Nemocnice v Kitagawě

Ani náhodou človeče.. ty ideš pekne na ošetrovňu.. povedal som pri čom som ho nasilu vytlačil na chodbu a mieril som s ním na ošetrovňu.. neber to ako pomáhanie.. keby si zomrel tak budem bojovať s čím ? mŕtvolou? spýtal som sa ho ironicky pri čom som si pozeral jeho celkový stav. Vyzeralo to tak že som si Bettany nevšimol.. všimol ale.. nemohol som sa jej pozrieť ani do očí..

"hh" usmial som sa na neho."Mozno inokedy Usui" premenil som sa na polodemona zamaval kridlami a rozletel sa Nabuduce ked sa stretneme tak dokoncime co sme zacali" a vyletel som prec nemocnice.A v duchu uz som si len povedal nebojte sa Lady Saya vsetko dobre dopadne ste dobra vdokyna.

podívala jsem se od okna, "Oh promiň Akihiro" pokusila jsem se o úsměv a zase si šla sednout k němu
"Daisuke říkal že Yuuki pořád žije, nemusíš mít strach později si pro ní dojdu osobně. Teď budu potřebovat, aby sis odpočinul měnil si se v zrldu nechtěj po mě abych to popsala sama jsem se překonávala abych tě šla utišit a přitom bála, abys na mě nezaptočil, kupodivu si tak neudělal. Potřebuju, aby sis odpočinul budu pro tebe mít prácičku." povím 'nějak se to všechno na mě sype! pomyslím si a posmutním

Ten hajzl.. opováž sa zomrieť .. zahundral som po čom som sa len otočil k dverám odkiaľ som vyššiel.. pomaly som v nich zastal a pohľad som takmer okamžite namieril na podlahu.. J..ja.. etoo.. g...gomen.. vykoktal som zo seba zničene pri čom som čakal na reakciu oboch.

otočím se pomau na Usuiho "Za co se omlouváš, spíš bych ti měla poděkovat postaral si se o obyvatele, to já bych se měla omlouvat, nebyla jsem ani schopná Kitagawu ubránit."

"Yuuki žije?!" Srdce mi poskočili nevýslovnou radostí. Hned na to, ale zmizela. Zase jsem posmutněl. Moc dobře jsem věděl jaká by byla odpověď na mou otázku "Chceš tu zůstat s ním nebo jít se mnou?" Kdyby ten blbec chvíli počkal a nechal jí odpověď. Vůbec nic z toho se nemuselo stát. Pak ve mě hrklo, když jsem slyšel zmínku o zrůdě a o tom, co se stalo, i když mu to nechtěla celý popsat."Já...já se omlouvám, moc mě to všechno mrzí. Nechtěl jsem nikomu ublížit a hlavně né vám." Objevil se tam Usui, jen jsem se na něj letmo podíval a kývl, že se nic neděje. Už jsem na to vše radši teď nemyslel a rozhodl se dát na radu Lady Saye. Byl jsem vážně hodně unavený a potřeboval si odpočinout. Znovu jsem si lehl a hlavu si položil do klína Lady. Nevěděl jsem jestli jí to bude vydit, ale to už mi bylo stejnak jedno, protože jsem hned usnul.

J..ja.. keby som len.. za tebou neprišiel.. nič by sa nemuselo stať.. ja.. začal som zo seba strúhať všelijaké somariny no nakoniec som si len povzdychol.. nechcem ti robiť ešte väčšie problémy.. asi to je osud.. proste som predurčený na to.. aby som bol "sám".. keďže všetkých okolo mňa privádzam k nešťastiu.. proste úplne všetci.. pôjdem niekam.. dokelu .. zašijem sa do jaskyne a nevyjdem odtiaľ .. nikdy.. šomral som si popod nos pri čom som sa stále nevedel pozrieť na Bettany.. asi.. zbohom.. šepol som pri čom som sa začal otáčať k dverám.. ani sa nečudujem.. že sa ma rodičia zbavili.. keď som mal sedem.. prebehlo mi ešte hlavou a ja som pomaly kráčal k dverám.

"Nemusíš se omlouvat." stihnu ještě říct, než mi jeho hlava klesne do klína, pousmála jsem se a pomalu ho začala hladit ve vlasech přitom myslela na to co se událo, tohle se mi z hlavy jen tak nevykouří, tohle mě hodně poznamenLO ale vnímajíc všechno od Usuiho vyslechla
"Není to tvoje chyba prostě se to stalo, nikam nechoď nedovolím nikomu , aby byl sám bez nikoho, je to to nejhorší co se může někomu stát. Prosím tě o jediné neodcházej, po tom co jsi pro mě a ostatní udělal." dívám se na něj věříc tomu že se otočí avrátí se k´nám

Po jej slovách som sa len pootočil a zapozeral som sa Bettany do očí.. vykročil som k nej pri čom som si v mysli stále prehrával to čo som vlastne chcel spraviť.. mierne som sa k nej naklonil keďže sedela. Arigato.. snáď ma nebudeš nenávidieť .. pousmial som sa po čom som sa len nahol bližšie k nej a pobozkal som ju, po nejakej malej chvíľke som sa odtiahol pri čom som od nej sťažka odtrhol zrak a vyšiel som z miestnosti preč, neskôr aj s nemocnice a zamieril som si to niekam.. bohvie kam.. (presun)

seděla jsem jak kdybych viděla ducha, nečekala jsem to co právě udělala a děkovala bohu že to nikdo jiný neviděl, i když to bylo příjemné, avšak moje pesimistická nálada to obrátila tak, že jsem si to ale vůbec nezasloužila, odešel a já ho nedokázala přimět, aby zůstal a žil poklidně. dál jsem hladila Akihira ve vlasech, uklidňovalo mě to a zároveň jsem pomalu i usínala

(Jak vidím všichni usínají a jdou spat xD...tak myslím, že to asi dneska zabalíme a budem pokračovat zítra ne? xD)

"ty už spíš mě na klíně a já usnula v sedě máš pravdu balíme to a zítra dobrú noc )

( jj dobrou zítra to bude zajímavý xD )

ráno mě probudila vizita
"Lady Sayo spala jste celou noc v sedě, nechcete si jí t lehnout?" zeptá se mě šeptem sestřička
"Ne jsem v pořádku."
"Dobře, přinesu snídani." řekla a odešla pak se zase potichu vrátila se dvěma táci snídaně kývla jsem jí jako dík a ona zase odešla, Akihiro spal, nechtěla jsem ho rušit tak jsem zase zavřela oči a přemýšlela co má znamenat to dnešní setkání a semtam Akihira pohladila ve vlasech

Zdál se mi další z těch podivných snů...Byli jsme ve velkém sále, kde stál dlouhý stůl. U něj seděli dva lidé, muž a žena, o něčem se bavili. Já stál za dveřmi síně a jen poslouchal..."Jak si to mohl udělat vlastnímu synovi?! Jak si to mohl udělat naším lidem?!"..."Nemohl jsem jinak! Vyhrožoval, že všechny pozabíjejí! Co jsem měl asi podle tebe dělat?!"..."Bojovat! Nenechat se takhle ovládnout!"..."Jasný! Proti démonům bychom neměli žádnou šanci!""Nejsou to démoni! Jsou to lidé, co je v sobě mají! Každý z nich se dá zabýt!"..."To je jedno! Prohráli bychom tak i tak!"..."Aha, tak lepší řešení jim bylo obětovat syna a ostatní děti že?!"...Hrklo ve mě. Nemohl jsem věřit vlastním uším. Ale to už se sen zase rozplýval a já se prudce probudil. Tep mě bil jak o závod a já jen z těží stíhla dýchat. Podíval jsem se nad sebe a viděl Lady Sayu. To jsem jí usnul na klíně? To tu byla celou noc?...[i]

"Stalo se něco Akihiro, JSi v pořádku?" zeptám se mile

"Ehm...no...ano, už je to dobrý." Pokusil jsem se opětovat její úsměv."Omlouvám se, že jsem na vás usnul. Muselo to být nepohodlné. Opravdu se omlouvám." Ale počád jsem se nezvedal."Lady Saya, jaký úkol jste myslel? Včera jste o něčem mluvila, že pro mě máte nějaký úkol." Nevěděl jsem, co by zrovna po mě někdo chtěl a zrovna Lady.

"NEomlouvej se mě to nevadí, včera večer se na obloze objevil nějaký stařík a oznámil sraz vůdců čtyř území, dnes v osm hodin v hlavní věži, mám si sebou vzít schopného bojovníka, důvěřuju tobě, až se procvičíš víc ve svých schopnostech budeš třída, chtěla bych tě poprosit jestli jsi na tolik už schopný, aby jsi mě tam doprovodil." podívám se na něj

"Cože? Já,ale...ale...já nejsem žádný bojovník. Měla byste si vzít někoho lepšího. Samozřejmě, že s vámi rád půjdu a citím se už mnohem lépe, ale jste si tím jistá, že chcete zrovna mě?" Docela mě to překvapilo. Nikdy jsem takhle z někým nebyl a k tomu na něčem tak důležitém? Věří, že budu schopný bojovník...

"Ano tebe, odejít do jiné města a pokusit se zachránit kamrádku sice bylo trošku pošetilé, ale šlechetné a musel si mít plno odvahy, aby jsi tam šel sám. Toho si cením a věřím tomu, že ty mě nezklameš." usměju se

"Vážně si to myslíte?" Podíval se na ni a nemusel čekat ani na odpověď."Děkuji vám Lady Sayo." Konečně se pomalu posadil. Cítil se docela odpočatý."Tak myslím, že už je mi dobře. Můžem s tadyma zmizet. Není to moje oblíbené místo...hehe." Trochu se pousmál. Potom si teprve něco uvědoml.Vždyť nemám oblěčení. Celí jsem si ho roztrhal a běhat po vesnice v boxerkách by asi nebylo nejlepší... Podíval jsem se na Lady."Budu vás, ale asi muset ještě otravovat. To oblečení od vás jsem si jaksi...ehm...roztrhal, no a jiné nemám." Trochu jsem se začervenal.

"Půjdu ti něco sehnat. Sestra přinesla snídani dej si," podám mu jeden z táců a já zmizím z pokoje v sesterně vyfasuju nové čisté prádlo a vrátím se s ním do pokoje

"Děkuji." a ihned jsem se pustil do jídla. Byl jsem strašně hladový. Než Lady Saya došla už jsem to měl v sobě. Oblékl jsem se a čekal na Lady.

"Jestli máš hlad vem si i mojí snídani já nnechci." usmála jsem se na něj a přemýšlela jak v něm vyvolat další schopnosti