Najvyššia Budova Hlavného Mesta

Poobzeral som sa po ostatnych prisiel som k stene kde som si zobral barle.
"Dovidenie."
Odysiel som aj s amrit prec.

Vyslechla jsem si jeho odpověď a přikývla. Už zítra. Není příliš času. Musím se vydat zpět a najít našeho vůdce. V krajním případě budu muset udělat něco, co je mi proti srsti...
"Rozumím, nashledanou." pravila jsem, pomalu se otočila a volným krokem se dala na odchod. Zpět odkud jsem přišla. Přemýšlela jsem, co si počít.
Přesun.

Zobral som do ruk Yuuki a odletel som
(presun aj ona )

Kývl jsem hlavou a otočil se zpátky na Lady. Chtěl jsem se ho ještě na něco zeptat, ale to už jsem nechtěl otravovat. Zeptám se jindy... "Tak si myslím, že můžeme jít."

( Napíšu přesun za nás oba xDDD ...ať tu jako jediný netrčíme a trochu se vyspíme )

Došel jsem až k Lady Saye, kývl jsem na ni a ta nás hned svým krystalem přenesla pryč.
( Přesun oba )

Objevil jsem se přímo tam, kde se všera konala porada. Nikdo tam ještě nebyl a tak jsem si sedl na židli a vytáhl dopis od Lady Saye. Pozorně jsem se na něj díval. A už je to tu zase...někoho konečně poznám a zas všechny musím opustit.... Povzdechnu si a dál si prohlížím bílou obálku.

Po chvíli letuu, jsem přistál na podlaze a koukal jsem kolem sebe.
Všimnul jsme si jakési osoby, která tady už seděla, asi
další z vybraných.
Letmo jsem přikývnul a sednul si ke stolu.
Kdo ví, co se tady bude vůbec dít a o co jde.

Podíval jsem se na nově příchozího, kývl jsem hlavou na pozdrav a dál si jen v ruce hrál z obálkou.

Konečně jsem se rozhodl do ní podívat. Když jsem viděl, co v ní je, málem jsem dostal infarkt. Byl to adopční list, který podepsala sama Lady Saya. Ten adoptovaný jsem byl já. Jen jsem seděl a z otevřenou pusou se díval do papírů. Obálku, kterou jsem držel v druhé ruce jsem pustil na zem. Byla tam i cena, kterou za mě požadovali. Teď jsem si teprve uvědomil, co to držel v ruce Destron. To, co dostal muselo tu částku hodně převýšit. Ani jsem si neuvědomil, že stojím. Ona..ona...to není možný. Nikdo mě nidky nechtěl a já ji znám jen pár dnů a ona... Neměl jsem slov. Proč mi to hned neřekla? Asi bych nesouhlasil, to je tím...Vždyť...tolik zlata a..... Byl jsem dočista omámený. Děkuji Lady Sayo....děkuji...mami.... Nebyla o moc starší než já, ale to slovo znělo tak líbezně. Jen jsem dál stál jak opařený a v hlavě se mi honili všemožné myšlenky.

Po dlouhé dodbě jsem si uvědoml, že stojím. Zavřel jsem pusu a odkašlal si. Znovu jsem se posadil na židli a konečně si začal prohlížet toho, co před tím přišel.

Se svou inkoustovou sovou jsem kroužil kolem. Sledoval jsem kdo všechno tu je a snažil se odhadnout od pohledu, co kdo umí. I když je to pochopitelně naprosto nemožné. Pousmál jsem se svému chování. Nechtělo se mi zatím moc přibližovat. Sám jsem nechápal proč. Kývl jsem na tuhle šílenou nabídku a teď si úzkostlivě držím odstup.

Něco jsem zaregistroval. Jakoby něco mi v mysli říkalo, že tu někdo je. Trochu jsem se začal soustředit. Cítil jsem vzdušnou vlhkost všude kolem a v ní, jak se někdo pohybuje. Cítil jsem to tak zřetelně jako bych stál vedle toho návštěvníka. Asi jsem z vodou více spojený než jsem myslel. Podíval jsem se z okna ven. Seděl jsem docela blízko a tak jsem zavolal."Ty nepůjdeš dovnitř?" Nevěděl jsem, kdo to je a ani co dělá ve vzduchu, ale pořád jsem ho cítil kroužit kolem nás. Cítil jsem jak se dotýká vody obsažené ve vzduchu.

Přiletěl jsem blíže k oknu a zamával na toho kluka.
"Dovnitř bych rád, ale tady venku je lepší vzduch."

Přiletěl k oknu nějaký...no...spíše muž a zamával na mě. Jeho pozdrav jsem mu opětoval."Aha...no a nemůžu se k tobě zatím přidat, už mě to tu nebaví. Unesl by si nás oba?"

Natáhl jsem k němu ruku abych mu pomohl vyskočit.
"Jistě, unese toho tolik, kolik je třeba." pousmál jsem se.

"Skvělé!" A přijal jsem jeho ruku a vyskočil za ním. Sova se s námi ihned rozletěla."To je úžasný!" Díval sjem se pod sebe na zem a nechal si větrem cuchat vlasy."Jak se jmenuješ." Otočil jsem se zase na něj.

Když se mu to líbí, asi si dáme střemhlavý let.
"Já jsem Saito, a ty?" otočil jsem se na něj a kochal se úžasným výhledem. Jsem zvědav jak se bude tvářit až udělám to co mám v plánu.

"Akihiro. Moc mě těší." Viděl jsem v jeho tváři, že má něco zalubem."Co chceš dělat?"

"Nic, coby..." pousmál jsem se a se sovou vyletěl do ještě větší výšky.
"Jestli máš rád horskou dráhu, tak tohle je tisíckrát horší." pravil jsem a nechal sovu padat k zemi, téměř volným pádem. Rychlost to byla opravdu úžasná a měl jsem pocit, že mám žaludek až v krku. Sova znovu máchla křídly až pár metrů nad zemí.

"Cože? Počkej, počkej, počkej....ááááááááááááá!" Padali jsem volným pádem přímo k zemi. Všechny vnitřnosti mě málem vyletěli ušima. Až těsně nad zemí sova máchla křídli a mi se prudce zabrzdili a vznesli do vzduchu."To bylo suprovýýýý! Nikdy jsem nic takového nezažil! Na horské dráze jsem nebyl, tak to nemůžu posoudit, ale toto bylo neskutečný!" Vážně mě to dostalo. Bylo to tak...svobodný."Co jsou vůbec tvoje schopnosti" a podíval jsem se na sovu podemnou.

Tiše jsem se zasmál tomu jak vyjekl. Pak jsem vytáhl blok a nakreslil pár holubic. Netrvalo dlouho a ony z bloku vyletěly. Bylo zajímavé je pozorovat v letu. Měli jsme je na dosah ruky a vzhledem k tomu, že měly stejnou rychlost jako naše sova, zdálo se, že jen plachtí na místě.
"Moje schopnosti jsou zkrátka něco takového. Co nakreslím, tomu vdechnu život." pravil jsem.

"Aha...to je zajímavé. Já umím ovládat vodu, ale v různé formě. To ti ukážu někdy jindy. Tady ve vzduchu by se to dělalo těžko." Sledoval jsem holubice jak poletují kolem nás."Proto jsem tě taky vycítil, že tady si. Vzduch obsahuje vodu neboli vlhkost a jelikož ses průletem dotkl, tak jsem vycítil, že je tu někdo jiný. Ono stačí být i v blízkostí té vody. Jsem v tom nový, tak tomku ale ještě moc nerozumím." Konečně jsem odtrhl zrak od holubic a pěkne jsem se na Saitona usmál.

Poslouchal jsem co říkal. Takže voda... to zní úžasně.
"Voda a inkoust... možná to má něco společného. Třeba z vody dokážeš jednou také vytvořit nějaké zvíře. Kdo ví. Ale nedokážu odhadnout. Je to pár dní co jsem své schopnosti objevil. Pořád se učím." pravil jsem zamyšleně. Takže už jsem viděl ovládat vítr... tenhle má vodu... určitě to bude možné i u jiných živlů.

Trochu jsem se zamyslel."Voda má mnoho využití, ale ještě jsem tak daleko nepokročil. Podařilo se mi vytvořit už malé hady a jiné lehčí tvary jako jehly a čepele, ale víc zatím nic. Je to složitější než se zdá."