Najvyššia Budova Hlavného Mesta

Probrala jsem se a prudce se posadila. Promnula jsem si oči a dívala se po ostatních.
Skvěle Misaki, ty si usneš!
Vstala jsem a vychrlila ze sebe.
"Děje se snad něco?" Zeptala jsem se a pohledem zpražila Akihira, pravděpdoobně mě on vzbudil, ale na druhou stranu jsem zase ráda, jistě bych vyspávala až do soudného dne.
Vstala jsem a pohrála si vlasy. Ptačí hnízdo jsem ignorovala. Maximálně si skočím opláchnout obličej, tolik hluku a to člověk jenom vstane.

"Zdá se, že se objevil jeden z těch démonů a je osamotě. Máme, co na práci." Odpověděl jsem Misaki a už připravený dál čekal.

Přikývla jsem a zamířila rychle do koupelny.
Tak už je to tady, mám z toho celkem obavy..
Povzdechla jsem si a opláchla si obličej, abych se probrala a vlasy stáhla gumičkou. Pak jsem se vrátila zpátky a porozhlédla se. Růži jsem mohla vyvolat kdekoliv, tudíž.. Byla jsem připravená. Opřela jsem se o nejbližší zeď a vyčkávala na povel- odchod.

Trochu mě ta nová zpráva překvapila, tak rychle jsem to ani nečekal.
Vzal jsem si USB a kývnutím poděkoval.
"Víme o koho se jedná? Nebo nějaké info?"
Optal jsem se hned ze startu.
(Úspěšně jsem se infiltroval na bratrův Pc, takže tu snad vydržím,
pokud vše klapne budu mít nouta ku večeru... Akorát místo 7čky
budu mít vistu )

Taky mě docela zajímalo, co je to za démona. V podsvětí jsem měl do času si jejich energii prostudovat a v rýt do paměti. Ani jedna z nich se mi nelíbyla, ale některá obzvlášť ne. Potichu jsem seděl a čekal, jak to bude dál a na zodpovězení už zmiňovaných otázek.

"Všetko vám poviem cestou."
Vydal som sa von z budovy.
- presun

Zvedl jsem se a následoval ho.
(přesun)

Vzal jsem si své věci, pokýval si pro sebe hlavou a vyrazil také ven z budovy, v patách Taisukemu.
Přesun.

Jen jsem kývnul, USB jsem dal do kapsy na zip a šel za nimi.
Presun

Přikývla jsem a rychle spěchala za nimi.
(Přesun)

Můj klon doletěl do hlavní věže a tam se proměnil na člověka. Došel až ke dveřím a přečetl si vzkaz. Usmál se a pak se roztekl a tím přenesl své vzpomínky zpátky na svého stvořitele.

Pomalu jsem přistál a vešel do hlavní místnosti, nikdo tu ještě nebyl.
Seddl jsem si do křesla, hodil si nohy na stůl a dřímal.

Seskočil jsem z inkoustové sovy rovnou do okna místnosti, ve které se měla konat schůze.
"Zdravím." pravil jsem směrem k Shigeru a usadil se do jednoho z křesel. Popravdě jsem se celý týden chystal na tuhle chvíli ale stejně jsem byl pořád nervózní. Mám pocit, že nás čeká další nemilé překvapení.

Ani jsem nepootevřel oči a jemně sem kývnul hlavou.
"Zdravím zdravíím..." Pronesl jsem a hloubal jsem.

Konečně jsme doletěli až k věži. Vyletěl jsem až nahoru, kde bylo okno do místnosti schůze. Skočil jsem dovnitř a počkal až seskočí i Hiraku. Potom jsem hned nechal orla zmizet. Viděl jsem, že už tam Shigeru a Saito je. Pozdravil jsem je a opřel se o zeď. Musel jsem se trochu rozdýchat. Ten let mi neudělal dobře. Žaludek se mi točil o 360 stupňů a ta hlava pořád ne a ne přestat bolet.

nejistě jsem se postavil ke zdi a prohlížel jsem si vše co v místnosti bylo

Co je zas tohle... Přestal jsem se opírat a začal se soustředit na všechnu vodu okolo a snažit se zjistit, kdo tu je. Snažil jsem se být v klidu, i když kocovina k tomu moc nepomáhala.

"Asi vypadl proud." pokrčil jsem rameny a o víc se nestaral. Přece nezačneme panikařit z nějaké tmy.

Zprotiveně jsem se zabořil do křesla a nemínil jsem hnout ani prstem.
Už mě to fakt nebavilo... Když si chcou zabíjet, tak ať si poslouží.

Podezřívavě jsem si je prohlížel."A kdo by měl jít?" Zeptal jsem se.

Při zmínce Misaki jsem se trochu zamračil."Misaki tu není. Je tu za ni zástup, Hiraku." A kývl jsem hlavou k němu."Má nějaké zdravotní potíže."