Najvyššia Budova Hlavného Mesta

zastavil jsem se a nechápavě jsem se na něj díval
''stačí k čemu ?''

"K postupu. Ďalej sa už dvermi nedostaneš."
Dal som ruky k sebe a znova oddelil.
Okolo neho sa obrovskou rýchlosťou utvorila kocka a vo svetle Hiraku zmizol niekam do neznáma.
"Tak, to by bolo."

Jen jsme si odfrknul...
"Takže to nakonec budeme my dva co?
Co jsi vůbec zač a co se tu děje? Démoni, mafie??
Už mě to opravdu nebaví..."

"Ani jedno, ani druhé. Som jednoducho ten, ktorý sa vás opakovane pokúšal zabiť."
Otočil som sa na Shigerua.
"Mali ste umrieť v podsvetí, Nanakuma sa o vás mala postarať výmenou za to, že ich portálom pustíme do tohoto sveta. Ale nie, vy ste to museli prežiť ! Poslal som vás na istú smrť zabiť najprudšieho a najzabíjackejšieho z nich, ale nie, vy to prežijete ! Dokonca som prilákal Hyakki Yakka, ale ešte ani on vás nezabil ! Neskutočné, akí ste odolní."

"A co si od toho slibuješ? Tolik si musel plánovat,
dám boty, že z toho musí kápnout hodně což?
Poslat skoro 7 démon do lidského světa...
Vždycky se mi na tobě něco nezdálo..."

"Co se stalo s Taisukem? Víš o něm něco?"

Z jeho poslednej otázky mi prišlo do smiechu.
"Samozrejme, trkvas. To ja som Taisuke."

Trochu jsem vyvalil oči.
"Unesli tě, pokud tě nechali jít, znamená to, že jsi
buď utekl, nebo s nima spolupracuješ..? Jak to teda je?
A jen tak mimochodem nezdá se ti zbabělé se schovávat
za toho staříka?"

Trochu jsem se pousmál.
"Takže poslední a jediný kdo věřil na velvyslanectví byl Shoemon,
zrazen svým pomocníkem.. Je to jak z knížky pro malé... Ale musím přiznat,
že ani já jsem to neodhadl... Opět... Opět jsem se nechal oblafnout a opět
mě někdo chce zabít... Bohužel, proti Shoemonovi bojovat nebudu, pokud
chceš bojovat, postav se mi ty. Nemám toho staříka rád, ale nebudu mu
ubližovat..."

"Nežiadam ťa, aby si bojoval. Chcem od teba jediné, aby si umrel. Týmto mi to len uľahčíš."
Nadvihol som nohu do vzduchu a začala sa mi v nej hromadiť energia.
"Pečatiace techniky a portály sa dajú naučiť, každopádne skutočná podstata Shoemonovho seishinu je svetlo. Za mlada bol známy ako "bojovník slnka". A na to, že je to starec, je možno ešte aj pružnejší ako ja."

Trochu jsem přivřel oči.
"Jsi zkažený mladý spratek... Vážně si myslíš, že když ti to
tolikrát nevyšlo, teďka ti to vyjde? Ale no tak? Snad máš
alespoň nějakou sebeúctu..."
Na chvíli jsem utichl.
"Mám ještě dotaz... Když říkáš, že ta tvoje schonost je jednoduše
řečeno ovládat druhé, ptám se. Jsi teďka někde a musíš se soustředit
na to, aby se Shoemon hýbal dle tvé vůle? A pokud ano, je možné, že
skrze něj ucítíš bolest ?"

"Doposiaľ som to nechával na iných, ale ako sa hovorí, nič nie je dokonalé, kým si to neurobíš sám. Chcem zabiť aj teba aj Shoemona a nech už umrie ktorýkoľvek z vás, bude to úspech. Máš pravdu, musím sa sústrediť, ale v jeho tele je iba moja duševná energia, nie duša samotná, takže ťa sklamem, bolesť neucítim. Ale Shoemon áno, síce sa nevie hýbať podľa vlastnej vôle, ale cíti a vníma všetko."
Vykopol som naraz všetku nahromadenú energiu, čo spôsobilo výbuch.
"Ach, ešte jedna maličkosť. Shoemon je na vyššej úrovni ako C-rank."

Lehce jsem se pousmál.
"Tím se vše usnadňuje... Alespoň ho nebudu muset
zabít. A ještě k té tvé inteligentní poznámce...
Ještě nikdy jsem nebojoval s někým, kdo je slabší nebo
stejně silný jako já, jak už jsem řekl.. Už mě to tady nebaví..
Ale teď zpět k tobě... Jsi jako jed a já tě vysaju, tím to hasne..."
Poté přišel výbuch.

Okamžitě jsem se obalil telepatickou energii, jelikož zde nebylo
kde útéct a hodilo to se mnou o zeď.
"Jak typické, výbuchy každého asi baví nebo co...
Nemysli si, že mě jen tak dostaneš, taky mám mentální schopnosti a
rozhodně je umím využívat líp než ty...
Promiň Shoemone, ale asi to bude bolet..."

"Inteligentná poznámka k tvojej inteligentnej poznámke k mojej inteligentnej poznámke. Doposiaľ si vždy bojoval s niekym po boku, tentokrát si na to sám. A čo sa tvojej terajšej poznámky týka, niečo ti predsa len zaručím. Teba to bude bolieť viac než Shoemona."
Vypálil som po ňom zaradom plno svetelných guličiek. Vyčkával som, za ako dlho jeho obrana oslabne.
"Nikdy nerobíš nič iné, iba postávaš vzadu a pokúšaš sa chrániť svojich spolubojovníkov. Sám o sebe si však slabý, bez pomoci druhých by si neporazil jediného súpera. Som pripravený ti to dokázať."

Dal jsem před sebe ruce a bránil se.
"Vypadá to, že jsi mě nějakou dobu pozoroval.
Tak to ti rád vyhovím, ale jak jsem řekl, nebudu
ubližovat dokud to není nezbytné..."

Sice mě se štítem poposouval dál a dál, ale nehodlal
jsem se mu vzdát a už vůbec zabít Shoemona.

Ani na chvíľu som neprestával a zbesilo pokračoval.
"Uvidíme, ako dlho vydržíš sa len brániť."

"Máš pravdu..."
Spojil jsem ruce konečky prsů a vytvořil něco jako šipku.
Tím se předemnou vytvořil podobný štít, takže jsem neblokoval
projektily energie, ale pouze jsem měnil jejich směr, takže mě
to stálo méně energie.

"Co takhle? Lepší?!"

"Ech, že sa nehanbíš, takto odrbávať deduška. No nič, plán B."
Nahromadil som znova energiu, tentokrát ale v rukách.
Lúč prešiel zaňho a ja som sa po ňom rýchlosťou svetla k nemu dostal zozadu a uštedril mu brutálny kopanec.

Nestačil jsem mrknout okem a už jsem necítil záda a ryl
jsem v zemi. Energie kolem mého těla zmírnila bolest,
ale i tak to bolelo.
"Boj na blízku, moje slabina... Spratku... Ale jak chceš,
taky mám zuby a ukážu je!"

"Ajaj, týmto by som len veľmi nerád dostal zásah."
Rovnakou rýchlosťou som sa prebleskol na druhú stranu, kam jeho útok nesiahal, keďže sa zdal byť jednosmerný. Pri dopade som však pokľakol.
Uf, nikdy by som si nemyslel, že Shoemonove techniky míňajú toľko energie.

Pomalu jsem se zvedl a vyletěl do vzduchu, vše kolem
se začalo hroutit a bortit...

"Ty si chceš hrát? Tak si budeme hrát!"

"S radosťou," rovnakou rýchlosťou som sa znova objavil pri Takashim.
Pokúsil som sa mu odkopnúť hlavu a nebyť jeho energie, aj by sa mi to podarilo. Každopádne, kop bol prisilný na to, aby to s ním vôbec nehlo.

Opět jsem odletěl rychlosti pryč, ale jelikož jsem levitoval,
stihl jsem to zastavit, než jsem do něčeho narazil.
Ale tvář mě bolela slušně. Tentokrát tě však dostanu.

Opět jsem použil to samé, ale teď s jedním rozdílem a to tím, že
jsem ho jednou rukou držel tam, kam mířila rázová vlna, aby
opět neutekl...