Lesy, Skaliská, Hory

Vzal som druhú šišku, ktorá bola už kúsok ďalej, takže som sa po ňu musel načiahnuť. Zasa ju na neho hodil. Tých som už zabil plno.

Sledovala jsem, jak ho šiška trefila do čela a neubránila se úsměvu. Stála jsem celkem blízko něho, tak jsem se při slově "mafiánský" raději postavila.
"A to někdo jako vy, děláte tady co. Jdete se pobavit s "dětmi?" Slovo děti jsem zdůraznila a usmála se. Jen jsem přilévala olej do ohně. No skvělé Misaki, naštvi ho ještě víc. Ironicky jsem si pomyslela.

Tentokrát som už nemal problém šišku zastaviť.
"Práve ste nad sebou vyniesli rozsudok, decká."
Vystrelil som po nich obrovský lúč energie.
"Čo na to poviete? Trochu iné, než tie vaše šištičky!"

A márnosť! Šiška mi dala aký taký prehľad o jeho reflexoch, no toto som zďaleka nečakal. Chcel som jednoducho skočiť na zem, no tam bola Misaki. Takže to ako možnosť nepripadalo v úvahu. Rýchlo som sa teda odrazil od konára na ktorom som bol a odskočil na vedľajší strom. Tam som sa zachytil iného konára, ktorého som sa len držal a visel na ňom. Útok od vypalovača ma teda minul. Visiaci na strome som pozoroval toho podivína.

Nečekala jsem to, čímž mě proud energie odhodil pryč od stromu. Ve vzduchu jsem udělala salto a tak tak se nerozplácla o zem. Stála jsem na čtyřech a vrávoravě se postavila. Tak tohle jsem nečekala, je na čase ukázat i něco ze sebe.
Pousmála jsem se a v ruce se mi objevila růže.

S bičem v ruce jsem čekala na jeho další tah.

"Takže vám Seishin tiež niečo hovorí. Každopádne, čo si asi tak myslíš, že zmôžeš s tou lianou? A ty, myslíš, že tvoje uhýbanie bude stačiť aj tentokrát?!"
Tentokrát som máchal rýchlejšie. Tvarované kusy mojej energie poletovali všade, ako aj na Misaki, tak aj na Yoshitaku. Každý zásah utváral väčšie a väčšie diery v stromoch, ktoré to následne nevydržali a rúcali sa.

"Seishin?" Nechápavo som sa pozrel na toho muža, netušil som, čo Seishin znamená. Ako som si všimol útoku, pustil som sa a dopadol na zem, V tom momente ako som dopadol som si ľahol. Videl som ako nadomnou lietali tie fialové predmety. Zrazu som zacítil pálivú bolesť na ramene. Jedna z tých vecí ma zrejme počas pádu lizla. Ako som ležal, začal som sa kotúľať stranou. Kým nadomnou stále lietali tie podivné veci. Sakra, nemám nič, ani meč, ani niečo na vrhanie, len tento batoh, ktorý je ako bojová pomôcka takmer na nič. Ako som sa kotúľal preč, padali na zem haluze a časom aj celé stromy. Tak toto už nie je normálne. Jedna haluz ma škrabla kúsok pod okom na tvári, z ranky sa mi pustil prúd krvi.

Pokusila jsem se jednu rozseknout, ale proti energii, je tohle k ničemu. Ta bublina, kterou jsem se pokusila rozseknout, mi pranila bok. Sykla jsem bolestí a uskočila. To se musím jen vyhýbat? Ano, zdá se, že je to jediné, co umím.
Schovala jsem se za kmen jednoho ze stromu, který se zhroutil. Proč prostě občas nemůžu mlčet?! Teď na zpytování svědomí nebyl čas. Potřebuju se k němu dostat blíže. Přesunula jsem se za menší skalku a bič stočila k sobě.Takhle z dálky, je to k ničemu.

"Ľutujte, že ste na mňa narazili a že ste ma nespoznali predtým, ako ste si na mňa začali dovoľovať!"
Neustále som pokračoval.

Niekedy sa predsa musí unaviť. Utrel som si krv z tváre a obzrel sa vzad. Pohľad mu umožnil vidieť, že sa na mňa rúti množstvo tých predmetov, o ktorých som vedel len jediné... zabíjajú. Rýchlo som sa prehupol na nohy a vzal jednu spadnutú haluz zo zeme. Ako som stál hodil som ju priamo na útočníka. Avšak za cenu toho, že ma zasiahla ďalšia z tých fialových guliek. "Tsss." Kým haluz letela smerom k útočníkovi, myklo mi rukou. Rovnaký pocit ako pri súboji s majstrom. Že by? Pri dlani sa mi na moment objavila čierna hmota, no hneď zmizla. Na tvár mi v tom momente letela ďalšia fialová guľka, ktorej som sa vyhol len tak tak a skočil som za väčší kameň.

Prerušil som techniku a presekol haluz. Tým som však poskytol Misaki dostatok času, ktorý zjavne potrebovala.

Všimla jsem si, jak musel přerušit svůj útok. Skvěle, mám šanci.
Vyhnula jsem se pár bublinám a nestála jsem od něj natolik daleko, čímž stačil rychlejší běh a objevila jsem se před ním.

Pokud jsem ho nijak nezranila, pěkně to schytám..

Spoza kameňa som videl, čo sa deje. Misaki využila moment prerušenia útoku a zaujala toho chlapíka. To som využil zasa ja, aby som zmenil svoju pozíciu. Skrčený som oblúkom obehol nepriateľa tak, aby som sa mu dostal za chrbát. Stál som však za stromom. Nebolo ma vidno. Ak ten bič rozdýcha, musím zasiahnuť od chrbta... nevie kde som.

Dostal som niekoľko zásahov, no vďaka čepeli som niečo vyblokoval a vyhnul sa ohrozeniu životu nebezpečných miest.
Neváhal som a vrhol sa s mečom po Misaki proti jej biču.

Uhýbala jsem před čepelí a několikrát jí vyblokovala bičem, který byl tvrdší než obyčejná rostlina.
Byl však příliš rychlý a já byla donucena ustupovat, čímž jsem schytala tržnou ránu na druhém boku a pár šrámů i na tváři. Dlouho ho blokovat nevydržím.. Pomyslela jsem si a zapřela se nohama do země, abych přestala uhýbat a kryla si bičem životně důležité orgány.

Na druhý pokus sa mi to podarilo. Pred rukou som si vytvoril čiernu hmotu v tvare gule.

obrázok:

Tréning, ktorým som prešiel mi umožnil rýchlo sa dostať za muža, s ktorým bojujeme. Bol som mimo dosah jeho zorného poľa, nevedel, že som sa za neho dostal a teda o mne nemal ako tušiť. Naviac bol zaujatý bojom s Misaki. Keď som bol pri ňom, čiernu guľu, ktorú som mal pri ruke som mu vrazil do chrbta, priamo medzi lopatky.
(Pravda, ak nejako nezakročí XD )
(Čoho sa daná čierna hmota dotkne, to okamžite zmizne... tak to funguje)

"Tentokrát to bude tvoj koniec!"
Pritlačil som ju o jeden zo stromov, ktorý ešte stál a môj meč sa chystal opäť vystreliť. Dostal som však zásah od neho.
"Ty malý-"

V momente, keď sa ho čierna guľa dotkla, všetko čím prešla v jeho tele zmizlo. Pľúca, časť srdca, vlastne sa dá povedať že takmer celý hrudník bol fuč. Guľa v tom momente zmizla a z jeho tela sa začal rútiť prúd krvi. "Už nestihneš nič."

"Toto si škaredo odskáčete."
Dopadol som na zem mŕtvy.

Neměla jsem kam uhnout, blokoval mi únikové cesty. Pak jsem si všimla Yoshitaka za jeho zády a i to, jak padl nepřítel mrtvý k zemi.
"Skvěle načasováno.." Zmohla jsem se na úsměv a svezla se po kmeni stromu na zem. Bič jsem odvolala a bolestně se chytila za bok.
Skvělé, budu vypadat jak zafáčovaná mumie, ne-li hůř..
Ušklíbla jsem se a pak vzhlédla. "Skvělá schopnost.." Podotkla jsem k Yoshitakovi.

Držal som si ranu, nepriateľovo telo mŕtve na zemi, keď na mňa Misaki prehovorila. "Eh? No sám neviem čo to je. Použil som ju druhý krát v živote." Prešiel som k nej a posadil sa. "Ten tvoj bič je taktiež skvelý." Pod okom som krvácal, na stehne som mal jednu nie veľmi hlbokú reznú ranu a na ramene ďalšiu. "Pekný masaker." Vytiahol som z vaku fáč a pozrel sa smerom k nej. "Kde že si to zranená?" Povedal som a z vaku vytiahol ešte ďalšie súčasti lekárničky.

"Ty jeho bubliny byli nejhorší.." Podotkla jsem s hořkým úsměvem a pak mrkla na obvazy a na něj. "Ošetři nejdřív sebe.." Usmála jsem se a setřela mu krev z tváře. Pak jsem ruku stáhla a prohlédla samu sebe kritickým pohledem. "Oblečení bude směřovat do pračky a ty rány.." Mrkla jsem na ránu na rameni, na bocích a sáhla si i na tvář, kde byli malinkaté šrámy.
"No, nějak se do vesnice budu muset dobelhat. Odkud vlastně jsi?" Zeptala jsem se po chvilce zvědavě.

"Moje počkajú." Keď mi zotrela krv z tváre pozrel som sa do zeme. "Nie som na tom zle." Vzal som jednu vreckovku, ktorá bola v obale, zrejme napustená liehom určená na dezinfekciu. Napokon som to, ale odložil. "Myslím, že dezinfekcia je dôležitá, ale pri takýchto ranách by asi vreckovka nepomohla." Chvíľku som mlčal. "Nie vážne, máš niekde nejaké veľké zranenia?" Riadne som si ju začal prezerať. "A odkiaľ som? Kitagawa, aj keď nie pôvodom." Dodal som.

Pozorovala jsem ho a pak dodala. "Ne, nejsou tak hluboké, jak vypadají." Pousmála jsem se a pak přikývla. Na to, odkud původně pochází jsem se radši neptala. Zapřela jsem se rukama do země a opřela se i o kmen stromu vedle. Podařilo se mi vstát, za což jsem byla ráda. Byla jsem vyčerpaná. Byl to můj první opravdový boj.
"Ty jsi.." Na chvilku jsem se odmlčela a podívala se kamsi do dálky. "..už někdy bojoval?" Dokončila jsem svou otázku a nadále se přidržovala stromu. Potřebuji to rozhýbat.

Veci, ktoré som vybral som aj zabalil späť do vaku a prehodil ho cez seba. Podarilo sa mi vstať. "Áno... bojoval, ale takýto druh súboju bol pre mňa novinka." Ako som stál, prikročil som bližšie k Misaki. Podoprel som ju. "Tie schopnosti, vôbec netuším čo to všetko znamená."