Najvyššia Budova Hlavného Mesta

Trochu jsem nad tím přemýšlel. To by souhlasilo...já smrtelný jsem, i když mám výhodu své schopnosti, ale i tak...možná to souvisí z mým vztekem...stávám se slabší a díky tomu mě to ovládá..."Děkuji...pane." Dál už jsem mlčel.

Trošku jsem zbystřil..
"Co-co-co? Mo-moment...
Pokud mi to dobře myslí, tak v lidském světě
se vyskytují polodémoni a sem tam démon...
Kdežto v podsvětí budou asi jen skoro samí
démoni... Jestli je to tak a my nemáme šanci ho
zranit, jedná se o sebevraždu!"

Otočil jsem se na Shigeru. Trochu jsem se k němu naklonil.
"Nepanikař, kdyby něco, tak jen umřeme." šeptl jsem a povzbudivě se pousmál.

Jsem celý nadšený...už se nemůžu dočkat. Jdem na popravu joooo!" Řekl jsem trochu moc nadšeným toném, který nevizněl ani jako sarkasmus, ale měl. S takovou mě brzo odvezou na psychiatrii.... Povzdechl jsem si.

Pohledem jsem spražil kluka, který ke mně šeptl.
"Tak to díky..."
Poté jsem se podíval na staříka a kývnul jsem.
Pomalu jsem se zvedl a byl připravený ho následovat.

Se stále tím stejným úsměvem jsem kývl hlavou na znamení, že jsem připraven. Budu se smát, dokud mi na to zbyde síla. Rozhlédl jsem se po ostatních. Nemůžu se dočkat až uvidím jejich schopnosti. I když to možná bude to poslední co uvidím.

Buď tě roztrhají na kousíčky nebo zesílíš. Ber to s nadhledem..
Pomyslela jsem si a pak si povzdechla. Zaměřila jsem na něj svůj pohled a pokrčila rameny s menším poloúsměvem. Ať jsem tu omylem nebo ne. Už to nezměním.
"Dobře" Řekla jsem neutrálně a vstala. Nevím jestli jsem to chtěla už mít za sebou nebo jsem věděla, že pokud nevstanu teď, zůstanu tam dřepět samým strachem až do soudného dne. Postavila jsem se za ostatní a čekala, kam nás to zavede.

"Prosím, vstúpte."
Po zvláštnom pohybe rúk sa u mňa objavil portál.
(pokračovať v podsvetí budeme až zajtra)

(Dobrou )

Pořádně jsem se nadechl a vstoupil do portálu...

Takže napřed odejít z rodného města, teď i z tohoto světa. Naposledy jsem se podíval z okna a přešel blíže k portálu. Tak uvidíme. Vždycky jsem měl více štěstí než rozumu. Možná se to povede i tentokrát. Vkročil jsem do portálu.

S nic neříkajícím výrazem ve tváři jsem následovala jejich příkladu a vkročila do portálu za nimi.

Dal jsem přednost slečně a poté jsem se
ještě rozhlédl kolem sebe a pohledem jsem skončil
na staříkovi.
Pojďme si trošku zariskovat...
Prolétlo mi hlavou a poté jsem prošel portálem.

Na mieste sa otvoril portál, z ktorého som vypadol ja, 5 démonov Nanakuma, i trojčlenná skupinka. Kazuki sa objavil až niekoľko sekúnd neskôr. Posadil som sa a držal si hlavu od bolesti.

Vynořil jsem se s oběma těly vedle sebe a letěl jsem co nejdále
od démonů a opatrně jejich těla položil na zem a postavil se před ně.

Postavil som sa pred Shigerua.
"Vyzerá to pre nás zle. Sme tu sami, proti piatim B-rankom."

Konečně jsem se vzpamatoval, ale to už byli démoni pryč. Došel jsem k Shigerovi a ostatním."Jsou všichni v pohodě?"

Pomaly som šiel preč.
"Zotavte sa, vyspite a zajtra sa hláste opäť na tomto mieste."
Môj obrys pomaly mizol z ich dohľadu.

"Tsss...tohle dělá pořád, ale já spát nepůjdu. Chtěl jsem se ho na to zeptat, ale už nemůžu. Než je začnem lovit, musím si sehnat pár věcí a někoho navštívit. Do večera se vrátím. Doufám, že to nebude vadit a i kdyby, zasloužíme si myslím na chvíli volný prostor." To, co jsem si chtěl zařídit bylo vážně důležitý a já to rychle musel nějak udělat.

Chvíli jsem ještě seděl a rozdýchával to, co se stalo. Mávnutím ruky jsem z Misaki a Saitona odstranil vodu, která je měla chránit. Pak jsem se začal věnovat Shigerovi. Odvázal jsem mu svou mikinu. Krev už začala protékat a on potřeboval pořádně ošetřit."Drž a nic neříkej." Sundal jsem mu vrchní část oblečení. Potom jsem zašel do vedlejší místnosti pro lékarničku. Pomocí vody jsem odstranil přebytečnou krev a znovu rány pročistil. Potřel jsem mu to hojivou mastí a začal obvazovat. Nakonec, když měl celý trup obvázaný. jsem mu přilepil konec obvazu zdravotní páskou."Teď budeš muset chvíli odpočívat a nevyužívat moc své schopnosti. Postarej se o ty dva a trochu se vyspi. Já se na večer vrátím." Stoupl jsem si a došel až k oknu. Vyskočil jsem na římsu a skočil dolů. Ve volném pádu jsem se změnil na vodního orla a pokryl se vodním křišťálem. Těsně nad zemí sem vývrtkou vzlétl. Zamířil jsem si to přímo do centra.
(přesun)

Tmavé okolí, červená se prolínala s černou. Neuvěřitelné horko.. sucho. Podivné tváře.. Lidské, znetvořené, zvířecí.. Ďábelský úsměv na rtech a několik hlasů slévajících se v nesrozumitelnou šmouhu. Obrovský nátlak energie, síla neskutečně temná.. Všude kolem vířila a pak..
Prudce jsem otevřela oči, ale hned nato toho zalitovala. Zašklebila jsem se a promhula si spánky. V hlavě mi neskutečně hučelo, jako kdyby mě někdo udeřil baseballovou pálkou přímo do čela. Nebo, že mě někdo rozdupal a pak přejel parním válcem, ano to spíš.
Posadila jsem se a porozhlédla se. Byla jsem zpátky v té místnosti, kde jsem vstoupila do portálu, ale z toho druhého světa jsem si nepamatovala nic. Jen ten obrovský tlak, příval náhlé energie, síly a nakonec ty podivné, nesrozumitelné sny.
Malátně jsem se posadila a porozhlédla se. Žaludek dělal kotrmelce a já už pohledem těkala po nějakém koutu, kam bych jeho obsah vyklopila, ale nakonec to odešlo stejně rychle, jako se to objevilo. Jen ta bolest hlavy přetrvávala. He? Neměla jsem být někde v podsvětí rozcupovaná nějakým démonem? Co dělám zpátky tady? A co se tam vůbec stalo?