Kitagawa (Centrum)

"Tam jsme strašně na ráně! Zatím bariéra drží, což znamená, že ji nemůžou jen tak zneškodnit, což znamená, že máme ještě čas. Pojď se zatím podívat, kde přesně jsou a kdo to vůbec je ať máme nějakou představu. Pak kdyžtak zdrhnem." Ani jsem nevěděl, kde se to vemě najednou vzalo.

Dobre ... ideme!Poviem mu a cez všetku bolesť som sa rozbehla k hlavnej bráne. (presun)

Vyrazil jsem hned za Yuuki.
(přesun)

Došel jsem až do jejího domu. Hodil jsem si rychlou sprchu a šel si i hned lehnout. Usnul jsem mrknutím oka a užíval jsem si poslední strávenou noc tady v Kitagawě a v této posteli.

šla jsem pomalu s ním. Nevěřila jsem že jsem to skutečně udělala, to už je druhý co mě opustí. Na Akihira jsem si zvykla na tolik, že to pro mě bude těžké kdybych ho nidky neviděla, první student a přijdu o něj měla jsem poslat někoho jiného. posadila jsem se na terasu a dívala se na měsíc neschopná usnout

Ráno jsem se vzbudil docela brzo. Stejnak jsem skoro nespal, pořád jsem musel myslet na včerejší schůzy. Když nebude dost silný, tak náš trénink stejnak nepřežije... Ty slova staříka mě pořád zněli v uších. Klid Akihiro. Vůbec na to nemysli... Vylezl jsem s postele a oblékl se. Začel jsem si dát do kuchyně něco k jídlu. Lady Sayu jsem nemohl nikde v domě najít. Na terasu jsem nepomyslel. Pak mě něco napadlo. Musím najít Usuiieho. Slíbyl jsem, že se pak vrátím... Vyšel jsem ven a začal přemýšlet, kde bych ho teď po ránu našel. Nemusel jsem rozmýšlet dlouho. Stačilo se podívat před sebe a už jsem hpo viděl spát u zdi hlavního sídla. Pomalým krokem jsem vyrazil jeho směrem.
(přesun)

Došel jsem zpátky do domu. Kde by mohla být?... Začal jsem pobýhat po domě a hledat Lady Sayu. Nemohl jsem ji vůbec najít až mě konečně napadlo podívat se na terasu, o které mluvila Yuuki. Tam jsem ji konečně našel. Vypadala jako by spala, ale nevěděl jsem to jistě. Pomalu jsem šel k ní.

tentokrát jsem jak v tranzu byla já. měla jsem otevřené oči ale nevnímala svět kolem sebe jen se nechávala ovívat větrem

"Lady Sayo, jste v pořádku?" Došel jsem až k ní a položil jí ruku na rameno.

při dotyku ruky jsem sebou polekaně cukla
"Cože? Já... jo jsem v pohodě, promiň já už tři dny nespala a ani nemůžu." řeknu jenom a podívám se na něj zakrývajíc smutek
"Jsi už připravený?"

"No...jak se to řekne. Já si nemám, co připravit. Tohle je všechen můj majetek." Podíval jsem se na sebe."Tak nejspíš asi jo."

vysoukala jsem se z toho slaměného křesílka
"Máš ten můj nůž?" zeptala jsem ho

"No jasně! Pořád ho nosím u sebe." A vytáhl jsem z pod trička šňůrku z diamantovým nožem.

"Bude se ti hodit, aspoň budeš mít na mě památku." řeknu a otočím se k němu zády a jdu se opřít o zábradlí, aby neviděl že mi vlhnou oči

"Taky ti něco dám." Sundal jsem si z krku náhrdelník a podal jí ho.

"Ze zadu jsou tam vyryty moje iniciály." Usmál jsem se na ni.
"Tak myslím, že můžeme jít" a vydal jsem se před dům.

chvíli jsem se dívala na ten náhrdelník, pak jsem si ho bezmyšlenkovitě připla na krk, otřela menší slzy a šla z aním

procházel jsem se po sídle "hmm...asi jsem usnul" na hlavě jsem měl vrabčí hnízdo

Vyšel jsem až před budovu a už jsem se chtěl rozloučit a odejít, když v tom an mě někdo zavolal."Kam si myslíš jako, že deš!" Byl to Destron a bežel ke mně s přeraženým nosem. Vyděsil jsem se."No...mám nějaký důležitý úkol a musím odejít z vesnice." Co tu chce?..."Nikam nepůjdeš! Za to, co si udělal v sirotčinci budeš pěkně pykat! Pořád patříš nám a ani Lady Saya s tím nic neudělá! Dokud to tak tůstane, nikam tě nepustíme! Vystrašeně jsem se podíval na Lady.

stoupla jsem si před Akihira.
"Akihiro patrí pod sirotčinec, pane Destrone, ale sirotčinec patří pod Kitagawu a tu vlastním já. Mám tu právo veta. Akihiro zaslíbil pomoc a já můžu být jen pyšná, že jde reprezentovat naší vesnicí, vy by jste měl být taky. Krom toho, vás ještě čeká inspekce, z vyprávění se mi nelíbí, jak se tam chováte k ostatním."

Trochu jsem se uklidnil."Mladá paní, můžete si zkoušet, co chete, ale jeho pečovatel podepsal papír, který uzákoňuje, že dokud si ho někdo nevezme a nebude o něj pečovat někdo jiný než mi, tak za něj rozhodujeme, což znamená, že se do toho nemůžete pléct." Zase se mi udělalo špatně. Já se tam nechci vrátit...

v tom jsem s ním musela souhlasit, s tím já nic nenadělám, otočila jsem se na AKihira, který vypadal jako by viděl ducha, zamyslela jsem se, "Akihiro najdi Usuie a počkejte na mě v kanceláři, já tu musím něco vyřešit." řeknu směrem k němu a Destrona nespouštím z očí

"Ano...Lady." Šel jsem směrem k Usuiiemu a radši se už neohlídal.

počkala jsem si až bude tak daleko, aby nás neslyšel
"Co mám podepsat a kolik mě to bude stát, abych si Akihira osvojila?" zeptám se ho narovinu

"Cože?! Vy byste ho chtěla?! Toho zmetka?! Jak chcete. Nebude to, ale nejlevnější. Podepište tento papír." Vytáhl větší papír a podal jí ho. "Když to podepíěete, máte za něj veškerou zodpovědnost a za jeho činy."