Kitagawa (Centrum)

položila jsem papír na zeď a podepsala ho, pak jsem si ho přeložila vzala k sobě
"Takže co chcete, zlato, stříbro, diamanty, perly?"

"DObře." vrátila jsem se do domu něco chvíli hledala a pak se vrátila
"půl kila, zlata." podala jsem mu pytlíček "to je na rekonstrukci sirotčince máte na to čas do příštího týdne. POkud neuvídím žádnou změnu všechno si beru zpět. V tom sáčku je 100 malých diamantů a jsou míšené s perlami, mají největší cenu to je za Akihira a teď běžte myslím že máte práce habaděj." řeknu rázně, zamknu dům a odcházím do kanclu (přesun)

"Cože?! Já..." Jen se naposled podíval směrem k Akihirovi a odešel.

Když jsem probýhal městem, všichni lidé se jen otáčeli. Svítilo docela sluníčko a od vodního křišťálu se odráželi paprsky. Tygr se celý blízkal. Bylo to docela pěkné. Už tam budu... a přidal jsem tempo.

Do Kitagawi jsem doletěl hodně pozdě. Nechtěl jsem už nikoho budit a tak jsem se posadil jako orel na jeden z komínů, založil k řídla a pomalu usnul.

----------------------------------------------------------------------------------------

Druhý den jsem se probudil docela brzo, i když ráno už nebylo. Protáhl jsem se a rozletěl se do hlavní budovy.
(přesun)

došli jsme spolu do jedné restaurace

"Lady Sayao rádi vás tu vidíme, dáte si něco?"

"Ano chci jasmínový čaj a grilovanou zeleninu s plátkem masa. Akihiro co ty?"

Podíval jsem se na obsluhu."To stejný...prosím." Podíval jsem se na Bettany."Díky za pozvání."

číšník odešel

"TO je jasné," usmála jsem se na njě

"Já...já vím kolik těch nástrojů je. Hlavu jsem měl pořád skloněnou."100...možná některé přibyli, ale bylo jich 100."

"Pak ti zaplatí tedy 5 000 zlatých." řeknu "jak si tohle mohli vůbec dovolit bít děti?"

"Já...nechci, aby mě za to dávali peníze. Nebyl jsem jediný, kdo byl bitý...akorát jsem to většinou odnesl." Konečně jsem se podíval na Bettany."Jejich vysvětlení chápu, ale...není to tak lehké. Nechci se s něma srovnávat, ale myslím, že bych toto nedělala ani v depresi ani za jiných situací."

"Ty peníze stejně napíšu na tebe, já jich mám dost a teď když patříš do rodiny jsou tvoje. Za to co udělal aspoň tak tě můžu trošku odčinit. Je mi to moc líto já v tu dobu si asi hrála s panenkama nebo byla ve škole, otec se o to nestaral. Ale doufám, že alespóň teď ti to můžu trošku vynahradit." vzala jsem ho za ruku a upřímně se na něj dívala

"Díky...ale stejně něco udělám. Jestli mi to dovolíš, rád bych vytvořil konto pro Tari a dal jí tam půlku peněz. Některé si nechám a zbytek dám na společné konto dětem v sirotčinci. Šlo by to tak?" Podíval jsem se na Bettany s takovým prosebným výrazem.

"Ty peníze budou tvoje, jak s nimi naložíš je čistě na tobě." pousmála jsem se

"Dobře..." A konečně jsem se usmál. Číšník zrovna donesl jídlo a já se do něj pomalu pustil. Uvědomil jsem si, že je to docela dlouho, co jsem něco jedl. Mezi jídle jsem se zvedal hlavu a díval se na Bettany."Dneska musím už se musím vrátit. Vlastně jsem tam měl být už včera a je mi docela divné, že se po mě neshání. Možná to bylo odloženo. Pro jistoto po jídle pošlu klona, aby to omrkl."

"Dobře, jsem ráda, že jsi mě zase přišel navštívit, už dlouho mě nikdo neohodil vodou ." zasmála jsem se při vzpomínce na náš poslední trénink

"Taky jsem rád a klidně si to můžeme zopakovat." Usmál jsem se. Své jídlo jsem měl hotové a tak jsem mávl rukou a vedle mě se z vody zformoval úplně stejný klon jako já. Kývl jsem na něj a on se proměnil na orla a vyletěl oknem ven."Tohle bychom už měli."

"No to jistě zopakujeme až si pořídím plavky a koupací čepici." pousmála jsem se a také dojedla pak se napila čaje

"Kdy se zase přijdeš na nás podívat?"

"Nevím, ale budu se snažit, co nejdřív. No a ještě nevím, jestli náhodou schůze nebyla odložena, kdyby jo, tak tu ještě samozřejmě zůstanu." Usměji se na Bettany. "Neboj, z vodou už jsem mnohem lepší. Hlavně teď dokážu víc věcí, než někoho namokřit."

"Budu ráda Usuii tě taky rád uvidí." odmlčela jsem se a pak se na něj šibalsky podívala "Ty jsi věděl o tom že mě Usuii miluje?"

"Ehm...tak...trochu. Šlo to na něm vidět. Vždycky, když byl blízko tebe, choval se tak divně. No a jak se na tebe díval, dokonce se i červenal a to je u něj, co říct. A když jsem mu řekl, že někdo se nám tu zamiloval, strašně se naštval a byl rudý jako rajče. To by nepoznal jen úplně slepý." Usmál jsem se.Čekal jsem, kdy ti to řekne."

"No tak trochu to naznačil ten den co jsi byl v nemocnici usnul si mi v klíně a on tam přišel a zničehonic mě políbil pak odešel, řekl mi to hned jakmile jsem tě přenesla pryč."

"No vidíš. Nebylo to tak těžký poznat. Jediný, kdo v tom měli zmatek jste byli vy." Usmál jsem se."V nemocnici, jak jsem ležel, přišla za mnou Yuuki a pomohla mi. Chtěla odpustit a já nevěděl ani za co. Je teď z Kazumou šťastná, má ho ráda. Přiznal jsem se jí, že já taky, ale dohodli jsme se na přátelství. Myslel jsem si bláhově, že bude jediná a nikdy na ni nepřestanu myslet jako na dívku, kterou jsem mohl mít. No a pak přišel někdo jiný. Někdo, který ve mě rozproudil krev tak jako nikdo. Doufám, že to tentokrát vyjde, protože ji mám opravdu rád a uvědomil jsem si to teprve před pár dny." Usmál jsem se a myšlenkami zabloudil k Misaki. Těším se až ji zase uvidím...

"O dívku kdo je ta šťastná?" zeptám se jako a jsem z toho nadšená jako malá holka