Najvyššia Budova Hlavného Mesta

"Tak toto si myslíš."
Dostal som zásah a prudko vrazil do zeme. Moje telo sa nehybne zložilo, avšak.
Po páde sa znova zmenilo na svetlo a zložilo bez zranení.
Ešte smiem urobiť 2 chyby, potom na to už nebudem mať energiu.

Ještě než e sformoval zpět do své podoby,
pozvedl jsem dlaň a za ním se ze země zvedl pořádný šutr.
jakmile se zformoval, přitáhnul jsem prsty a kámen se mu rozletěl
na temeno.

"Chyba."
Uvedomil som si, že sa nemôže naraz brániť a útočiť. Preto ešte ako sa sústredil na šuter, vystrelil som po ňom oštep.
Na mňa spadol kameň a rozmliaždil mi hlavu, no hneď som sa znova sformoval.
Ešte jeden, ale vyzerá to, že už nebude potrebný.

Vyletělo to takovou rychlostí...
Neměl jsem šanci a prosvištělo mi to levým bokem.
Najednou, jakoby něco křuplo, spadl jsem na zem a něco se stalo.
Daisuke... mrtvý Ten kluk... mrtvý Shoemon... ovládán
Akihiro... skoro mrtvý...
Mentální blok se rozpadl a mou mysl zasáhl šok.
Nevnímal jsem okolí. Před očima se m míjely okamžiky, které pro mě byly tolik
stresující. Letmo jsem pozvedl hlavu a snažil se rozpomenout...

Na nič som nečakal. Ako náhle sa zdvihol, pokračoval som v útoku.
On jednoducho nie a nie umrieť.

Nevnímal jsem svět. Jakmile do mě kopl, mé tělo
prostě prolétlo několika věcma. Oheň kolem mě plál
a já pomalu přicházel k sobě.
Měl jsem je chránit, měl jsem tam být, oni umřeli...
Zase, znova... Proč? Zneužil jsem i tělo mrtvého chlapce.
Pomalu jsem se zveld a rozplakal se.

"Měl jsem je chránit... Proč jsem tam nebyl..."
Oheň kolem mě začal měnit barvu... Něco se dělo.

Necítim z neho žiadny nový druh energie, ale oči hovoria niečo iné. Ako keby jeho fyzická i duševná energia získavala svoj tvar a navzájom sa s tou druhou miešala, alebo ? Patrí to nebodaj k jeho seishinu ?
Viac som už neútočil, len vyčkával, čo sa bude diať, nie preto, že by som dostal strach, skôr ma to zaujímalo.

"Neochránil jsem je... Stejně jako otce, matku...
Nechal jsem je odejít..."
Najednou jsem očima plné zoufalství podíval okolo a
vzpomněl si, co se stalo.
"Ty... Kvůli tobě... Taisuke... Zemřel mi přítel, málem jsi
zabil všechny z náš... A já kvůli pečetění zneužil tělo mrtvého
hocha..." Slzy mi neustále kanuly z očí.
"Víckrát už ne... Víckrát už to nedovolím!"
Najednou jsem zmiznul, rozletěl jsem se tak rychle, že jsem to sám
nechápal, ale objevil jsem se u Shoemona a chytil ho za ruku.

Stáhnul jsem Shoemona k zemi a nehodlal ho pustit.
"Tentokrát ti nemohu dovolit ublížit ostatním... Zapřísáhl jsem se,
že budu chránit život a pokusím se lidi naučit žít a odpouštět...
Tobě ale odpustit nedokážu..."

To je predsa -!
Bolesť som necítil, takže som sa iba pousmial.
"Myouki. Nemyslel som si, že to niekedy uvidím na vlastné oči. Šiesty druh energie, ktorú majú všetci ľudia, energia života. Je to zároveň tá najsilnejšia, ale málokto ju dokáže svojvoľne použiť. Jej sila ti na krátku chvíľu zvýši rank, ale za vysokú cenu. Každou minútou strácaš jeden rok života."

"Je mi líto Taiuke..."
Zmáčkl jsem Shoenmovi ruku a energie začala
zuřit ještě více.

"Ale Shoemona ti nedám, už nedovolím, aby jsi zabíjel dál
a pokud tohle přežiju, najdu si tě. Ale prozatím ti musím říct
s Bohem.
Položil jsem druhou dlaň na Shoemonovu hruď a položil ho na zem
i přes možný odpor.
Položil jsem i druhou dlaň na jeho hruď.
"VYPADNI Z CIZÍHO TĚLA, SPRATKUU!!!"

Jediné možné řešení, jak bylo možné Shoemona nezabít, bylo svou energií
vytlačit Taisukeho z jeho těla.

Aj by mu to vyšlo, ale nanešťastie som mal ešte jedno použitie regeneračnej techniky. V momente, keď ma sotil na zem, som sa rozpadol na svetlo a zložil za ním.
V rukách sa mi objavil svetelný meč, ktorým som sa ho chystal doraziť.
"Nič také nepripúšťam, bude to zomri, alebo zabi."

Blesku rychle jsem se otočil a nasměroval trup tak, aby meč prošel tou
samou ranou, kterou mě trefil štít, nebo alespoň poblíž.
Dlaní jsem chytil meč a druhou dlaní chytil Shoemona za triko
a opět s ním praštil o zem.
"I kdybych měl zemřít, tobě já nevyhovím..."

Na tvári sa mi objavil úsmev.
"Myslíš, že si vyhral ? Ako náhle získam všetkých 5 druhov energie a obnovím Naijoufu, ani jeden z vás mi nebude súperom !"
Po chvíli Shoemon stratil vedomie a ostal nehybne ležať na zemi.

Jakmile Shoemon ztratil vědomí, energie zmizla tak rychle,
jak se objevila a já už nebyl obalen ani svou obyčejnou energií.
"Dokud budu dýchat, nedovolím ti to..."
Vzal jsem Shoemonovo tělo do náručí a rozletěl se do nemocnice.
Přesun.

stál jsem v naprosto černém prostoru, bylo zde vlhko a slyšel jsem občas kápnout vodu která se rozlehla po celé místnosti až někam do dálky, zdálo se že je to jeskyně avšak nemohl jsem to určit, mimo kapání zde byl také slyšet tlukot mého srdce, naprosto jsem nevěděl co očekávat, natáhl jsem před sebe rozevřenou dlaň a pomalu jsem vykročil v před, po několika krocích jsem narazil rukou do zdi, byla nepravidelná a hned na dotyk vlhká ''vypadá to že je to jeskyně'' pomyslel jsem si nahlas abych zde s toho nezmagořil a můj hlas se rozplynou do dáli ''velká'' dodal jsem potichu

"Správne."
Konečne som ho našiel, ale aby som naňho videl, spustil som osvetlenie jaskyne.
"Presnejšie, je to podzemná jaskyňa nachádzajúca sa priamo pod najvyššou budovou hlavného mesta a v minulosti to bývala hlavná základňa veľvyslanectva."

''ahá'' odvětil jsem se zájmem ''a vy jste ?'' otázal jsem se zvědavě a prohlédl jsem si Taisukeho

"Nakasumi Taisuke, syn veliteľa bývalej tajnej jednotky, ktorá ľudský svet chránila pred podsvetím ešte než vôbec veľvyslanectvo existovalo, Naijoufu."
Gestom som Hirakovi naznačil, že má ísť za mnou a rozišiel sa dlhou jaskynnou chodbou.
"Predstav si, ľudia im nikdy neboli vďační. Práve naopak, opovrhovali nimi. Mysleli si, že sú to kriminálnici, vrahovia, monštrá. Ako nástupcu tak dôležitého pôstu je mojou povinnosťou oboznámiť svet s ich statočnosťou a námahou, ktorú denne vynakladali. Denne čeliac nástrahám podsvetia nasadzovali krk, aby si prostí ľudia mohli žiť svoje pokojné bezvýznamné životy."

následoval jsem a poslouchal jsem jeho slova která upoutávala mou pozornost a jinak jsem byl tichý jako myš

Pokračoval som v ceste a občasne kontroloval, či ma nasleduje.
"Veľvyslanectvo zhabalo všetku slávu a označilo nás za nepriateľov ľudí. Je to podľa teba spravodlivé? Po tom všetkom, čím si moji predkovia museli prejsť?"

''není'' pověděl jsem přesvědčeným hlasem

''myslím že je to hlavně na vás, mé slovo v tomto světě nemá žádnou váhu''

"Slovo možno nie, ale sám si dôležitejší, než vôbec tušíš."
Z ničoho nič som zastavil a pokračoval v preslove.
"Bojové umenie Seishin tvorí 5 základných druhov energií, douki - fyzická energia, seiki - duševná energia, akki - démonická energia, ryouki - zmiešaná (lovecká) energia a naiki - prírodná energia. Mojim zámerom je ovládnuť všetkých 5, čím by som získal kontrolu nad všetkými technikami. Za normálnych okolností je to nemožné, ale moje schopnosti mi túto možnosť poskytujú. Pôvodne som si myslel, že Shigeru jednu z nich má, ale napokon sa ukázalo, že je to iba narastajúca myouki - životná energia, ktorá so seishinom nemá nič spoločné. Tak či onak, zdá sa, že ty si iný prípad."

''jakou z nich mám já ?'' otázal jsem se zatím co jsem si jej prohlížel, nevypadal nijak nebezpečně