Kitagawa (Centrum)

Baka! Štuchla som mu do čela. Ak by nebolo teba, kto by mi pomohol poraziť toho parazita hmm? A kto by našiel Usuiiho? Opakovala som mu. Sadla som si a spolu sme čakali na obsluhu. Bolo tam strašne pekne a útulne. Podľa mňa to nebolo len tak ... ten útok ... A, odkiaľ je Usui? Nepamätám sa žeby som ho niekde tu videla ... Spýtala som sa ho a pousmiala som sa.

"No, když myslíš." Snažil jsem se, co nejvíc skrýt červenání, které způsobila dotknutím se mého čela jejím prstem."Usui je myslím z Minami gawa, ale nejsem si jitý, včerejšek mám nějaký rozmlžený. Hlavně po tom dnešním snu."

Kolem celé vesncie se roztáhla diamantová bariéra."Nevíš, co se děje?"

Už som chcela niečo povedať keď som videla baréru. To ... To je Lady Saya ... útočia na nás? Spýtala som sa prestrašene Akiho.

( dej edit já se spletl, ona to nehlásila ale udělala )

"Vážně nevím, nic takového jsem ještě neviděl. Rychle, musíme za ní." Vzal jsem ji za ruku a rychle bežel k hlavnímu velitelství.
(přesun)

( Okey! )
Rýchlo ma chytil za ruku a spolu sme utekali preč. (Presun)

Šli jsme pomalu ulicemi. Najednou mě něco trklo."Ehm...víš vůbec, kde ty sklepy jsou" a poškrábal jsem se druhou rukou na hlavě.

Pozrela som sa naňho a naskočila mi kvapka u hlavy. Umm ... nie?Povedala som a zbledla som. Znamená to teda že budeme bojovať ... už mi je aj tak lepšie ... Usmiala som sa a pustila som sa ho. Bolesť už nebola tak silná.

"No já nevím...neměli jsem se schovat? No, ale když nevíme kam že? Pojď musíme najít něco vysoké a tam se rozhlédnout. Nejsem žádný stratég, ale z výšky bychom měli nejlíp vidět, jestli někdo přichází ne?"

Poobzerala som sa. Poďme tam! Ukázala som na obrovskú bytovku. Vylezieme na strechu a potom uvidíme nie?Dodám z úsmevom.

"Snad jo. Ale počky, nepůjdem po schodech?! Jak sis mohla všimnout, nejsem zrovna moc zkušenej v takových věcech."

Hai, Hai ... poďme.Zasmiala som sa, chytila som ho za ruku a ťahala som ho do budovy. Bežali sme po schodoch, vyšli sme po rebríku na strechu. Sadla som si na zem a oddychovala som.

Z těžka jsem oddychoval."Běháš docela rychle...fuj. Ale stejnak to bylo lepší po těch schodech, než kdybych měl lézt nebo skákat. Nikdy jsem nepomyslel, že bych se mohl něco takového i učit." Viděl jsem, že zatím je vše v pořádku, tak jsem se rozhodl, že budu pokračovat v zjišťování něco o Yuuki."Jak dlouho už se učíš bojovat?"

Pozrela som sa naňho a pustila som mu ruku. Ako dlho? Umm, už asi 3 roky ... ale stále neviem všetko čo by som chcela ... Dodám zo smiechom. A čo ty?Spýtala som sa ho z úsmevom a ľahla som si na strechu.

"Já..no...pokud počítáš včerejšek, tak asi den? Nikdy mi nic takového v sirotčinci nedovolili, ale hodně často se mi stávalo, že jsem něco udělala a ani nevěděl jak. Hm...vážně nevím, čím by to mohlo být. Citíl jsem se trochu trapně. Tady snad umí každej někoho dořezat...

To ti závidím ... ja som sa to učila kvôli tomu aby som ochraňovala ľudí predo mnou, nie pred nebezpečenstvom. Všimla som si jeho tvár, neistota? Škoda že sa to dnes nevydarilo, mala som hlad .... Dodala som zo smiechom a štuchla som doňho.

"Ehm...to jo." Usmál jsem se."Ale můžem zajít někdy jindy, tedy pokud budeš chtít samozřejmě." Snažil jsem se rychle opravit. "No štěstí, jak se to řekne. Kdybych aspoň něco pořádného uměl nemusel Usui dopadnout tak, jak dopadl a ty taky." Byla to pravda, vždyť jsem ho tam chtěl nechat."Nevím jestli bych byl vůbec co platnej, proti někomu trochu chytřejšímu nebo silnějšímu."

Otočím sa naňho a z úsmevom poviem. Hai, veľmi rada pôjdem! Potom som sa zdvihla a rozstrapatila som mu vlasy. Nepodceňuj sa toľko! Možno nakoniec budeš najsilnejší z najsilnejších! Dodám z úsmevom. Pozriem sa na bariéru. Povzdychnem si, včera ten podivín, dnes toto.

Ráda by šla? Tak to je super!... Když mi rozcuchala vlasy, vůbec mi to nevadilo. Nesnášel jsem, když mi někdo šahal na vlasy, ale od ní jsem si to nechal líbyt."Díky, ale to si myslím, že už je moc...hehe." Postavil jsem se vedle ní."No a jak to učení vůbec probíhá? Teda jak se začíná?"

Usmiala som sa a dala som sa do reči. No ja som sa najprv musela ukľudniť ... potom dostať do nálady ... a nakoniec ti to už pôjde samo! To už si zažil keď si bojoval proti ohnivákovi, že si sa len tak rozpadol na vodu a použil si ju proti nemu ... ja som tak prišla na liečenie ... Povzdychnem si, škoda že ho nemôžem použiť na sebe. A tréning sám o sebe nie je ťažký ... len musíš chcieť ... a mať cieľ ... Dodám z úsmevom.

"Hm...podle toho jak to popisuješ, to vypadá jednoduše, ale určitě není. Pořád mi připadá vše tak povědomé, ale nemůžu si za boha vzpomenout." Lehl jsem si zpátky na střechu a pozvedl pravou ruku. Uklidnit se, dostat se do nálady a pak už to půjde samo...uklidni se, nálada, hotovo... Nevěděl jsem, čím bych se mohl uklidnit a tak jsem myslel na Yuuki, která stála vedle mě. V náladě jsem už nějakou dobu byl, nebylo to tu špatné, sedět si a povídat. Soustředil jsem se na ruku. Trvalo to nepatrnou chvilku a místo pravačky jsem mě vodu, které tvořila moji končetinu."Ono to funguje!"

Sledovala som to. Z otvorenými ústami som mu zatlieskala. Vidíš! Hovorila som ti! Prisadla som si k nemu a prezerala som si jeho ruku.

"Ale je to zvláštní pocit. Šil ti někdy někdo něco? Víš, jak ti to umrtví a ty cítíš jen, jak ti jehla prochází kůží a ostatními věcmi, ale nebolí to? Je to úplně stejné." Dotkl jsem se druhou rukou té první. Prst mi do ní zajel jak po másle, tvořil vlnky a víry, které rozpohybovaly celou ruku."Je to docela příjemné. Voda má stejnou teplotu jako moje tělo. No...to možná bude tím, že tvoří moje tělo...hehe." Pousmál jsem se. Bavilo mě si tak sám se sebou hrát.