Najvyššia Budova Hlavného Mesta

"Pokúsim sa vyhovieť vašim požiadavkám."
Na okamih som sa zamyslel.
"Čo sa tréningu týka, samozrejme, že nejaký mať budete. Nie je žiadny čas na oddych. Budete bojovať vzájomne proti sebe a osvojovať si vaše schopnosti do doby, než sa akýkoľvek démon objaví. Ako náhle sa tak stane, vyrážame po ňom, naostro."

Poslouchala jsem je a v hlavě se mi vynořila další nezodpovězená otázka. Chvilku jsem vyčkala a pak se optala také.
"Máte nějaké informace o tom, jestli se neustále démoni pohybují dohromady či jednají společně? Nebo jednají jednotlivě, nezávisle na ostatních "členech" jejich skupinky?" Odmlčela jsem se a pak vydala své obavy na povrch.
"Měli bychom větší šanci na vízězství, když budeme bojovat proti jednomu, samotnému. Protože pokud se drží pospolu, nebude to zrovna lehké.." Bude to totiž zatraceně těžké.. Dodala jsem hořce v duchu a čekala na odpověď.

Lehce jsem se usmíval a tu a tam si napsal nějakou poznámku. Hodně informací najednou. Ale opravdu se těším na ten společný trénink a cvičné boje. To, že jsme šli do podsvětí a nevěděli co dokážou ti druzí, se ukázalo být dost... na pytel. Takže jsem tomuhle rád.

Teď jsem trochu zapřemýšlel.K tomu výcviku. Já bych začal hned, i když je trochu později, ale čekat pořád nemůžem. Většinu času promarníme a zatím je času dost. O démonech nemáme zatím potuchy, tak bychom se mohli začít věnovat sobě ne?" Otočil jsem se na všechny, jestli souhlasí.

Prikývol som.
"Je to len na vás. Keby niečo, budem vás z vedľajšej miestnosti pozorovať."
Presunul som sa do dverí.

"No já nevím, ale nenašla by se tady spíš nějaká aréna nebo cvičiště? Nebylo by totiž nejlepší se řezat tady." Podíval jsem se kolem sebe.

"To bude rozumnější, tady by se mohlo spousta věcí rozbít."
Kývnul jsem a pobaveně jsem se díval, jak je do toho zapálen.

Přikývla jsem. Věděla jsem, že by to bylo nemožné. Je fakt, že jsem schopnosti pár těch démonů neviděla tak, jako ostatní, ale slovo nemožné, jsem nechtěla použít.
Přikývla jsem k návrhům ostatních a dál zarytě mlčela propalujíc podlahu pod sebou. Po tom, co jsem si vyslechla, jaké mají schopnosti ostatní.. PNo Misaki, zkus neprohrát..
Ušklíbla jsem se té myšlence a dál seděla.

Přeměřil jsem si pohledem přítomné.
"Tak kdo s kým? Bude se losovat? Nebo má někdo speciální přání?" pousmál jsem se.

Ve vzduchu jsem z vody vytvořil tři disky. Ze zadu jsem udělal iniciáli Mě, Misaki a Shigera."Jeden disk si vyber Saitone."

Levý disk: Já
Pravý disk: Misaki
Prostřední: Shigeru

"Volej na mě zkráceně "Saito", takhle jak to říkáš ty, po mě kdysi ječela hysterická učitelka." dodal jsem se smíchem. A vybral si jeden disk... (btw asi jsi mi neměl říkat který patří komu xD ale tak bral bych prostřední pokud nemá nikdo námitky?)

Otvoril som dvere.
"Chcel by som vás poprosiť, aby ste ostali tu. Nemusíte sa obávať o škody, táto budova patrí veľvyslanectvu, ale ani zďaleka netvorí jeho hlavné sídlo. Navyše, potom, čo tu prebehla porada, bude pre zachovanie tajnosti do najbližšieho možného využitia znieškodnená."

Mírně jsem nad Taisukeho poznámkou pozvedl obočí,
ale bylo to pochopitelné. Přikývnul jsem a pozvedl dlaně.
Veškeré věci v místnosti se vznesly do vzduchu a urychleně se
naskládaly kolem obvodu místnosti, tak abychom měli prostor.
"Tak? Jak to dopadlo?"

( Já jen, aby si někdo nemyslel, že to řídím xD...tak jak chceš )

Vybral si prostřední."Tak máš Shigera. To znamená, že na mě zbývá Misaki."Pomohl jsem Shigerovi. Vodou jsem pomalu začal přesouvat stoly a židle a tvořil, tak docela velký plac. Jelikož to byla fakt velká místnost, bylo tam místo pro oba páry. Jsem zvědavej, kdo bude uklízet tu vodu...

Povzdechl jsem si a v duchu politoval místní uklízečku. Tady to bude vypadat. Šel jsem tedy doprostřed místnosti s připraveným štětcem a papírem. Jsem zvědav jak si s tímhle týpkem poradím...

Vevnitř se mi to nelíbí, v přírodě bych měla výhodu. Ale mohu přivolat rostliny tak či tak.. Uvidím, co získám..
S tou myšlenkou jsem přikývla. Neměla jsem k jejich losování výhrady. Potom jsem se zvedla, protože jsem jaksi nechtěla "létat" na křesle, které Shigeru svou schopností zvedl a odklidil stranou. Zaměřila jsem se na okno.
Začalo se stmívat, je dobře, že jsme tady. Aspoň na sebe uvidíme..
Pomyslela jsem si a šla na levou stranu místnosti.

Prazvláštně jsem se usmál a šel do jednoho konce místnosti.
"Bude to zajímavé, prosím nechávám ti prostor, svou moc se
snažím využívat pouze na zneškodnění a obranu, nuže můžeš začít."
Nastavil jsem před sebe jednu dlaň a sledoval jeho štětec.

Šel jsem za Misaki a postavil se nedaleko ní."Levou půlku si bereme mi." Podíval jsem se na ni a viděl jsem, že se jí to tady taky moc nelíbý."Vím, taky bych radší byl někde jinde. Moc vlhkosti tady nenajdeš na tvoření vody. Právě jsem ti řekl jednu ze slabin" a pěkně jsem se na ni usmál.

Znova jsem se musel pousmát.
"Tak to jsme ze stejného těsta. Ale rád se podívám co dovedeš." udělal jsem poslední tah štětcem a začal docela zostra.

Zajímavě jsem se díval na ty tvory, které vytvořil.
"Pěkné, velmi působivé."
Nechal jsem sebou jednu ruku na vytvoření obrany a jednu ruku
zvedl a zaťal v pěst, jeho inkoustový orel nebo co to bylo, se rozprsknul
a přímo na mě.
"Sakra, tohle jsem nedomyslel. Půjde to smýt?"
Nechal jsem na sebe zaútočit tygry, abych věděl, jakou mají sílu.
Pár centimetrů přede mnou se zastavili, jelikož narazili do mého pole
a mě to odhodilo pár metrů zpět.
"Páni mají docela sílu."
Pomalu jsem se postavil na nohy.

"Působivé. Teď ty." pravil jsem a mohlo se zdát, že více věnuju pozornost svým kresbám, než Takashimu. Sice říká, že se spíše specializuje na odrážení útoků, ale rád bych viděl, jak by byla moje obrana proti němu účinná.

Přikývla jsem a zašklebila se na něj.
"Vidíš tu snad někde přírodu? Také má slabina, ale nějak se to pokusím přivolat" Dodala jsem.
Je to jen cvičný boj.. Klid, Misaki. Postavila jsem se naproti němu. Tak začneme..
Záludně jsem se usmála a pak před sebe v ruce zhmotnila růži.
Nejoblíbenější zbraň, dokáže přeseknout i ocel.. Růžový bič!

"Tak, začni. Já jsem připravená a žádné dáma má přednost.." Dodala jsem.

Postavil jsem se na nohy a radši se nedíval, kde všude jsem od inkoustu.
"Já preferuji někoho odříznout od jeho schopností, jak jsem si všiml,
vše co nakreslíš, to obživne.
Natáhnul jsem ruku a přitáhl prsty k sobě.
Tím jsem se pokusil mu rychle z ruky vytrhnout štětec i papír.
"Ale co když nic nenakreslíš?"