Obrovská vila , a pod nou úkryt pod hĺbkou 500 m

Jeho som si musel vetrom preniesť na strechu lebo mal veľa rečí .
"Nie nepočul ...
No a urob to čo minule len teraz sprav ... meč ."

"Hm vyzera to tak ze jej trening prebieha hladko."

"To musím mít víc ohně. Takhle z ničeho to neudělám."

Vytvoril som u nej masu ohňa .
"Bude stačiť ?"

"Jo." Přemýšlela jsem, jak bych ten meč mohla udělat. Rozhodla jsem se, že to udělám podobně jako s klonem.
Natáhla jsem ruce před sebe. Oheň následoval můj pohyb. Ruce jsem torchu roztáhla a hýbala s prsty. Oheň se začal tvarovat.
Nakonec byl přede mnou meč, ale zatím celý z ohně. Teď ten zbytek. Pomyslela jsem si a dál jsem se soustředila.

Čakal som ako si s tým poradí zatiaľ som podišiel bližšie pomaly .

Doletela som domov, no neukázala som sa na streche. Z úsmevom som vletela do izby a potom do sprchy. Vrhla som sa potom do postele a zaspala som.

Meč dostával barvu a dvrdosti. Konečně mi to šlo a šlo mi to líp než s klonem. Za chvíli to vypadalo jako meč.

Pristúpil som k Amrit .
Namieril som k mecu .
A stalo sa ze zacal modrat .
"Skús udrzat toto ... "
Bol to vyssi stupen ohna ktory som vedel spravit len v tedy ak sa niekto iny hral z ohnom ako ona .

"Mm-modrý...?" Tep i dech se mi zrychlil.
"N-Ne!" vykřikla jsem.

Oheň som zhasol .
"Gomen myslel som si že to zvládneš ."

Ve tváři jsem měla vyděšený výraz. "P-promiňte."

Pozriem blizsie k nej vydel som ze sa boji .
"Mala by si mi o tom povedat ... viem ze mi nemas preco doverovat ale nemozem sa pozerat ako mas strach akokeby sama zo seba ."

Hlavu jsem měla skloněnou. "Když vás tím budu jen otravovat..."

Uleví? Kéž by.
"Tak dobře." Nadechla jsem se. "Jde o ten modrý oheň..." ruce jsem si dala do zadních kapes. "Moje mamka, ho dokáže vytvořit. Je to největší schopnost, kterou dokážeme ovládnout... Modrý oheň. Může hořet téměř věčně." vytáhla jsem ozdobenou malou skleněnou nádopku. V nádobce plál modrý oheň, ale už nebyl zářivý. Spíše to připadalo, jako by to bylo vybledlý. "Pokud oheň přestane plát a zmizí, tak..."

Nadechla jsem se. Když už jsem začala, tak nemělo cenu teď přestat. "Tak moje mamka... umřela." poslední slovo jsem zašeptala. "Už pár dní sleduji, že slábne." mluvila jsem o ohni.

"Je doma." odpověděla jsem.

"Nechtěla by to. Sama mi to říkala, než jsem odešla."

pomali som siel za nimi.
"Tak ako to ide."