Obrovská vila , a pod nou úkryt pod hĺbkou 500 m

Toho namyslenca chcem zabit hrozne ma sere a viem presne aj ako len tu techniku este neviem ale pockaj ked sa ju naucim.
Riadne silno som stisol peste a smojho tela unikala moja energia. Zabijem ta

Kdyby to bylo tak lehké, jak to říká! řekla jsem si v duchu.
Zadívala jsem se na jedno misto před sebou a soustředila jsem se. Představit si, že ze mě jde oheň? To je pitomost! Povzdechla jsem si.
Představila jsem si přesně to co chtěl, že ze mě vychází oheň.
Mohla jsem se soustředit, jak jsem chtěla, vůbec nic se nedělo.

"Myslel som si že máš viac talentu ... "
Poviem no niečo sa mi nezdá .
"Podľa mňa ale talentu máš dosť ... no tomu buď neveríš alebo sa toho bojíš ...
Ty máš zo svojou schopnosťou sa zžiť ona je tu pre teba .
Má ochranovať teba a tvojich blízkych nieje tu preto aby si robila čo chce ."

Vytvoril som veľkú ohnivú guľu tvorila sa dosť pomaly.
"Skús sa pohrať s týmto ... ako veľký planeň vieš ovládať ?"

Hajzle! Ulevila jsem si. "Jestli tě to otravuje, tak to řekni rovnou a nemusíš mě tu shazovat!"

Všimnem si Yahika, nezdal sa mi. Mám divný pocit ... Poviem do ticha. Všimnem si čo sa deje dole. Ak sa bojí svojej schopnosti, nie je šanca aby sa niečo naučila. Nezhadzuje ťa ... TY sa nemáš báť ... čo ak by sa niečo stalo niekomu koho máš rada? Čo by si robila? Bála by si sa? NEBÁLA ... tak prečo sa bojíš teraz? Spýtam sa jej.

Podívala jsem se na ni. "Ptala jsem se tě na něco?" povaha, kterou jsem zdědila po otci se začala projevovat. "Kdyby jsme se nebáli tak kde bychom byli? Kdyby vě světě neexistoval strach, tak k čemu by byl? Máme se bát. Je jen na nás čeho se bojíme a každý má k tomu svůj důvod!"

"Strach vede k úctě a k respektu." zopakovala jsem matčinu větu, kterou mi tloukla do hlavy. Ruku jsem strčila do kapsy a chytila jsem zapalovač. "Bojím se, mám právo se bát. Nikdo mi nemůže nařídit, abych se nebála. To prostě nejde!"

TY si svojou schopnosťou nevyzabíjala skoro celú dedinu, TY si svojou schopnosťou neohrozila tých ktorých miluješ, TY MÁŠ OHEŇ A JA MÔŽEM OVLÁDAŤ ENERGIU!? Zvýšim hlas. Nadýchnem sa a vydýchnem. Ak sa ti nepáči, choď preč ... ak chceš naveky trčať v tieni niekoho iného, v tieni strachu. Dodám.

"Pššt ... Yuu chan tichúčko ."
Mieril som k Amrit .
"Máš právo ano máš ... strach je prirodzený to ti nikto nezoberie .
Len mi povedz ako sa chceš schovávať pred svjojími schopnosťami ?"

Namierila som prstom na lúku, pomocou Rei Gunu som do nej vystrelila kráter, asi 5-6 metrov hlboký. Gomene, Amrit ... Kazuma idem dole, ak budete niečo potrebovať zavolajte ma. Zletím dolu.

"Neschovám se. Neschovám se před ničím. Před minulostí, přítomností ani budoucností. Nechci, aby se to stalo." poslední větu jsem řekla šeptem, takže to nemohli slyšet.

Bol som už u nej blízko .
"Tebe sa niečo v dedstve stalo čo ?"

"V dětství i v budoucnu." zašeptala jsem.

"Nechci." odpověděla jsem.

Pousmial som sa .
"Tak chceš pokračovať alebo ako ?
Nechám rozhodnutie na tebe ."

"Můžeme to pro dnešek zabalit?"

"Nevím..." opověděla jsem jen.

Sadol som si do vzduchu .
"Mozno sa bojis svojej schopnosti ... no teraz je tu Yahiko aj ja nema sa co stat ... dame na to pozor ... nechceme ti zle ani jeden .... viem ze mi nemusis verit ale skus nad tym porozmyslat ."
Klesol som aj s nou na strechu aby stala na nohach

zacal som sa trochu ukludnovat a z hlboka som zacal dychat.

Kývla jsem. "Já se vrátím..." ukázala jsem ke vchodu na střechu. Otočila jsem se a rozešla jsem se.

Sadol som si na kraj strechy a pozeral som z nej dole .