Tréninkové prostory

Sledovala jsem to celé a upřímně se mi ta situace, ale sakra nezamlouvala.
Odlepila jsem se od stromu, vyndala ruce z kapes a pomalu k nim došla. Spíš teda k Hirakovi, protože ten nepřítomný pohled se mi vůbec nelíbil.
Stála jsem od něj tak dva metry. Neměla jsem v úmyslu se přiblížit a už vůbec ne do toho nijak zasahovat. Jen jsem chtěla mít jistotu toho, že budu stát poblíž a ne nečinně přemýšlet o tom, jestli je sladký popcorn lepší než slaný.
Protočila jsem panenkami a sledovala situaci znova, stejně jako jsem to dělala už několik hodin. A to i přesto, že pojem o čase jsem ztratila už definitvně.

[i]..."Co to sakra děláš?! Chceš Akihira zabít! Okamžitě toho nech!"... Z jeho hlasu zněla panika..."Neposlouchej ho Hiraku! Nic se mi nestane, věř mi!"..."Ty debile! Zabiješ nás oba!"...Jen jsem se usmál. Mizuchi se mě snažil přetlačit, ale pořád jsem jeho náporu odolával."Nenechám tě ho zastavit!"...

najednou nastala obrovská fialová exploze, která ozářila celý svět, po té co záře zmizela já s Akihirem jsme leželi před klecí démona

...Árghhhhrrr! Ani nevíš, co si právě udělal! Nejen, že si mě donutil použít svou sílu, abych aspoň část světa udržel, ale zabil si svou hloupostí i jeho!" Podíval se na mě..."Ty si to nepochopil! On moc dobře ví, že když se něco uvnitř stane, tak nás to oba zabije! Jeho síla je na mizině a já nejsem natolik silný, abych ho ovládl a teď oba zemřeme! Zničil si jeho poslední šanci, jak mě udržovat, ale i moji abych se dostal ven! Árghhrrrr!" Jen jsem nehnutě ležel. Pomalu se moje tělo rozplynulo... Hiraku se vrátil do svého těla a já dopadl z těžka na zem. Otevřel jsem malinko oči."Výborně...dokázal si to. Nic víc už tě nenaučím. Zbytek je na tobě a Misaki a neboj se, nic se mnou není. On byl Mizuchi jen dokonale oblbnutý. Ten svět, co si zničil, byl jen napodobenina toho pravého. Až se vrátí k síle bude moji duši zase postupně pohlcovat, ale to nevadí. Teď mám o něco víc času díky tomu, že se bude zotavovat." Tetování draka zmizelo a já se pomalu posadil."Ta klec je jen dočasná. Zase se dostane ven a bud pokrařovat, ale aspoň mě pomohl, ač nedobrovolně, s tvým tréninkem." Usmál jsem se... "Ty si mě podvedl!"... Podíval jsem se na Misaki."Jak dlouho jsem tak byli?"

Podívala jsem se na Akihira, který se probral
"No konečně!" Pronesla jsem a založila ruce v bok. Úlevně jsem se usmála. Napětí z tváře zmizelo.
"Už jsem si myslela, že z toho mračení dostanu vrásky!" Zabručela jsem a zazubila se. Pak jsem se zamyslela. "Nevím, ale bylo to sakra dlouhý, přemýšlela jsem, že si klidně i zdřímnu.." Podotkla jsem, ale s vtipem. Opravdu jsem ráda, že jsou oba zpátky.

Jakmile jsem se vrátil zpět do normálu spadl jsem na zem a byl jsem naprosto vyčerpaný

Trochu jsem si oddychl."Tak myslím, že to dneska zabalíme. Promluvit si o tom můžeme zítra ne?"

Zaslechla jsem ránu a otočila se na Hiraka. Přiklekla jsem si k němu a starostlivě ho pozorovala. Zkontrolovala jsem mu tep a pak jsem si domyslela, že omdlel z vyčerpání. Nechala jsem kořeny obmotat jeho tělo a vyzvedela ho do vzduchu. Tak jsem ho snadno udržela, aniž bych se na to extra soustředila. I s ním jsem pak došla k Akihirovi a podala mu ruku.
"Dobrá půjdeme, ale s jízdou se asi můžu rozloučit, co?" Broukla jsem, ale nakonec pokrčila rameny s menším úsměvem na rtech.

Povzdechl jsem si."Už zase. Já si říkám, že bych měl asi na něj pomaleji." Podíval jsem se na Misaki."A proč?" Proměnil jsem se na většího tygra a obmotal Hiraka vodními chapadly. Kořeny povolili a já ho jakoby vtáhl do sebe."Uvnitř se mu nic nestane a ty si můžeš nasednou a jedem ne?" Usmál jsem se.

Přikývla jsem a pak se zamyslela. "Ne, myslím, že mu tohle pomáhá. Zlepšuje se a jde to vidět.." Pousmála jsem se.
"Nevím, myslela jsem, že budeš unavený. Přeci jen byl to dlouhý a namáhavý den.." Usmála jsem se. "Když mě uneseš, tak proč ne..." Nasedla jsem na něj a tentokrát se připravila, že po mých slovech si určitě užiju tu skvělou rychlost a volnost.
"Můžeš si klidně zase povolit otěže.." Zazubila jsem se a čekala.

Podíval jsem se na ni."Unavený jsem, ale ne tolik. No a já nic moc nedělal." Otočil jsem se a vystřelil jak raketa přímým směrem ze cvičiště. Nabral jsem docela velkou rychlost a jen jak jsem vyjeli, skočil na střechu jedné budovy a skákal přes ně jako opice.
(přesun)

byl jsem tady a trénoval potřeboval jsem novou sílu