Nemocnice v Kitagawě

vtrhla jsem do nemocnice po ohlášení co se stalo, a šla do pokoje

"Akihiro!" šeptla jsem se a došla k němu "POjď se vyspat domů lékaři se o ní postarají poslalo mi zprávu co se stalo." podívala jsem se na Misaku a Hiraka a pak zase na něj

"POstarají se o ní nechala jsem jí hlídat." upokojila jsem ho

(Hiraku je už v knihovně, ale nevadí )
Podíval jsem se na Bettany."Už jsem odpočíval dost. Musím teď pomoct Hirakovi z cvičením. Vím, že se o ni postarají, ale stejně se bojím. Jestli se jí něco stane, nepřežiji to." Podíval jsem se na Mis. Pak jsem vstal a oblékl si triko a na záda dal Katanu."Teď jdu do knihovny. Jestli máš čas, tak ji prosím pohlídej. Zítra už budu muset jít a potřebuji někoho, kdo se o ni postará, i když je v nemocnici. Děkuji." Naposled jsem se na ni podíval a odešel pryč.
(přesun)

Za rytmického pípání jsem ztěžka zvedla víčka.. Viděla jsem rozmazaně, než mi věci kolem začali dávat smysluplný tvar. Porozhlédla jsem se do stran, abych si uvědomila, kde jsem. Ležela jsem v posteli a všechno kolem mě bylo až nechutně bílé. Všude kolem hadičky a miliony přístrojů. To mohlo být jediné - nemocnice. Ušklíbla jsem se. Nemocnice opravdu moc v lásce nemám.
Ale proč jsem tady? Kde jsou všichni? Jak dlouho jsem tu? Hlavou se mi hoinilo nespočet myšlenek. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Věděla jsem jen jedno, tady už nebudu ani minutu. Vytáhla jsem ze sebe všechny ty hadičky a vstala jsem. Ale hned jsem toho zalitovala, protože jsem zavrávorala. Přidržela jsem se opěrátka a všimla si na židly svého oblečení. V mžiku jsem se převlékla a promnula si spánky.
Zajímalo by mě, o co jsem přišla, protože jak se znám. Přijdu vždycky o to nejlepší. Ušklíbla jsem se a prohmatala si ruce. Nic nebolelo, bylo to v pořádku. Zvláštní na to, co jsem si posledně pamatovala mi bylo až nějak moc dobře. A to nebylo hezké znamení. Vykoukla jsem ze dveří a pozorovala skoro prázdnou chodbu. Už ve svém oblečení jsem se proplížila ven a tam se rozhlížela.
A teď jsi kde Misaki? Slušně říci- v háji!
I s tou myšlenkou jsem vykročila pomalu někam - hledat někoho známého.
(Přesun)

V nemocnici mi řekli, že Misaki beze stop zmizela. Zděsil jsem se a začal trochu panikařit.[i]"Co když se jí něco stalo? Co když někde leží v bolestech? Co když jí někdo unesl....já blbec! Jak jsem na ni mohl zapomenout..." V hlavě se mi honilo milion otázek a taky nadávek na mou osobu. Rychle jsem vyrazil z budovy a začal v podobě orla prohledávat celou Kitagawu.
(přesun)