Obrovská vila , a pod nou úkryt pod hĺbkou 500 m

Vtedy som asi už nevnímala, pomyslím si. Čože? Už nikdy? Zopakujem. Aki ... sa už nikdy nevráti? Ale je ešte mladý na to aby to urobil! Mala som v hlave zmätok. A ten koho posielaš ... už o tom vie? Spýtam sa Kazumu.

Ja som potom čo? Nie som náhodou tiež bojovník? Spýtam sa ho a prenikavo sa naňho zahľadím.

"Ano ale ty si sukromna bojovnicka , teda moja ochranka "
poviem a zasmejem sa
"No tak iba ak to nevadi aj ked zo zaciatku ta budem chranit ja , takto mozno budeme aj dobry tym po case "

Ochranka? Zasmiala som sa. To skôr ty si moja ochranka! Ale, môže sa to zmeniť. Uznávam, nie si zlý učiteľ ... a posteľ máš mäkkú ... Zasmejem sa znova.

"Tak to som rad , aspon si sa snad dobre vyspala ... nakoniec aj ja som zaspal tsss ..... "
pozrel som nanu a letely sme vyssie az za mraky

Spánok sa hodí nie? Zasmejem sa a zatočím sa keď vyletíme vyššie. Keď som bola malá, hovorili mi že mraky sú sladké a teplučké ... vidno že to nie je pravda ... Zasmejem sa a zababuším sa viac do plášťa.

"Tak mne uz tu zima nebyva ked tak poziciam ti kabat "
doletim za nu
"No a potom neboj nebude sa ti tazko dychat na kyslik uz davam pozor ja "
ako sme viletely za mraky bolo vidno slnko a siroko daleko nebolo nic ine nez nebo a pod nami mraky

Nie, to je v pohode ... vyrastala som v horách, viem čo je skutočná zima ... len ma to prekvapilo ... Poviem mu a z trošku červenými lícami sa usmejem. Je to tu krásne ... vážne krásne ... Ah, aj tak ma niečo trápi ... Povzdychnem si. Kazuma? Mala by som sa asi naučiť niečo čo by mi pomohlo z tvojou obranou nie? Keď už mám byť ochranka ... Zasmejem sa.

"Neboj hned zacneme ... no ale najprv mi povedz co ta trapi "
aj ked vravela ze jej nieje zima cez chrbat som jej prehodil moje sako

Lebo ... vždy som si myslela že, niečo môžem dokázať ... namiesto toho všetko ničím ... Smutne sa pousmejem. Prehodil cezo mňa jeho sako. Vďaka ... Zamrmlem si pre seba a usmejem sa.

Naklonim sa k nej a posepkam jej
"Nic nenicis len sa ti to zda ... , a ty popravde ja si myslim ze toho dokazes vela preto ta chcem ako ziacku "

Otočila som sa k nemu a sčervenala som. Ak ti to bude vadiť, už nikdy to neurobím. Ale ďakujem Kazuma. Poviem, postavím sa na špičky a objímem ho. Zavrela som oči a oprela som sa oňho.

Nieco take som necakal no z usmevom som ju objal ,chcel som jej nieco povedat no vsetky slova akokeby uleteli

Odtiahla som sa od neho. Prepáč ak som urobila niečo zlé ... Trošku som zosmutnela ale zakryla som to.

"Ehm nie nie vobec ... len ma to zaskocilo to je vsetko ,nic zle si nespravila ."
poviem z usmevom
Tss nieco take ma zaskocit ... a to si prevetravam tu hore hlavu .

S lehkým úsměvem na tváři jsem přišel až před vilu. Jsem zvědavý o co jde. Od doby kdy jsem vůdce viděl naposledy uteklo hodně vody. Ale zesílil jsem. Přinejmenším mě nechce můj drak sežrat. Přišel jsem tedy až ke dveřím a zazvonil. Doufám že je doma a že nevyrušuju v nejméně vhodnou chvíli...

Moj vietor mi podal info ze je dole preto ho to zaclo pomali zdvihat do neba kde som bol no cez mraky nas nemohol este vidiet

No nazdar... Načichal jsem se někde toluenu nebo co to? Nakonec jsem si řekl, že se už nebudu ničemu divit. Už nikdy. Od té doby co se stal můj život nenormálním, bych si měl zvykat i na takové divné věci.
"Achjo. Co se to děje?" zamumlal jsem si pro sebe a snažil se prokouknout skrze ty mraky, co mě obklopovaly. Umřel jsem a jdu snad do nebe?

Presiel za mraky a ja uz som sedel vo vzduchu donieslo ho to predomna Yuuki bola teraz vedla mna .
"Takze mam pre teba spravu ."

Přestal jsem zírat tak nechápavě. Pro jistotu. Šílená situace, ale musíte si zvykat.
"Zdravím. A... jakou zprávu tedy?" zvědavě jsem povytáhl obočí.

Párkrát jsem mrknul a snažil se vstřebat ta slova. Ultimátní tým, hodně lidí, démoni, opuštění vesnice?
"Vážím si vaší důvěry v moje schopnosti. Ale, co přesně je to za tým?" zeptal jsem se v podstatě jen pro upřesnění. Věřil jsem tomu, že bych takovou šanci rád uvítal. I když mi Higashigawa bude chybět... Co mě tu drží? Nic, jen nostalgie a vzpomínky.