tu chvíli mé tělo fungovalo pouze na mentální energii.
Proto jsem byl schopný toho démona zabít a přijít až sem i s Daisukem. Ovšem, ve své nynější formě není mé tělo připraveno na tak velkou zátěž, proto jsem spal tak dlouho a proto mi třeští v hlavě a bolí mě tělo.
Je to jako kdybyste se předávkovali. Ale díky Bohu jsem nějak došel tady a předl Daisukeho... Čím déle je mé tělo v takovém to stavu, tím více ztrácím svou vlastní vůli a mé tělo je poháněno nahodilými myšlenkami nebo charakterem, domnívám se, že nyní to bylo mým charakterem. Jak jsem vám řekl, když jsem tu přišel, mým cílem je chránit ostatní, a pravděpodobně proto jsem vzal Daisukeho a přinesl ho až sem...
Popravdě, zpáteční cestu si skoro vůbec nepamatuju, jen nějaké útržky...
Takže asi takto..."
Vysvětlil jsem oběma a přivřel oči.

"Takze si pouzil plny svoj potencial chapem. No hlavne je ze si nezomrel a to je dobre."

"Já se jen tak nedám...
Kde je Daisuke? A co se stalo s ním?"
Optal jsem se a přitom jsem už odpočíval, snažil jsem se si vyčistit hlavu a nehýbat se.

"Ukludni sa je v poriadku."

"Dobře, tak to jsme to pak teda zvládli."
Trochu jsem si oddychnul a v rukou jsem začal cítit mravenčení.
Hlava mě bolí jako střep, minimálně dneska ještě nebudu schopný nic dělat...

"Zatial zostan lezat. Cvilu si polezis"

"Eto... Mohl bych Vás o něco poprosit?
Pohlídejte Daisukeho, než se zotavím...
On není špatný, jen se v sobě ještě nevyzná...
Viděl jsem to během toho boje..."
Vybavily se mi některé momenty v hlavě.
Pomalu si poposedl a ztěžklé ruce položil dlaněmi nahoru na kolena.
"A jinak běžte trénovat, Amrit, přece tu nebudeš jen tak sedět,
kdo ví, kde zase Daiseku je. Já budu meditovat, vyčistím si hlavu
a tělo si odpočine. A navíc, potřebuji k tomu klid."
Dořekl jsem a zavřel oči.

"Můžu tu sedět, pokud se mi bude chtít." Povzdechla jsem si. "No tak jo, nechám tě tu, když na tom trváš."

Pozrel som sa na amrit.
"Tak sa vratme k tvojmu treningu. Keby nieco shigeru staci ked vybehnes na dast."

"Dobře." pousmála jsem se.

Pevne sa ma chyt a ja nas dostanem rychlo dole.

Pevně jsem se ho chytila za paži.