Nemocnice v Kitagawě

( Porpvé z holkou co čekáš xDDDD ... pokud nepočítáš Lady Sayu )

"Cože?! Jo...tak teda...no...můžem jít..ehm." Když vycházeli z nemocnice po očku jsem se na ni díval. Vypadá mnohem líp než včera. No podejď, taky to zrovna neměla nejlehčí... Yuuki...no...dnes vypadáš dobře" a trochu jsem se na ni pousmál. Pokračovali jsem dál po cestě od nemocnice.
(přesun)

( Hehehh xDD tos neměl říkat, využiju toho xDDD )
Prekvapene som sa naňho pozrela a potom som sa usmiala. Vďaka Akihiro ... A z trošku červenými lícami som kráčala vedľa neho.

(Presun)

Od této chvíle celé mé území obklopila dvojnásobná diamantová bariéra, která je tvrdší jak jakékoli železo či ocel

(Diamant je nejtvrdší kámen)

nikdo se přes nedostane ven ani dovnitř

vyjímka nějaké techniky

jakmile jsem dorazila do nemocnice Akihira jsem pustila z krystalového obalu a zmocnili se ho sestřičky a odvezli ho na pokoj, podepsala jsem nějaké papíry ohledně jeho a šla za ním do pokoje, ruce jsemměla volně vůbec jsem je necítila vážně bych měla začít posilovat

Sestřičky mě položili na postel sundali ze mě rostrhané oblečení a nechali mě jen ve spodním prádle. Chtěli mi dát kapačky, ale nemohli do mě píchnout jehlou. Vždy, když se mě dotkly zajela špičky do vody. Tak se to stále opakovalo, až to nakonec vzdyli. Dali mi nějaké prážky, zakrylili teplou dekou a nechali mě tam z Lady Sayou osamotě. Pořád jsem byl v bezvědomí a nevnímal své okolí.

sledovala jsem marné počínání sestřiček, když odešli sedla jsem si na židli vedle jeho postele a složila si ruce do klín ajendu jsem však s námahou ještě zvedla a dívala na třesoucí se dlaň. 'měla bych se naučit používat krystali i pomocí vůle' pomyslím si a podívala se na Akihira, vzala jsem ho tou rukou za tu jeho a jemně stiskla stejně se klepala

Ucítil jsem něčí dotek na mé ruce. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se, kdo to je. Díval jsem se do tváře Lady Saye."Ehm, kde to jsem? Co se stalo?" Byl jsem absolutně zmatený a zrovna nejlépe mi taky nebylo.

"Jsi v nemocnici, v Kitagavě, napadl si nás a byl jsi v tranzu pamatuješ si jak to začalo?" usměju se na něj nepouštějíc mu ruku

"Cože?! Já vás napadl! To né! A jakto, že jsme v Kitagawě, když byla zničená! Já nic nechápu. Nakonec jsem se dostal až k té poslední otázce."Ano, vím jak to začalo. Začalo to, když před mýma očima ten vůdce zabyl Yuuki." Sklonil jsem hlavu a z očí mi začali téct slzy."Byla to všechno moje vina, jen moje." Celý jsem se roztřásl.

"Cože? Zabil Yuuki?" jemně jsem ho chytla za bradu aby se na mě podíval
"Víš jistě že to byla Yuuki?" zeptám se je mile ale zároveń naléhavě

"Určitě..." Ale dál už jsem nemohl pokračovat. Nechtělo se mi teď o tom mluvit.

pustila jsem mu bradu, nemohla jsem tomu jen tak uvěřit poškám si až co zjsití daisuke podívala jsem se na něj a psoadím se k němu na postel
"Nemysli na to já to vyřeším ano? Kitagawa byla jednou chopností Yahika toho vůdce conás napadl zase opravenam nechápu to doteď ale je to tak, zklamala jsem věechny že jsem jí neubránila,ale aspoň nikdo nezemřel."

"Hm..." To bylo jediné, co jsem na to odpověděl. Pak mě zaujalo to o Yahikovi. Otřel jsem si oči."Tak proč nás teda ničil, když nám pak pomohl. Nechápu ho. Trochu jsem se zamyslel. Pak jsem se dostal k tomu, co mě hodně zajímalo."Co se to tam se mnou vůbec stalo? Nic si nepamatuju. Jediná věc, která se mi jaksi vybavuje je nějaký polodémon nebo co, který využíval elektřinu. Něco mě k němu táhlo. Byl mi tak....povědomý..."

"Myslíš Daisukeho? Daisuke mě bránil, měl mi pomoct najít tebe a Yuuki jediní vy dva jste byli pohřešovaní, jsem ráda, že apsoňn tobě nic není. Ten trénink platí jak jsem ti slíbila." usmála jsem se
"K tvému dotazu nevím proč to udělal před tím mě anonymním dopisem varoval právě jeho bojovník a ten samí ho pak donutil ho vesnici psotavit. Je to zvláštní." řeknu ale všimnu si něčeho divného přiskočím k oknu a poslouhcám co se děje nechápala jsem to ale musela jsem ttam být bylo to důležité. Otočila jsem se na Akihira a vrátila se k němu

Prisiel som az sem no po ceste som zsitil ze ma mzranenu nohu s toho jeoh dtaka vodneho este nez som pouzil tu techniku ma zasiahol no nic ieisl som dalej a halada kde mozne alebo moze byt a nakoniec som nasiel vosiel som do miestnosti."Vratil som sa"

"Co si zjistil?"

"Zakladna vec je ze zije to dievca dalej ona chce zostat u neho pre 2 veci za prve chce zosilnit vraj on je dokaze pomoct na ceste ziskat silu a za druhe nechce aby bol iekdo v ohrozeni".No netreba sa bat Lady Saya pretoze som jej dal poistku ze ked s anieco bude zle diat tak hned to zistim a mozme sa za nou prepravit a za druhe povedal som ze o mesiac sa ukazeme.A mylsim ze aj tak by nemalo cenu sa tam terpat zbytocne opat lebo nebola by sanca ho odstat pretoze sa nachadza na takom mieste kde je velmi obtazne sa dostat".Ustupi sl do zadu a cakl na odpoved".

Pozorně jsem vyslechl Lady Sayu. Stejnak je to podivín.... Do místnosti vešel ten člověk , na kterého jsem si vzpomínal, když jsem byl v tranzu. Něco z něj vyzařovalo a já nevěděl co. Jen jsem se na něj pozorně díval. Byl jsem úplně omámený. Kdo to je... Vůbec jsem nevnímal, co říká.

Zrazu som vidle ze pri niekom sedi hm takze toto je asi on tej podivin hm azase som zameral pohlad nanho no terza ako clovek.

Po nejakej chvíľe som prišiel do nemocnice.. na recepcii ma poslali na ani neviem aké oddelenie.. ani som nevedel ako a už som sedel na nejakom stole kde mi obviazali hlavu a dali nejaké sedatíva alebo čo.. po tom mi ešte vyšetrili domliaždenú ruku, asi dve až tri domliaždené rebrá a na to všetko mi dali obväzy dlahy a podobne.. pripadal som si ako v nejakom hororovom filme. Keď som prehodil zopár slov s doktorom tak ma iba nasmeroval na miesto kde by mal byť Aki a Bettany.. o chvíľu som tam prišiel no celkom mi vyrazilo dych že tu vidím aj Daisukeho.. čo tu robíš? spýtal som sa ho pri čom som stál v dverách.. o chvíľu ma však premohla dosť nepríjemná bolesť pri boku a tak som sa radšej oprel o rám dverí.

"Akihiro tak to vidíě naši nepřátelé nám vezmou bojovníka s vzácnými schopnostmi, aspoň máš pojistku, že žije. Díky za pomoc Daisuke." přijdu k němu a položím mu ruku na rameno
"Teď už s tím nic nenadělám." řeknu trošku smutně

"Cože?! Já trochu neposlouchal." a konečně jsem odrhl oči od toho kluka a zadíval jsem se na Lady Sayu. Všiml jsem si, že je tu už aji Usui."Kde ty ses tu zas vzal?"

Chytil som jej ruku co mi dala na rameno "ale ona sa vrati a pojdme za nou co nasjkrosie vsetci a omnoho silnejsi verte mi a dostaneme ju odtail ale ujistujem vas ze je knej naozaj mili"Pohladkal som jej ruku a pustil ju rado sa stalo a hoci kedy vam pomozem.Potom este raz som pozrel na toho chalana a otocil sa."Usui ja povieme si inokedy som unaveny a nemam casu tu postavat" a krivajuc som odchadzal uz prec no medzi tym sa podomnou spravila kaluz krvi.

jen jsem smutně kývla
"ahoj Usuii, omlouvám se za chování Isukeho," řeknu a jdu k oknu opřu se o něj a dívám se ven