Kitagawa (Centrum)

Videl som ze sa postavyla tak som sa postavil aj ja."Lady Saya mozeme ist von".

"Na procházku?" optám se

"Chcel by som vas odprvadit k vasej izbe teda ak smiem"

"Víš ráda bych šla už domů, ale mám ještě práci v kancelář tak mě můžeš doprovodit k hlavní budově"

"Hehe usmial som sa velmi rad.

(přesun)

Podišiel som k jednej lavičke, kde som sa posadil. Vytiahol som jeden obložený chlebíček, ktorý som hneď začal jesť. Šunka, syr, horčica, uhorka, paprika, človek tam nájde čokoľvek, ešte aj vajíčko. Ako som ho dojedol, vytiahol som z vaku energy drink, plechovka bola ešte nenačatá, čo bolo dobre, inak by som mal z vaku lákadlo pre osy. Otvoril som si ten energy drink a pomaly ho pil. Stále som pritom sedel na lavičke a sem tam sa obzrel stranou.

Dojedené, dopité, pogrgané. Vstal som z lavičky, a šiel ulicou pomaly preč. Cestou som si všímal detaily okolia. Ale hej, nie je to tu až také škaredé, ale niečo by som pretvoril na svoj obraz. Ako som tak kráčal, ani som sa nenazdal a bol som preč.
[presun]

Akihiro Kazuki

Procházel jsem dlouhými ulicemi a snažil se na nikoho nedívat. Připadal jsem si mezi těma všemi lidmi jako žebrák. Všichni byli nastrojení, draze oblečeni a ověšeni různými šperky. Žil jsem sice v bohaté oblasti, ale sám nevlastním skoro žádný majetek. Přidal jsem trochu do kroku a snažil se najít místo, kde bych mohl hledat tu Bettany nebo jak se jmenovala. Ještě jsem se s ní nikdy nesetkal a proto bylo ještě těžší hledat někoho, kterého neznáte ani vzhledem. Zdálky jsem už uviděl velkou skleněnou budovu, která zářila do okolí. Usoudil jsem, že tam ji nejspíš najdu. Vypadalo to jako něco, co by mohlo být zrovna hlavním sídlem. Žil jsem tu sice dlouho, ale v centru jsem byl poprvé. Rozběhl jsem se přímo směrem k budově.
(přesun)

Prechádzal som ulicami pri čom som sa cítil dosť "divne".. všetko je tu také.. čisté.. a "nové" . Hundral som si popod nos, vlastne som sa cítil ako nejaká čierna vypĺznutá ovca v stáde krásnych bielych načechraných a huňatých ovečiek. Rozdiel v mojom oblečení a tak celkovo doslova bil do očí. Hee.. síce som sa dostal cez bránu.. snáď ma nevyhodia nejaký strážnici ktorý ba sa tu teoreticky mohli objaviť.. teraz som aj tak nechcel robiť porblémy.. len som sa tak "prechádzal" a pri tom som si obzeral túto kvázi "nóbl" oblasť.

Pomaly som blúdil čím viac tým.. viac.. Pohľad som mal uprený stále buď k oblohe alebo v zemi pri čom som si nevšímal občasné prekvapené výrazy ostatných keď ma tu videli. Čo sa vôbec čudujem ako sa na mňa ostatný pozerajú? vyzerám ako..eh.. ako .. hmm .. zahundral som pri čom som rozmýšľal ako tú vetu doplním, ani som si to neuvedomil a pomaly som kráčal niekam preč. (presun).

Podopieral som toho týpka pri čom som stále zíval a zíval.. nakoniec to pripomínalo skôr nejaké intervali.. Etoo tu je aj nejaký sirotčinec? spýtal som sa troška tupým hlasom pri čom som sa obzeral naokolo a nemal som ani ponatia čo to taký sirotčinec je.

Akihiro Kazuki

"No musíme se dostat do obytných ulic, tam je až na konci." Pak už dál mlčel.
(přesun)

Akihiro Kazuki

Jak Lady Saya řekl, tak to i bylo. Hned, na proti velitelství stál nádherný velký dům. Došel jsem až k němu a odemčel dveře."Je tu někdo!" Pro jistotu jsem zakřičel, kdyby náhodou měla služebnou. Když se nikdo neozýval, vydal jsem se na průzkum domu. Byl opravdu obrovský a tak ani není divu, že se mi nepodařilo projít ho celý."Nechám to na jindy." Konečně jsem našel červenou místnost, ve které jsem si prý měl vybrat nějaké to oblečení. Pomalu jsem otevřel skříň a opatrně jsem začal prohrabovat věci. Po krátkém rozmýšlením, jsem si nakonec vybral šedé dlouhé džíny z květinovými vzory, krátké černé triko z límečkem a knoflíky u krku a červený kratší kabát, sešívaný černým provazem a posázený černými vzory, které měli připomínat oheň. Vše jsem ještě doplnil červenočernými rukavicemi bez prstů, které mi hned padli do očí ( Můj profilový orbrázek). Všechny věci jsem vzal do náruče a donesl je k veliké koupelně. Tam jsem ze sebe shodil špinavé a mokré oblečení a pořádně se vydrhl. Oblékl se do čistého a na ruku si zpátky nasadil 2 náramky a 2 prstýnky, které i z věcmi a teď i diamantovým nožem, byli jediným majetkem, co jsem měl. Prohlídl jsem se v zrcadle a musel uznat, že mě to docela sluší. Malinko jsem si poupravil vlasy a sešel se dolů najíst. Po vydatné večeři jsem se vrátil do toho červeného pokoje. Lady Saya mi nepověděla, kde můžu spát a tak jsem se rozhodl zůstat tu. Bylo tu pěkně a útulno a červená byla moje nejmilejší barva. Zeslékl jsem se do spodního prádla a pečlivě si poskládal věci na stolek vedle sebe. Lehl jsem si do měkké postele a ihned jsem usnul. Nechal jsem se unášet pocitem volnosti, jemně jahodovou vůni a příjemným dotekem diamantového nože, který jsem pevně svíral v pravé ruce.

Akihiro Kazuki

Zdál se mi podivný sen...Stál jsem na kraji nějaké skály. Pode mnou bylo bouřící se moře..."Asuri! Okamžitě odveď Akihira do bezpečí, hned!"..."Né tati, já ti chci pomoc!..."Teď nijak nepomůžeš chlapče! Otec řekl, že se musíme schovat!"..."Démoni se už dostali přes hlavní bránu pane!"..."Zařídím to! Postarej se o mou rodinu!"..."Ano, pane! Nezklamu vás!"..."Všechny je pozabíjejte! Najděte toho kluka!"..."Nechte mámu na pokoji! Néééééé.....!!...padal jsem dlouhým pádem do ledového moře, přímo mezi drtící vlny, které narážely o útesy... Prudce jsem se posadil. Byl jsem celý zpocený a roztřesený."Co to bylo?" Před očima se měl pořád tu tvář. Přesunul jsem se na kraj postele a chvíli jen tak seděl a rozdýchával ten podivný a tak realistický výjev.

Po chvíli sezení jsem vstal, oblékl se a začal se prohrabovat ve vedlejším stolku. Konečně jsem našel to, co jsem hledal. Byla to pěkná pevná černá šňůrka, obvázal sem ji kolem nože a pak si ho zavěsil na krk. Zašel jsem do koupelny, kde jsem se umyl a pak do kuchyně, abych si připravil nějaké to jídlo. Vše jsem po sobě uklidnil a přemýšlel, co budu dělat. Jak se asi daří Yuuki. Doufám, že je v pořádku... Pomalu jsem vstal, vzal si do ruky papírek a začal psát."Dobré ráno Lady Saya, šel jsem do nemocnice podívat se za Yuuki, kdybyste mě náhodou hledala. Ještě jednou mockrát děkuji. S pozdravem Akihiro Kazuki." Lístek jsem přišpendlil na hlavní dveře, aby šel vidět. Vyšel jsem ven na ulic a pořádně za sebou zamkl. Rychlejším tempem jsem vyrazil do nemocnice.
(přesun)

( To by si neudělala xD )

Mlčky jsem procházeli, centrem města a blížili se ke svému cíly.

( Myslíš? xDDDD)
Veselo som si prezerala budovy. Ešte nikdy som v centre nebola, vždy som bola v sídle Lady. Bude ti to znieť asi divne ... ale ešte ani raz som tu nebola, teda ani raz som nebola v centre ... Ako dlho si tu ty? Narodil si sa tu?Spýtam sa ho a pozriem sa naňho. Bol asi o hlavu vyšší než ja.

( Já se bojím xDDD )

"No, já tu taky mockrát nebyl, teda tak asi dvakrát. Spíš chodím kolem centra, tam jsou podle mě nejlepší podniky, ale to je jen můj názor. Žiju tu už 4 roky, od té doby, co mě jeden bohatý kupec našel ležet na pláži. Nějakou dobu mě u sebe nechal a staral se o mě. Nebylo to špatné, dokud nemusel odjet. Ujal se mě sirotčinec a strýc (kupec) jim posílal každý měsíc peníze. To jim, ale nestačilo, proto jsme chodívali kopat do dolů a prý si vydělávat na pobyt. Nebylo to tam nejlehčí, ale ani nejhorší. Nevím, proč mě tam neměli tak rádi, ale často si na mě vybývali vztek..ach." Povzdechl jsem si."No a co ty? Na co si se to vlastně předtím ptala a kolik máš roků?" Vychrlil na ni spoustu otázek.

( Nebuuuj já budu hodná xDDD myslím xDDD Nebooj se mně Taky mi něco dlužíš xDDDD)
Prepáč to ... to ma mrzí. Ja som tu už asi, 4-5 rokov, slúžim Lady Sayi. Presťahovala som sa tu z hôr, už sa o mňa nemal kto starať tak som si musela zarábať sama. Nemám rodičov, som na tom asi rovnako ako ty ... Pousmejem sa smutne. A koľko mám rokov? Umm, 17. A ty? Spýtam sa ho z úsmevom. A pýtala som sa, či nevieš prečo na Vás ten ohnivák zaútočil. Dodám z úsmevom.

"Já nevím jestli mám nebo nemám rodiče, ztratil jsem paměť. To je teď, ale jiná věc." Sklonil jsem trochu hlavu."No mám 16 let. Před měsícem jsem měl narozeniny. Tam se poprvé objevili moje schopnosti. A ten týpek nevím, co chtěl. Prostě si tam na kráčel jak největší machr na světě, začal střílet všude kolem, hledal Lady Sayu, já řekl, že nevím, kde je a asi ho trochu urazil a on chtěl všechny pozabíjet. Vymaštěný psychiatr."

Aha ... prepáč?Poviem mu a pozriem sa naňho, vyzeral nejak nahnevane. Ja som svoje schopnosti objavila keď som mala 6 ... bála som sa ich, bojím sa ich aj teraz. Ale objavila som ďalšiu a tá pomôže veľmi veľa ľuďom. Som rada že viem liečiť. Usmejem sa naňho a štuchnem doňho. Ja som si maximálne všimla to ako si sa zmenil na vodu ... ten podivín bol trošku silnejší než som očakávala. Spomeniem si na popáleniny a na ich bezvedomie. Som ale rada že je to všetko v poriadku!Usmejem sa a kráčam s ním ďalej.

"To já taky, ale tvých schopností se nemuíš bát, jsou úžasné! Ty si taky úžasná! Teda...víš jak to myslím." Co jsem to zas plácl? "Naopak já zatím vůbec nevím jak je pořádně ovládat, ale zdá se, že na to začínám přicházet. Už tam zachvílu budeme."

T- To nie je pravda, nie som zas tak úžasná ... Ruku si vsuniem do vlasov a odvrátim červenú tvár. A to nie je pravda! Videla som ako bojuješ! Šlo ti to úžasne! A pomáhal si mi, to som veľmi rada! Pozriem sa naňho a usmejem sa.

"Ale je." Usmál jsem se."Nejsem tak dobrý...absolutně jsem nevěděl, co dělám a k tomu jsem málem utopil Usiieho." Došli jsem až k menšímu, ale pěkně vypadajícímu podniku."Jsme tu. Není to nic moc, ale jsou tu dobří lidi a výborně tu vaří."Vešli jsme dovnitř a posadili jsem se na pěkné místo k oknu. Čekali jsem na obsluhu.