Najvyššia Budova Hlavného Mesta

"To netuším. Jedno však viem isto, že okrem fyzickej a duševnej máš ešte nejakú, ktorú ja nemám. Preto sa staneš na istý čas mojim novým telom a tvoja duša bude pohltená."
Otočil som sa a pomaly približoval k nemu.

začal jsem pomalu couvat
''o-o t-tom jste nemluvil, nechci být pohlcený''

"Obávam sa, že nebudeš mať na výber."
Moja energia sa rázom zmenila a všetka voda z jaskyne okolo nás utvorila bariéru.
"Naiki, prírodná energia, mi umožňuje kontrolovať všetkých 5 elementov."
Naďalej som sa približoval a on nemal kam uniknúť.

zavřel jsem oči a kolem celého mého těla a mé katany začala zářit tmavě fialová aura, která se jakoby přemisťovala do meče po chvíli jsem s tou mohutnou aurou švihl

Oddelil som dušu od svojho tela a priletel k nemu. Schytil som ho pevne za krk a pritlačil o vodnú stenu za ním.
"Zbytočné. V tejto podobe som nesmrteľný. Machaj si s mečom, koľko len chceš."
Druhú ruku som priložil k jeho hlave.
"Končíme."

duše ?...
ušklíbl jsem se a katanou jsem máchl tak že jsem mu ihned odťal hlavu od těla ''nejsi nesmrtelný''

Dorazil až do hlavní věže......Tak kde si!... Zavětřil nějakou energii. Šla ze spodu a vypadalo to jako by se tam někde dole bojovalo..."Mám tě!"... Na tlapě se mu s formovala energie a tou silně udeřil do země. Nastal veliký výbuch a on se propadl někam dolů. Když se konečně prach rozplynul, stál v nějaké temné chodbě, která vedla jakoby dolů..."Áááá, tajná jeskyně!"... Vyrazil směrem dolů a přitom se mu na obličeji objevil takový nedočkavý úšklebek.

"Nemož- né- nikdy som nič podobné- nevidel-"
Moja duša sa rozpadla na prach.

uklidil jsem si katanu a zaslechl jsem jakýsi křik ''kdo to ?'' řekl jsem si spíše sám pro sebe

Doběhl jsem právě, když se Taisukeho duše rozpadla."Néééé!! Ty spratku!!Árggrrrrrr!"..."Pokud se ten zmetek uklidní, tak zase převezme kontrlu! To nemůžu dopustit!..."..."Za to zaplatíš!" Zařval na celou jeskyni.

to ne ! Akihiro ! začal jsem rychle přemýšlet o tom co s ním udělám

"O nic se nepokoušej, ty spratku! Tohle je jeho tělo a co s ním uděláš, pocítí on! A ten trik z vniknutím do mě už nezabere! Jsem na to připravený a uvnitř je teď jen on! Zabiju tě zato, co si udělal Taisukemu! Árghrrrr!"..."Byl jsem uvnitř nějakého jezera. Všude bylo temnou a voda mě poutala. Nemohl jsem se hýbat a skoro jsem nevnímal. Pořád jsem se obviňoval a Taisukeho taky. Můj vztek nebral konce a to dávalo možnost Mizuchimu mě ovládat......

Natáhl tlapu a zní vypustil na Hiraka svoji energii v podobě nějakého stvoření.

něco jsem křikl a po té jsem udělal jakési pečetě rukama které jsem viděl v knížce, bylo to asi ze stavu že jsem byl ohrožen smrtí následně se vytvořila mezi námi fialová pečeť zářící a já upadl do bezvědomí, avšak nyní jsem se zjevil v jeho hlavě avšak nyní to bylo mé místo, byla to jaká si místnost rozdělená na dva kusy, světlá a tmavá, po chvíli jsem spatřil Akihira jak pomalu padá do té tmavé a potápí se v ní ''Akihiro !'' křikl jsem na něj ''vzpamatuj se !''

Mizuchi zařval..."Silou se mi nevyrovnáš a tak zase utíkáš! Árgrrhrrr!"..."Hiraka jsem absolutně nevnímal. Utápěl jsem se ve svém světě..."Zklamal jsem Misaki...Hiraku byl unesen...jsem jen zrůda, která si nezaslouží žít...Taisuke je hnusný zrádce...za všechno můžu já..." Pořád jsme si jen opakoval... Mezitím venku se Mizuchi snažil dostat k Hirakovi. Pomalu se mu to dařilo a už nezbývalo moc času, než se k němu dostane.

rozeběhl jsem se uvnitř Akihira k jeho potápějící se podobě, i když jsem nyní riskoval svůj život ponořil jsem část sebe do té temnoty a chytl jsem Akihira a následně jsem jej začal vytahovat z té temnoty, moc dobře to nešlo avšak i tak jsem postupoval a po chvíli byla již téměř celý na světle

...[i] Můj pohled se stočil na Hiraka..."Hiraku? Ty jsi v pořádku?..."

celého jsem jej vytáhl na světlo a po té jsem se na něj jen mile usmál, neměl jsem už víc síly... najednou jsem zmizel a byl jsem zpět v mém těle, chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatoval , ale jakmile se tak stalo spadl jsem na zem a zůstal jsem tam jen tak nehybně ležet a díval jsem se do stropu

Můj vztek začal ustupovat a moje tělo se vracelo do původní podoby."Nééééééé, to nééééé! Já tě jednou dostanu! Všechny vás pozabi...! Árgrhhhh!!" Tetování se zmenšilo až na pouhého draka a pak úplně zmizelo. Já se zmenšil a všechno se vracelo do původní podoby. Poslední zmizeli ostny a ocas. Dopadl jsem na zem v bezvědomí. Oblečení jsem měl úplně na cáry a jediné co zbývalo bylo spodní prádlo, které bylo sem tam taky natrhlé. V jeskyni byla docela zima,tak jsem se začal třást, ale ani to mě neprobudilo. Předtím jsem vypotřeboval všechnu svou energii a toto už přesáhlo můj limit.

Objavila som sa na mieste, kde ležal Hiraku s Akihirom. Tajomným spôsobom som ich bola schopná oboch odniesť z jaskyne tesne predtým ako sa zrútila.