Lesy, Skaliská, Hory

"Ten muž mluvil o Seishinu. Pár věcí jsem o tom slyšela, ale ne moc. Já na schopnosti přišla jako malá.." Pokrčila jsem rameny a pousmála se. "Počkej, nemusíš mě podpírat, sám jsi zraněný a já to zvládnu, potřebuji to jen rozchodit.." Řekla jsem a přestala se držet stromu. Rovnováha by šla. Fajn, mám dobrou zprávu. Nesložím se tu.

"Nie, mne to nerobí problém, na isté druhy zranení som akosi zvyknutý." Trošku som sa pousmial. "Seishin hmm, o tom som nepočul nikdy nič." Chvíľku som mlčal a pozeral do zeme. "Chceš tým povedať, že má každý nejaké schopnosti?"

Pokrčila jsem rameny. "Neříkám, že každý. Člověk se s těmi schopnostmi narodí a musí je zřejmě objevit a zdokonalovat. Nebo aspoň tak to bylo u mě.." Pousmála jsem se a pomalu se rozešla pryč. "Ty tu snad chceš zůstat?" Houkla jsem na něj. Mě vidina domova, sprchy a hřejivé postele lákala víc, než noc strávená v zasmušilém lese. "Taky se těšíš do svého domu, ne?" Optala jsem se.

"Aj áno, teším." Napokon, je na mieste, kde by ma nikto z minulosti nehľadal, čo je dobre. Pousmial som sa. "Ani som sa vlastne nespýtal, odkiaľ si ty." Oprel som sa o strom.

Zastavila jsem se a při otázce se na něj otočila. "Nishi no Gawa.." Odpověděla jsem automaticky jméno svého rodného města. Ochladilo se, čímž jsem si ruce zatrčila hluboko do kapes od černé mikiny, které byla sice na rameni roztržená, ale nijak mi to nevadilo.
"Tak, zřejmě máme kousek společné cesty.." Dodala jsem a podívala se kamsi do dáli, skrz ten temný les.
Jo, tak domů se teď tak rychle nedostanu, ale snad tam do zítřka dojdu..

"zrejme hej." Od stromu som prešiel až k nej. Zhlboka som sa nadýchol a vydýchol. "No snáď sa to počasie polepší."

"Ano, snad ano.." Přikývla jsem k tomu počasí a pomalu se vydala cestičkou dál.

Šiel som za ňou. Pomalým krokom, aby sa mi nezhoršil zdravotná stav som smeroval k domovu. Cestou som pri pohľade na okolie uvažoval nad tým, čo presne budem robiť. Napadlo ma len jediné... trénovať, trénovať koľko to pôjde a získať úplnú kontrolu nad svojou silou. Čím bližšie sme boli k môjmu domovu, tým menej som uvažoval nad touto vecou. Začínal ma trápiť hlad.

Po několika hodinové cestě, kdy se už i na obrzor vyhouplo slunce, jsem se zastavila a rozhlédla se. Usmála jsem se, protože Nishi no Gawa byla už jenom kousek. Stačí chvilka pomalejší chůze a jsem při hranicích.
Otočila jsem se Yoshitaku.
"No, tak já už jsem skoro doma.." Dodala jsem a zjistila, že zranění už nekrvácí. Věděla jsem, že nejsou tak vážná, ale modřinám se nevyhnu.
"Tak, děkuju, že jsi mi v tom boji pomohl. Nebýt tebe zřejmě jsem už na čtvrtky.." Ušklíbla jsem se při té myšlence. "Snad se ještě někdy potkáme, měj se.." Mávla jsem a vydala se onou cestičkou, k rodnému městu.
(Přesun)

Zastavil som sa v momente keď aj ona. Počúval som čo rozprávala. "Ak by si tam nebola ty, aj ja by som bol na sračky." Uškrnul som sa a obzrel sa smerom k zemi, kde žijem ja. Ako sa vydala smerom domov, dal som do kroku aj ja. "Ahoj!" Odzdravil som a smerom smerom, ktorý ma zavedie domov.
[presun]

zlozil som sa v hlbokom lese
Sakra tu sa niekto naramne bavy

Priskočil som k nemu.
"Myslel som si, že bude ťažké sledovať ťa, ale opak bol pravdou. Dával si o sebe vedieť ako o tornáde, to je dosť chabá taktika. Nanešťastie ja poznám tvoju slabinu."

Vsimol som si a poriadne som sa usmial
"Prave preto sa nebudem nudit "

"Píš si, že to teda nebudeš. Nikdy som si nemyslel, že ti to niekedy poviem, ale nie je to osobné."
Po uvolnení mojej energie sa na Kazumovi objavili terče.

"Naozaj je mi ľúto, ale inak to nepôjde."
Dal som sa na útek.

"Hee? hrabe ?"
vydal som sa hned za nim

Vzhľadom na to, že venoval všetku pozornosť mne, neuvedomil si, čo sa naokolo deje. Než si to stačil uvedomiť, zo zeme sa zdvihli mojou energiou naostrené listy.
Ich sila bola tak veľká, že prerážali aj Kazumovou obranou.

vdaka vetru som ich uzavrel do svojho tornada ktorym som ich znicil , mal som z nich len skriabance , dalej som ho nasledoval sustredil som si energiu teraz na utok
Mal by som zapracovat viac na obrane

Keď sa však obrátil znovu mojim smerom, už som tam nebol. Nikde ma nebolo vidno.

Vystrelil som do stran vlnu vetra ktora sa spojila normalnym vetrom a tym som sa snazil najst

Jeho pozornosť bola opakovane oslabená. Nastalo niečo nepríjemné. Z neba sa naňho rútil obrovská počet skál. A nie len zhora, ale i zo všetkých strán.
Postupne sa začali pridávať i listy. Všetko z lesa bolo Kazumovým nepriateľom.

Vdaka tomu vetru som ich zacitil okamzite som posilil obranu strelil som mensiu vlnku na kamene


bol to uz asi naozaj najvyssi stupen ktory bol teraz sttale aktivny no nechcel som to riskovat takze som vystrelil este jednu tlakovu vlnu aby som ich zmietol

No nez som to stihol dost ma ich zasa zranilo

Nezáležalo však na tom, ako sa snažil. Nie je možné zlikvidovať každý jeden kameň a každý jeden list z celého lesa. No aby to nebolo málo, tentokrát sa pridali i niektoré veci z mesta. Niekoľko ostrých nožov rútiacich sa rovno na Kazumu.
Dvom z nich sa podarilo obrovskou rýchlosťou, ako keby ich bol sám niekto vystrelil, okamžite po jeho poslednej obrane zasiahnuť do chrbta. Ostatné po ňom stále leteli. Bolo to ako živé peklo.

Tie dva ma trafili vyplul som krv , preto som spravil to co som nechcel zacal som vytvarat prave tornado aj ked jeho zmenseninu chcel som zvolat doslova pomoc od prirody

vyletel som potom z lesa von