Tréninkové prostory

"Cože? Promiň trochu jsem se zamyslel."

Předemnou se vytvořila voda a z něho vyletěl žralok, který na něj zaútočil.

chvíli jsem stál a vydýchával jsem se, nechával jsem žraloka se přibližovat

Věděla jsem, že se soustředí. Přestala jsem dorážet bičem. Potichu jsem se přesunula za něj. Udeřila do země ze které vytryskli kořeny a snažili se ho chytit.
"Nikdy se nesoustřeď jen na jeden bod, soupeř toho snadno využije!"

mé tělo opět nabralo fialovou auru a v mžiku jsem stál za misaki a ta sála mezi mnou a žralokem využil jsem překvapení a vytáhl jsem jí bič z pouzdra

Mávl jsem rukou a žralok se rozdělil vejpůl a obletěl Misaki. Obě půlky se proměnili na kobry a zaútočili na Hiraka.

musel jsem pustit bič na zem jelikož mne zpomaloval a žralokovi jsem se opět vyhl tím že jsem uskočil stranou

"Jsi rychlý.. To je dobře.." Pousmála jsem se, mávla rukou a bič mi vklouzl zpátky do ruky.
Uvidíme, jak se ti bude běhat, když ztratíš pevnou půdu pod nohama.
Kývla jsem na Akihira výrazem typu - ty to jistíš. Pak jsem na něj vyplázla jazyk, poklepala na zem a ta se pod Hirakovýma nohama rozdělila vejpůl. A kamkoliv skočil se probořila.
"Nečekané situace, buď připravený!"

uskakoval jsem a vyhýbal jsem se, po chvíli zase nastala má schopnost a vše se mi opět zpomalilo, mé srdce se rozbušilo uskočil jsem a zaletu jsem švihl katanou která vytvořila něco jakoby fialovou drtivou vlnu mířící na oba dva

Postavila jsem před sebe zeď, která se následkem vlny rozpadla.
Hiraku výborně, výborně. Tak takový potenciál v tobě vězí? Jen tak dál!
Pokračovala jsem dál. Vyslala jsem proti němu lístky, které se hned po tlesknutí změnili na jehlice a mířili na něj.

Já jsem byl teď trochu mimo. Cítil jsem, že Mizuchi se už zase vzteká..."Proč ho nezabiješ? Je to náš nepřítel!"..."Ne tvůj! A už mi dej pokoj!"... Zvedl jsem ruku a namířil ji na Hiraka. Ten se okamžitě vznesl a zůstal ve vzduchu."Víš, že člověk má v sobě 70% vody? Co uděláš teď?" Zmáčkla jsem ruku a v jeho těle se voda začala smršťovat a zabraňovala mu v používání schopností."Když by tě někdo mohl rozdrtit ze vnitřku, co by si udělal?"

(Budem normálně pokračovat a pak napíšeme druhý den až do jednoho komentáře jako zlom )

kso, jak se s tohoto dostat zavřel jsem oči a začal jsem pomalu dýchat, zhluboka jsem vydechoval a nadechoval jsem se, bylo to něco jako bych meditoval, celé mé tělo se začalo pomalu uvolňovat

Cítil jsem, co dělá a tak jsem zmáčkl víc pěst k sobě. Voda v jeho těla začala mizet a drtit ho zevnitř. Jeho buňkám jsem zabraňoval v pohybu, aby nemohl využívat svou schopnost. Jeho tělo se pomalu vysušovalo."Z tohoto se Hiraku nedostaneš normálním způsobem. Když po tobě půjde démon a nebo normální člověk, donuť ho tě pustit. Musíš přenést jen pouhým pohledem na něj svou sílu. Nenechám tě ji použít, ale musíš tu duši potrápit, způsobit jí bolest, ale jen na dálku a vlastní myslí. Zvládneš to, věřím ti. Vůbec mě nešetři. Představ si, že jsem to největší zlo, které kdy existovalo. Podívej se na mě a znič mě. Pokud, tak neuděláš, do pár vteřin zemřeš." Podíval jsem se na Misaki a zpátky na Hiraka. Je to jediná možnost...musí se naučit využívat svou mysl a ne jen tělo...zvládne to..."Mizuchi, dávám ti volnou ruku."..."Toho budeš litovat! Ztrestám toho spratka!"... Na rameni se mi objevilo tetování draka a zorničky mě zrudli. Začal jsem prsty přibližovat k sobě a dělat pěst..."Dostaň nás nebo zemřeš! Udělej to, co je správné! Znič démona!" Promluvil jsem dvojím hlasem. Jeden byl hluboký a drsný a jeden patřil mě.

Bič jsem stáhla zpátky do růže, kterou jsem nechala zmizet a spravila díry v zemi, které jsem před chvílí způsobila. Pak jsem zvedla hlavu a sledovala Akihira s Hirakem nic neříkajícím pohledem.
Má pravdu, pokud na něj půjdeme v rukavičkách nic se nezmění. Nebudu do toho zasahovat, a zvlášť teď už ne.
Založila jsem ruce na hrudi a pozorovala dění okolo.
Zajímalo by mě, jak tohle skončí. Snad ne tím způsobem jako minule.

Ruku jsem čím dál tím víc svíral a Hirakovo tělo už bylo skoro bez vody a věděl jsem, že to dlouho nevydrží."Nemůžeš požít svou sílu na sebe a zastavit nás, ale můžeš ji vložit do nás a na dálku nás zničit. Dívej se mi do očí a přenes se. Využi svou mysl a zabij démona. Pohlť naši sílu a nech duši rozmetat na kousky."

to nejde začal jsem řvát bolestí najednou Akihirovo tělo začalo svítit fialovou barvou, byl jsem uvnitř něj a díval jsem se na démona který stál předemnou a byl v jakési kleci, mé tělo bylo jako bez duše a nehýbalo se

Najednou jsem cítil, že je ve mě. Moje ruka se přestala svírat dohromady. Klek jsem si na jedno koleno a trochu to rozdýchával."Hiraku...pohni...Mizuchi tě chce zabýt a nevím, jak ho udržím, aby nerozdrtil tvé tělo."...."Ááááá, náš známí lovec duší! Takový malý spratek!"...Oba se objevili na vrcholcích skály, jak já, když jsem bojoval z Mizuchim..."Tady není žádná klec! Nic mě nebrání okamžitě tě pohltit tvou duši! Ale chci si trochu pohrát! Tady mě nemůžeš zabít! Tady si proti mě bezmocný a i kdyby si náhodou mě porazil, do té doby budeš mít svoje tělo na kousíčky...Ghahahahahaha!"..."Zvládneš to Hiraku!"..."Ty drž hubu!"...Zařval a můj hlas utichl...

díval jsem se chladným a vražedným pohledem na démona
''bojíš se ?'' otázal jsem se démona

( Teď jdu na chvíli ven, pak se vrátím, tak s nediv, že nebudu odpovídat, možná něco napíšu u kámoše )

"Tebe?! Nikdy! Ty mě nemůžeš nic udělat! Já jsem dračí démon a ty si jen červ, kterého rozšlápnu!"... Zařval a díval se na něj vražedným pohledem...

Stála jsem a zády se opřela o strom, který stál za mnou. Ruce jsem zabořila do kapes od kalhot a celé to pozorovala. Tedy zvenčí. Viděla jsem Hirakovo tělo, jako bez duše. Stojící jako solný sloup na jednom místě, oči prázdné. Tak bez výrazu.. A pak Akihira, klečícího na zemi.
Povzdechla jsem si a nepatrně se zamračila.
Co já tady vůbec dělám? Měla jsem si koupit ty chipsy a kolu. Sednout si k televizi, zahrabat se pod peřinu a mít hezky nohy v teple. Pustit si nějakej přeslazenej doják, ze kterého mi stejně rozbolí zuby a spokojeně si užívat stereotypního života.
Ušklíbla jsem se a ty myšlenky zahodila stranou. Odfoukla jsem si blonďaté prameny vlasů z očí a znovu s tím samým nic neříkajícím výrazem ve tváři je pozorovala.
Ať si hlavně nic neudělají, nehodlám je pak po jednom táhnout domů, zase. No Misaki, ty už nikdy nebudeš normální. Potěšující realita.

díval jsem se do démonových očí chladným pohledem má podoba následně začala svítit fialovou aurou, tak jako nikdy před tím
''přísahej věrnost tvému pánovi a to že jeho tělo i duši necháš na pokoji a budeš žít pouze v jeho nitru a nechám tě žít''
vytáhl jsem si katanu a tu jsem namířil jsem ji na něj

"Hahahahaha...Ghaarrahahaha! Ty hlupáku! Tady mě nemůžeš ublížit! Nejsme ani hmotný! Jsem jen čistá energie a když mě zabiješ, zemře taky! Ghahahahaha! Pohlitil jsem jeho duši už natolik, že jsme spojení poutem, který nikdo už nerozdělí! On byl určen jako moje schránka, ale nějak to nevyšlo, ale ta pečeť zaručuje to, že je jen můj! Ghahahaha!"

Kolem něj se vytvořila energie a vystoupla do oblohy jako obrovská nestvůra..."Můžu tě zničit jen tak, mávnutím ruky, ale to by nebyla žádná sranda ne?! Ghahahahaha!!!"... Musím mu nějak pomoct... Tohle nezvládne.... Využívá mě a mou sílu a duši, aby mu nemohl Hiraku ublížit... Chtěl jsem jen, aby ho zatlačil zpátky...Zkus se tam dostat Akihiro...dělej...!!!

ušklíbl jsem se a následně jsem zarazil katanu do země a celý svět ve kterém jsme byli nabral fialovou auru a následně se začínal rozpadat

( Trochu jsem nestíhal, promiň, ale teĎ to nějak už musíme dopsat, jsem opožděni xD )
Mizuchi se začal smát..."Myslíš, že mě tímto zastavíš?! Jsem drak a umím létat! Toto je jen výplod Akihira a to je jediný, co ho drží při životě! Ghahahahaha!"

Zaútočil na Hiraka svou silou. Jediný kontakt by vymazal jeho duši z tohoto světa.

Objevil jsem se před Hirakem jako duch a svou energii použil jako štít a pak ji na něj vyslal."Má pravdu! Tady mu neublížíš a hlavně ne v této podobě! Jen dokonči, co si teď začal a on se bude muset vrátit do klece! Pak už tvé tělo bude volné a já zas normální!"...

přikývl jsem a pokračoval jsem celý svět začal kousek po kousíčku mizet