Tréninkové prostory

"Děkuji...no...víš...nechci, aby si byla díky tomu smutná. Nerad bych, aby to, co bych ti řekl něco změnilo v tvém životě. Nahodil jsem takový starostlivý výraz.

"Změnilo v mém životě? Smutná můžu být, ale občas... Je lepší věci říct na rovinu. Každý se s pravdou musí vyrovnat ať chce či nechce. Nic jiného mu totiž nezbyde. Mám v tebe důvěru, jsme v jednom týmu. Neměli bychom mít tajnosti a já se nezhroutím"
Povzbudivě jsem se na něj usmála a pomalu se vydala pryč z vody na mělčinu.

Překvapilo mě, že tu vodu pořád držím, ale teď jsme se tím nechtěl zaobírat."Jsi hodná. Víš, už mi nezbývá moc času. Postupně jak mě démon ovládá, já umírám. Je to nevyhnutelné a já se s tím už smířil. Počítám, že mám čas tak měsíc nebo víc, i když to jsem optimista. Mohlo by se to pár věcmi zdržet, ale to já nechci. Budu pomáhat dokud to jde." Zadíval jsem se jí do tváře a malinko se pousmál."Hiraku už to také ví a slíbil mi, že až mě ovládne, bude slabý a on mě dojde zabít a tak nic nenapáchá. Je jediný, kdo to dokáže. Jsem vděčný, že můžu být v klidu, protože vím, že se nic nestane lidem kolem mě až ta chvíle nadejde."

Po vyslechnutí jeho slov jsem se zarazila a tupě zírala před sebe. Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne. Tohle teda rozhodně ne. Vzhlédla jsem a střetla se s jeho pohlede,.
"Akihiro.." Špitla jsem a pozorovala ho. Pak mě napadla věc, kterou bych nikdy neudělala, ale.. Čert vem ,co bych udělala a co ne. Pruddce jsem ho objala.
"Ať se stane cokoliv, budeme tu pro tebe všichni a ty to víš. Ale něco mi slib.." Odtáhla jsem se a pevně se mu zahleděla do očí. "Budeš bojovat. Nepoddáš se mu, nenecháš mu to jen tak bez boje sežrat, ano? Jinak si mě nepřej.." Usmála jsem se a znovu ho podepřela. A pokračovala v cestě..

Překvapilo mě, když mě objala, ale udělalo mi to dobře."Nenechám mu to jen, tak a možná i něco vymyslím, i když vlastně není co." Usmál jsem se."Je to divný vědět, že umřeš a ještě divnější, vědět kdy." Konečně jsme došli na břeh a já se uvolnil. Trochu se mi podlomili kolena, ale snažil jsem se udržet na nohách."Je to číslo." Pousmál jsem se."Dokáže člověka pořádně zřídit a i když to nedává najevo, má city. Bohužel je to démon a utrpení je pro něj slast.S tím nikdo nic nenadělá."

Přikyvovala jsem a hleděla na tmavou oblohu. Stále jsem ho podpírala.
"Démoni, jsou to zvláštní stvoření. Vyživují se v utrpení cizích, ale možná, že někdy.." Zavrtěla jsem hlavou a usmála se. "Ne, stejně je nikdy nepochopím.." Pokračovala jsem v cestě a já se na něj po chvilce otočila.
"Akihiro?" Oslovila jsem ho. "Jsem ráda, že jsi mi to řekl.." Upřímně jsem se usmála.
"No, ale půjdeme domů. Nějak se tam doplahočíme. Vím, že je Hiraku skoro dospělý, ale stejně. Mám starost a chci ho zkotrolovat.." Dodala jsem po chvilce. "A ty si aspoň sedneš, šikulo" Zazubila jsem se a vyplázla na něj jazyk.
Proč se užírat budoucností a minulostí, když přitom přítomnost je to jediné, co můžeme změnit hned?

"Já jsem taky rád."Pak jsem na ni taky vyplázl jazyk a usmál se."Počkej, zítra uvidíš." Trochu jsem se zasmál, ale hned toho litoval. Radši to už zkoušet nebudu... Pomalu jsem vyšli z tréninkového prostoru a pokračovali dál ulicemi.
(přesun)

(Přesun)

Rychlím tempem jsem doběhl na cvičiště. Trvalo to pár minut, než jsme se jsem dostali."Na to bych si i zvykl. Je to docela super. Cítím se tak volně." Protáhl jsem se ještě z Misaki na zádech a přitom hlasitě zařval."To byla super rozcvička nemyslíš?"

Snažila jsem se chytit dech a to jsem se jenom vezla. Slezla jsem mu z hřbetu.
"To bylo.. SKVĚLÉ!" Vyhrkla jsem nadšeně. "Ta úžasná rychlost! Takhle mě odvezeš i na zpátek, teeda.." Protáhla jsem schválně a otočila se na něj. "Pokud ještě budeš mít sílu.." Rýpla jsem si, usmála se a pak se porozhlédla kolem.

Usmál jsem se."No jasně! Jsem rád, že se ti to líbilo." Uvědomil jsem si, že jsem pořád proměněný v tygra a tak jsem se vrátil do své podoby."Dobře se vezeš. Jsi lehká jak pírko. No uvidíme, kdo bude mít sílu a kdo ne." Ušklíbl jsem se taky.

"Uvidíme.." Usmála jsem se a došla kamsi naproti jezeru a ukazovala, co už bylo jasné.
"Tady je jezero, tady příroda. Tvá výhoda, má výhoda. Je to 1:1. Démon nejsem, pohltit mě nemůžeš. Fajn, myslím, že můžeme začít jen.. počkej.." Vytáhla jsem růži a vyvolala růžový bič.
"Pokud chceš můžeš používat i meč. Ten bič jím nepřesekneš.." Dodala jsem pro objasnění a pak trošku poodstoupila. "Pokud jsi připraven, začneme?" Sladce jsem se usmála.
Nevěděla jsem proč, ale zvedla se ve mě zvláštní vlna nadšení a radosti z nadcházejícícho cvičného souboje. Už mi to fakt všechno leze na mozek!

Vytáhl jsem meč a došel až k ní a postavil se naproti."Minule jsem začínal já a chtěl jsem, aby si začínala ty, ale ty to dámy mají přednost jaksi nebereš." Usmál jsem se."Tak budu barbar a začnu a jak říkám, šetřit tě nehodlám." Ušklíbl jsem se a natáhl vzduch kolem. Nádherný svěží vzduch, plný vody...

Sepnul jsem ruky k sobě a kolem mě se začala tvořit voda a vířit ohromnou rychlostí jako tornádo. To jsem ihned vyslal silou na Misaki a hnalo se jako velká přívalová voda.

(Omlouvám se za pozdní odepisování - absolutně nestíhám! xD)
Všimla jsem si tornáda a na nic neváhala. V podstatě jsem se chystala udělat o samé.

Kolem mě začali vířit okvětní lístky, natáhla jsem ruce a začali tvořit obrovské "okvětní" tornádo, které mířilo na to vodní.

Tornáda se vzájemně vyrušila, i když vodní bylo silnější, a tak se voda dostala ke mě na břeh a já uskočila. Nesmíš šlápnout do vody Misaki, mohl by to být vážně, vážně špatný tah.
Udeřila jsem rukou do země a na Akihira se řítili dřevěná chapadla.

( nevadí, stejně tu mám kamaráda a taky nestíhám xD)

To bylo dobrý... Švihl jsem katanou jakoby proti Misaki.

Z vody, kterou jsem předtím vytvořil prudce vystřelili vodní tyče, který prorazili dřevěný chapadla a letěli dál velkou rychlostí na Misaki.

Spojila jsem ruce k sobě a přede mnou se zvedly dvě obrovské zdi, které voda neprorazila.
Pak jsem se zamyslela.
Okvětní lístky, které jsem použila předtím jsem poslala na Akihira. Poletovali kolem něj, jakoby nic. Tleskla jsem, změnili se v tísíce a tisíce malých ostrých jehliček a z každé strany na něj mířili, že by z něj tímhle tempem mohl být pěkný jehelníček. Jenže o tom jsem dost pochybovala.
Odskočila jsem zase o kousek dál, protože voda byla blíž, vyzvedla dva stromy poblíž do vzfuchu a svou energií je mrštila po Akihirovi, kdyby se z jehliček dostal a zároveň sloužící i k odlákání pozornosti.

Na nic jsem nečekal a propletl prsty do sebe.

Kolem mě se vytvořila voda a odrazila jehličky a přední náraz stromů.

Z vody se okamžitě vytvořil vysoká vrtule, která se proměnila na většího draka a prudce zaútočila na Misaki.

Ušklíbla jsem se. Uvidíme, co bude silnější.
Znovu jsem udeřila do země a z ní se zvedl obrovský zemní drak a mířil na toho vodního.

Mezitím z úlomků stromů, které předtím rozdrtil se zformulovala dřevěná chapadla.

Vyhoupla jsem se na ně, abych nedosahovala na vodu a zaútočila na něj bičem zblízka.

Zároveň jsem si udržovala jistý odstup, balancovat na kusech dřeva není nic lehkého.

Když jsem uviděl zemního draka. Natáhl jsem rychle ruku a toho vodního nechal zpevnit a vytvořit tak vodního křišťálového draka. Oba do sebe silou narazili a rozlítli se na všechny strany.

Mezitím jsem měl už před sebou vytvořenou energetickou vodní kouli, kterou jsem pomocí katany vyslal na Misaki.

Máchl jsem rukou a z vody vyletěli točící se chapadla a obmotali dřevěný a celý je obklopili. Hned jsem vodu nechal ztvrdnou, aby je dál nemohla využít. Proměnil jsem se na vodu a zmizel v té pod sebou a objevil se až přímo za Misaki.

Vyslal jsem na ni tísíce malých vodních jehliček, který se stále z vody objevovali a bez přestávky útočili.

šoural jsem se pomalým krokem k místu kde byli oni a při tom jsem se ještě probouzel, jednou rukou jsem držel katanu a druhou jsem si držel hlavu která mne bolela

Otočila jsem se na něj a bičem obmotala celé své tělo, aby mi jehličky neuškodili. Stejně jsem nestihla všechny a pár mě škráblo do tváří. Krev jsem z těch malinkých šrámků setřela a ušklíbla se.
"Dobrý, hodně dobrý tah. Vůbec mi to neusnadňuješ.." Usmála jsem se a kolem Akihira se začali poletovat kvítky, neměla jsem v plánu utvořit jehlice. Bičem jsem stále odrážela jehlice a došla až k němu. Nahla jsem se a obklopilo nás květinové tornádo.
"Jak si poradíš s tímhle?" Ušklíbla jsem se a s těmi slovy mě obklopili květy a já náhle zmizela. V podstatě jsem se jen ponořila do tornáda. V neuvěřitelné rychlosti víru jsem se pohybovala z místa na místo a házela na něj drobné jehlice a dorážela bičem. Nemohl rozpoznat, kde se nacházím.
Mohl vědět jediné - byla jsem někde v tom víru, ale kde? Kdo ví?

(Pro případ i video xD - až od 0:50 ^^)

"Moc dobrý tah, ale pořád mám kolem sebe vodu."

Ze země vystřelili proudy vody a celého mě obklopili. Jakmile dosáhli proud dostatečné výšky, proměnil se na draka a ne do boku, ale rovnou dolů spadl na celé tornádo. Začalo se vlnit a voda se přela z lístky.

Sepnul jsem ve vodě ruky a všechny voda kolem vybuchla silným výbuchem a tornádo a ostatní věci se rozletěli po celém cvičišti. Já jsem zmizel uprostřed té explose.

Všechny lístky vlivem exploze zmizeli a výbuch mě odhodil pryč. Zadusila jsem výkřik, protože jsem to nečekala a proletěla jsem se hezky vzdušnou čarou zpátky na mělčinu a zastavila se tam něpěkným nárazem.
Ksakru!
Ani jsem se neobtěžovala setřít si pramínek krve z brady, stejně by se tam objevil znovu. Vyhrabala jsem se na nohy a ušklíbla se.
"Tím jsi mě dostal. Jsem ale ráda, že mě nešetříš" Podotkla jsem a pak spojila ruce. Na Akihira se ze všech čtyrech stran řítily čtyři dřevěné desky a snažili se z něj udělat mastnej flek (xD)

Já byl do půli těla vystouplí z vody a pořád jsem byl zkapalněný. Než ke mě desky doletěli, zmizel jsem ve vodě. Kolem Misaki se začala tvořit voda, vlastně po celém cvičišti, ale já pořád nešel vidět. Najednou Misaki obmotal vodní křišťálový ocas, že ji trčela jen hlava. Vystoupil jsem i ze zbytek těla z vody jako velká kobra a napřímil jsem se nad ní a zasyčel. Šli vidět tesáky a já byl kdykoliv připravený na útok.

Nemohla jsem nic udělat, stála jsem uvězněná.
"Zdá se.." Ušklíbla jsem se. "1:0 pro Akihira, přiznávám porážku." Usmála jsem se a čekala, kdy se zase promění zpátky.
Porozhlédla jsem se. Všimla jsem si Hiraka a pak zase stočila pohled zpátky. "Jsi vážně dobrý, smekám.." Řekla jsem ještě a čekala, až mne propustí.