Obytné ulice

z cetra vedou čtyři ulice dvě vpravo dvě vlevo a ty jsou plné bytů a baráčků kde bydlí obyvatelé Kitagawi

HM bol som rad ze ma prijala este taketo pohostenie som nezazil bolo to super ale preco som sa tu citil dobre????Zvastne lenze ja som hladny a chcel by osm si si ist este zatrenovat svoju novu techniku ale budem radsej ticho a len ju posluchnem.Opat sme sa premiestnily behom sekundy jej kristali su neuveritelne a zacal som hned premylsat o technike ktora by to mohla dostat.

dojdu k jednomu z domů a zaklpeu, vyjde postarší dáma
"Zdravím paní Yuu, mohla bych vás poprosit jestli by jste nám dala klíče od modrého domu?" kývla a podala nám klíče a já Daisukeho nasměrovala na modrý domek dojdem k němu a já odemknu a vejdu
"Tady můžeš přespat jídlo je tu, až budeš ráno odcházet předej klíče buď mě a nebo paní Yuu. Aby si nemusel chodit tu dálku za mnou."

He otovrila dvere a izba bola krasna taak pekna aku som nikdy nevidel hm kus by to nebol ved precaj taky presun nemam rychly ale bleskovu rychlost mam a tak som vosiel."Dakujem vam pekne Lady Saya".Zobral na nu a este posledny krat sa pozrel na jej tvar lebo viac uz ju neuvidim a kracal dalej do izby.

"Dobrou noc." poznamenám a jdu zpět dovyřídit ty smlouvy dělníků obalila jsem se krystalem a následně zmizela (přesun)

Tak som si nasiel postel lahol na nu ale to nebol moj styl tak som si zobral len vankus a perinu hodil na zem a lahol na to a premyslal ake to tu dneska bolo a nad Lady Saya.

Akihiro Kazuki

Seděl jsem na střeše jedné budovy a pozoroval mraky. Bylo nádherné dívat se, jak všechny pomalu plují po obloze a tvoří různé tvary. Dlouhou dobu už jsem uvažoval nad tím, co se mi onehdá o svých 16 narozeninách stalo. Byl jsem přesvědčen, že to nějak souvisí s mou minulostí."Tsss....kdybych si mohl vzpomenout." Už toho bylo na mě moc a tak jsem se rozhodl zajít za někým, kdo mi poradí. Po dlouhém rozmýšlením mě napadla jediná osoba, vůdce Kitagawi. Seskočil jsem ze střechy a vydal se do centra města.
(přesun)

Trocha.. divným krokom som prišiel až k dverám domu od ktorého som mal kľúče.. vošiel som dovnútra čo som musel rozdýchavať ešte dobrú pol hodku, po tom som ho celý presliedil a vyskúšal som snáď všetko čo som ešte v živote nedržal v ruke.. v chladničke som našiel nejaké jedlo a ani nie polovicu z neho som zjedol.. po tom som zavítal do kúpeľne a hlavou mi prebehla myšlienka typu "mohol by som sa vyčistiť".. samozrejme to trvalo.. tá zažraná špina nešla dole tak ľahko no o chvíľu som už stál navlečený v čistých handrách a čo som sa sám trocha zarazil.. v úplne vydrhnutých vlasoch.. nikdy som si nepomyslel že by za tie roky mohli nabrať takú farbu.. čierna z občasnými striebornými pásikmi.. vyzeralo to "dobre".. Problém bol však zo spánkom.. áno krásna pohodlná mäkká postel.. no ja som v nej nevedel zaspať.. nakoniec to skončilo tak že som z domu vyšiel.. zamkol som a znova som sa vydal za Bettany. (přesun)

Akihiro Kazuki

Po delší době jsme dorazil až do obytných ulic. Velkou část cesty jsme už urazili, ale sirotčinec byl až úplně na konci a nebylo to zrovna blýzko. Mezitím, co jsme procházeli ulicemi, rozhodl jsem se rozvázat to mlčenlivé ticho."Ty asi nejsi odtud že? Kolik máš roků?" Vypadal mnohem starší než já, ale nebyl jsem si tím jistej.

(každý sme dali post inde však v poho xD)

Pozrel som sa smer Akihiro a na chvíľu som sa zamyslel.. neviem .. nemalo cenu počítať to.. odpovedal som mu možno trocha divnou otázkou a mierne som si zívol.. aby sme tam už boli, potrebujem zaľahnúť .. etoo vážne myslíš že ťa zbijú? spýtal som sa ho ešte trocha udivene pri čom som ho stále následoval.

( Už jsem to napsal xD )

Akihiro Kazuki

"Aha...nevadí. Připadáš mi starší než jsem já." Malinko jsem se pousmál. Už mi bylo mnohem lépe."No nevím, je to jak kdy, ale už mám velké zpoždění, tak s tím počítám. Doufám, že nebudou moc naštvaní a nevytáhnou bič, ten nemám rád." Zklopil jsem oči a nepatrně se otřásl při vzpominkách na tvrdý a chladný povrch nástroje.

Hee neboj.. vec som predsa povedal že sa ti nič nestane.. ak na teba vytiahnu bič tak zažijú také peklo o ktorom sa im ani nesnívalo.. zaškeril som sa po čom som sa len uchechtol.. mlátia takto.. všetky decká? spýtal som sa ešte a v hlave som začal rozmýšľať či tak troška neodbočím od prosby Bettany a sám im to tam neprevrátim hore nohami.

Akihiro Kazuki

"Všechny ne, jen ty, co nemají moc v lásce nebo ty, za který někdo dobře platí. Vlastně to většinou schytám já. Nemají mě rádi, hlavně proto, co se mi děje, ale i tak. Už od začátku mě často byli ostatní děti v sirotčinci a někdy, když jsem se rozhodl bránit, dostal jsem ještě od dozorců. Ale po čase si zvykneš...hech." Pokusil jsem se o slabý úsměv, ale moc zábavný to nebylo."Raději by ses neměl do toho míchat, někteří z nich jsou velmi dobře cvičení bojovníci, který to mají jako vedlejšák. Nemuselo by to dopadnout dobře. No a zas tak to nebolí."

Po jeho slovách som sa zamyslel a na jeho varovanie som sa len uškrnol.. ja som vyrastal na ulici a doteraz som v Minami no Gawa trávil celý svoj život.. vážne "pochybujem".. že by ma niekto z nejakých deciek zo sirotčinca alebo opatrovníkov vedel čo i len zraniť nie to ešte poraziť.. povedal som nadšene a mierne som popukal hánkami.. no určite to bude zaujímavé.. kedy tam už budeme? spýtal som sa ho a bolo vidieť že som mierne nedočkavý.

Akihiro Kazuki

Byl to zvláštní kluk. Připadalo mi jako by se těšil na to, co by se tam mohlo stát."No už je to je kousek. Je to hned za posledním domem této ulice." Udělali ještě pár kroků a už zdáli zahlédli velkou šedou budovy, která byla celá zamřížovaná a šerá."Jsme tu." Než k ní došli, doběhla k Akihirovi malá holčička a pošeptala mu:"Máš průšvih" a zase odběhla." A jé...dnes je tu Destron" a už zdálky jsem viděl jak stojí u dveří a netrpělivě čeká z bičem v ruce."Je to nejhorší pečovatel a nemá mě vůbec rád. Absolutně mě nesnáší a je mnou posedlý. To nedopadne dobře." Hluboce jsem si povzdechl a pomalu se s Usuiem blížil k němu.

Heee.. táto vyzerala že ťa má rada.. zaškeril som sa keď mu niečo povedala nejaká malá holčička.. Ak dovolíš.. pôjdem prvý.. vieš hee.. mňa tým bičom nedokáže trafiť ak mu to sám nedovolím .. povedal som tajomne a trocha som pokrútil hlavou zo strany na stranu.. odkedy sa mi začal páčiť takýto život? prebehlo mi ešte hlavou a myšlienkami som na chvíľu zamieril k Daisukemu no hneď som sa vrátil do reality.. o chvíľku som už stál pri tom niekom a milo som sa na neho usmieval.. Sate . .zaškeril som sa a ešte som mu aj zamával rukami.

Akihiro Kazuki

Má docela odvahu. Pomyslel jsem si, ale to už na mě spustil Destron."Kde si k.rva byl! Už tady čekám celou věčnost! Ještě si nic neudělal a už si běháš z kamarády po venku! Uhni skrčku!" Zařval na Usuiiho a odstrčil ho bokem."Moc se o-omlouvám pa-pane, ale trochu jsem se z-zdržel." Pomalu jsem couval do zadu."Tak to máš smůlu chlapečku!" Viděl jsem, jak prudkou rychlosti na mě vyletěl dlouhý bič. Zavřel jsem oči a čekal, až se mě dotkne tak známý chladný povrch biče.

Heem.. ako chcete.. povedal som pri čom som mal na tvári taký.. až brutálne pomstichtivý a temný výraz.. v momente ako sa napriahol že šľahne bičom Akihirovi som ho doslova podkopol zozadu takže nemal moc šancí udržať sa na nohách to už som však nohu stiahol späť a ešte ako padal na zem tak som mu kopol pätou priamo do tváre.. vôbec som sa s ním nemaznal a tak by som sa ani nedivil keby skončil v bezvedomí.

( Ty se v tom nějak vyžíváš )

Akihiro Kazuki

Chvíli jsem čekal se zavřenýma očima, až dopadne bič na mí záda, ale nic se nedělo. Pomalu jsem otevřel oči a na zemi ležel Destron v bezvědomí. Tvář měl celou od krve a zdálo se, že je skoro mrtvý, ale pořád dýchal."To si udělal ty?" Ze sirotčince se začali ozývat zvuky kovu a hlubokých hlasů."Rychle, musíme zmizet. Tohle nezvládneš. Někteří z nich jsou vojáci z Kitagawi, kdyby si jim ublížil, jistě by tě zavřeli! Já vím, že by si udělal něco podobného, co předtím proti tomu klukovi, ale tohle vážně nemůžeš." Doufal, že ho aspoň tentokrát poslechne. Nebylo by nejlepší, kdyby je všechny ztřískal a ráno by je tady někdo našel. Ihned by se vědělo, kdo zatím vězí.

Gomeen ale.. ale.. neviem ako ti to mám vysvetliť.. povedal som s úškrnom a vpochodoval som priamo dovnútra.. pozeral som sa či sú tam nejaké decká pretože zrovna tým som nič urobiť nechcel.. bude sranda vysvetlovať to Bettany.. ale určite to pochopí.. hovoril som si pre seba a tak mierne ľahostajne som sa pozeral na prípadnú hrozbu.

( )

Akihiro Kazuki
"Usui počkej! Prosím nedělej to, někteří z nich jsou i dobří lidé! Budou na tebe útočit jen proto, že si napadl Destrona! Běž! Já tady stejnak musím zůstat! Teď už to bude v pohodě. Nikdo jiný neví, že jsem došel až teď. Nech to na mě, zítra se klidně můžeš za mnou dojít podívat. Moc tě prosím, nech je na pokoji, prosím!" a chytl jsem ho za ruku. Otočil jsem ho na sebe a podíval jsem se mu do očí."Prosím..."

Keď ma chytil za ruku a otočil ma k sebe tak som sa mu len pozrel do očí takým milým spôsobom.. Ne.. odsekol som pri čom som sa sám pre seba zarehnil a vymámil som sa z jeho zovretia.. hodil som mu klúčik ktorý mi dala Bettany a stále som sa uškŕňal.. choď tam.. v chladničke ešte niečo ostalo tak to kludne zjedz.. aj tak sa mi blbo spáva na posteli.. Povedal som a po tom som sa na neho tak trocha nepríjemne pozrel.. ak sa ma pokúsiš ešte raz zastaviť tak zoberiem ten bič a zviažem ťa s ním.. varoval som ho a znova som sa len pousmial.. neboj nikomu milému neublížim.. tam som len dostal chuť ukončiť to mierne k..k..b... etoo no chcel som mu to za všetkých vrátiť.. dodal som aby som ho uistil že nikoho ako toho pána neviem koho neprizabijem.

Akihiro Kazuki

Odstrčil mě a hodil mi klíče od nějakého bytu. Podíval jsem se na něj a jeho výraz se změnil. Byl najednou takový chladný. Zamračil jsem se. Vůbec se mi nelíbilo to, co dělal."Ale já ti to nedovolím!" Zakřičel jsem a prudce vymrštil paži proti němu. Z ruky mi vyletěl velký a silný proud vody, který smetl Usuiho a vyplavil ho ven před sirotčinec. Vůbec jsem nechápal, co se stalo, prostě jsem jen tak vytvořil vodu z ničeho. Vědě jsem, že kdyby to Usui čekal, odrazí mě jak nic, ale bylo to ze zadu a vůbec si asi nepomyslel, že se něco takového může stát. Stejně jsem teď nevěděl, jak dál. Na něm šlo vidět, že je bojovník, který dokáže spoustu věcí, ale co jsem já. Ubohý sirotek, který se nikdy nikomu neubránil. Ale i tak jsem vyšel ven a postavil se před něj. Hodil jsem mu zpátky klíče, které mě dal."Nechci, aby si někomu ublížil. Žiju tu už hodně dlouho a nedovolím, aby si někomu něco udělal."

Prechádzal som práve ulicami, od domu do domu, keď som natrafil na Kazukiho a Usuia. Vzhľadom na "bordel" okolo nich som si uvedomil, že sú bojovníci. Vytiahol som na nich zbraň.
"Okamžite ma zaveďte za Sayou."