Najvyššia Budova Hlavného Mesta

Konečne som sa objavil znova na scéne.
"Hurá do ďalšieho dňa, včera sa toho stalo plno, ale svet nekončí. Stále ho môžeme zachrániť a aj keď sú naše šance takmer nulové, spoločne to dokážeme, yosh!"

"Dalšího dne? Víte kolik je hodin? Jestli to takhle bude pokračovat, moc toho neuděláme." Dneska jsem byl nějaký mrzutý.

"Nikdy jsem se necítil líp." řekl jsem směrem k Akihirovi. Pak jsem se posadil ke stolu a čmáral si jakési neurčité linky a provazce. Ani mě nepřekvapilo, že se vlnily přesně tak, jak jsem potřeboval. Brzo jsem toho však nechal a sledoval toho zvláštního starce. Téměř nulové šance na záchranu světa... a máme to dokázat my? Co se tu vůbec zase stalo když jsem byl mimo?

"Potrebovali sme sa poradiť, situácia je závažná. Navyše, pustiť vás do akcie ihneď potom, čo ste sa vrátili z podsvetia, by bola vaša istá smrť, tak váž slova! Všetci robíme, čo môžeme."
Po mojom menšom rozčúlení som si odkašľal a začal hovoriť.
"Tak či onak, nestrácajme zbytočne čas. Rozhodli sme sa, že vám poskytneme všetky naše získané informácie. Momentálne nie sme v situácii, kde by sme si mali možnosť čokoľvek tajiť."
Zavial som prach z môjho vrecka do okolia a nad nami sa vytvoril obraz.

Zadíval jsme se na mrak a dosrkal nudle.
"Chceme vědět vše, pokud se bude opakovat to, co se stalo...
Pak se obávám, že už vícekrát nemusíme mít takové štěstí."

Prikývol som.
"Samozrejme. Našim primárnym cieľom je pochytať a zapečatiť všetkých démonov, ktorí sem prenikli a tomu sa tento príbeh aj bude venovať."
Pohliadol som na obraz a spustil.
"Všetko to začalo pred 400 rokmi narodením prvého uživateľa skutočného Seishinu v histórii ľudstva, Saruwatariho. Alebo aby som bol presnejší, skôr jeho smrťou. Potom ako opustil náš svet a osobne prekročil brány posmrtného života, v podsvetí vypukla obrovská vojna."
"Bol nezastaviteľný. Kántril zaradom každičkú dušu a pohlcoval, až kým sa z neho nestal démon úrovne A-rank a vyššie. Časom ani nevedno ako ho začali nasledovať ostatní ziskuchtiví démoni. Išlo im len o jediné, ovládnuť podsvetie a následne aj celý ľudský svet. Takto vznikla vám už známa sedmička nepriateľov, Nanakuma."
Počas rozprávania som sám seba prerušil.
"Aby bolo jasné, vychádzame len z toho, čo nám bolo povedané od veľvyslancov pracujúcich v podsvetí, takže tieto informácie nemusia byť všetky 100 percentné, svoju podstatu ale spĺňajú."

A-rank démon? Zvědavě jsem pozvedl obočí. Už rank C pro mě znamená nepředstavitelnou sílu... i když je pravda, že od doby co jsem se vrátil z toho místa, na to mám také jiný pohled.
"Zapečetit? To máme dokázat jak?"

Byl jsem trochu naštvanej, jak po mě vyjel, ale stejnak jsem poctivě poslouchal."Mohl byste si pohnout nemám na to celý den." Trochu mě překvapilo, jak jsem hnusnej. Co to se mnou je..."Už to začíná...cítíš to..." To je ten hlas ze snu...je to čím dál tím víc podivnější... "Teda...ehm...omlouvám se. Nevím, co to do mě vělo...já...nikdy bych...pardon." Konečně jsem se zklidnil.

Kazukiho som ignoroval a odpovedal na Hatoshiho otázku.
"Správne. Poskytneme vám do vášho týmu jedného schopného človeka, ktorý sa postará o pečatenie. Vašou úlohou bude démona iba oslabiť. Rád by som vás ale upozornil, že súperi, s ktorými budete bojovať, nie sú pôvodní Nanakuma."
"Na istý čas síce získali nadvládu nad podsvetím, ale to netrvalo dlho. Vojská vládcov podsvetia ich napokon rozprášili ako každých iných votrelcov, doteraz nie je úplne jasné, ktorí z nich prežili, ani čo sa stalo so Saruwatarim. Vieme len to, že Nanakuma týmto nepadla. Zvyšní bojovníci sa zhodli, že svoj plán malinko pozmenia. Dostanú sa do ľudského sveta, ovládnu ten a až tak znova naberú sily. Podarilo sa, aj keď prenikli iba piati. Každý z tejto novej generácie má tendenciu napodobovať pohyby, schopnosti a inštinkty jedného zo zvierat, to by vám mohlo pomôcť."

Pozorovala jsem obraz nade mnou a zatím nic neříkala. Vstřebávala jsem jeho slova, rovnala si je v hlavě. Nakonec mi z toho vznikl jakýsi obrázek, ale hodně kostrbatý, nesouměrný a s prázdnými místy. Zvířecí podoby, co se stalo, když jsem byla mimo? Zvířecí obličeje, schopnosti podobající se zvířatům.. Jako z toho zmateného snu..
Pohled jsem odpoutala od obrazu nade mnou a upřela ho na Shoemona. Zeptala jsem se na něco, co mě trápilo již delší dobu.
"Stačili už ti démoni napáchat v lidském světě nějaké škody? Nebo máme ještě trochu času?" Zeptala jsem se a vyčkávala na odpověď.

Zamyšleně jsem si povzdechl. Prý "jenom" oslabit. U té kočky jsme si ani neškrtli. Mimoděk jsem nakreslil malé koťátko, které se začalo procházet po stole. Zvláštní. Takže se po nás nechce nic menšího než zachránit svět?
"A kdy to začne? Kdo bude tím člověkem, který bude démony pečetit?"

Všechny otázky byli vyřčeny, tak jsem jen seděl a čekal, jak to bdue pokračovat. Nutně jsem pak musel mluvit s Shigerem.

Obraz zo stropu zmizol.
"Samozrejme. Taisuke!"

Vynoril som sa z tmy.
"Budem rád, ak mi budete hovoriť Taisuke. Ak počas nášho stráveného času natrafíte na problém, alebo budete chcieť položiť nejakú otázku, dajte vedieť, vždycky sa pokúsim vyhovieť."

Pozdravil jsem nově příchozího kývnutím hlavy a dál jen mlčel. Nechtěl jsem, abych zase řekl něco špatného.

Letmo jsem se uklonil a mile se usmál na Taisukeho.
Poté jsem se otočil na staříka...
"Promiňte ale mám pár dotazů...
Nejdříve k těm démonům. Máme o nich něco? Schopnosti,
jaká zvířata napodobují?"
A nyní se chci zeptat na to pečetění. Říkalo se, že se musí
zapečetit do jakých si nádob, jak to bude probíhat.
Dále co to obnáší, jak dlouho to může trvat a nakonec,
dá se to naučit?" Zadíval jsem se na staříka s nekompromisním
pohledem.

Mile jsem se usmál na nově příchozího a pak věnoval svůj pohled Shigeru. Hodně otázek, ale vůbec nejsou špatné. Také by mě to zajímalo. Čím více o tom budeme vědět, tím lépe.

"Na to všetko sa už pýtajte Taisukeho. Možno na to nevyzerá, ale je v tejto brandži už dlho a za svoje pôsobenie zapečatil už 13 démonov, čo je rekordný počet. Stavím sa, že vám s radosťou na všetko odpovie. Neostáva nič iné ako zaželať vám veľa šťastia. Boh s vami."
Uklonil som sa a odišiel.

Poklonila jsem se Shoemovi a pak mírně i nově příchozímu Taisukemu. Znovu jsem si sedla a dál se nijak neprojevovala. Zřejmě na všechny otázky dostanu odpověď už co nevidět a pak si to jen musím promyslet. Podepřela jsem si bradu rukou a poslouchala.

"Vzhľadom na to, že až na Nekomusume nikto z Nanakumy nepatrí k tým pôvodným, toho o nich veľa nevieme. Jediné, čo môžem povedať, je to, že podľa správ z podsvetia má každý z nich pred menom titul, ktorý hovorí o istom druhu prvenstva. Napríklad už zmieňovaná Nekomusume bola v podsvetí známa svojou neprekonateľnou rýchlosťou."
Nadýchol som sa a chystal sa odpovedať na ďalšiu jeho otázku.
"Naše pečatenie je na vysokej úrovni. Potom, čo je energia démona oslabená minimálne na úroveň D-ranku, sme schopní previesť rituál do hodiny. Vzhľadom na to, že ide o duše, pečatia sa do ľudských tiel. O to sa samozrejme ale nemusíte obávať, všetko mám pripravené. Vašou úlohou bude dostať démona na maximum a prinútiť ho vyplytvať energiu."

Přikývnul jsem a opět jsem se ptal.
"Napáchali už nějaké škody?
A opět... Dá se to naučit ?!"
Nenechal jsem se odbýt.

Cítil jsem, že když se mluvili o démonech něco ve mě se vztekalo. Bylo to jakoby se mi to uvnitř mě nelíbylo....Grrrrr...Já ho zabijuuuuuuuu..." Zase on...to není možný... "Taisuke, když se zapečetí nějaký démon do lidského těla, který z nich to tělo pak ovládá? Zůstane ten člověk při své vůly nebo ho ten démon ovládne?" Na odchod toho stříka jsem vůbec nereagoval. Spíš jsem si ani nevšiml, že už tu není.

"Zatiaľ sme nedostali nijaké hlásenia, akurát sa dvaja z nich potulovali po obchode, ale bez napáchania akýchkoľvek škôd zmizli. Pravdepodobne sa ešte len pripravujú."
Konečne som sa rozhodol odpovedať aj na jeho poslednú otázku.
"Po pravde, pečatenie nie je tak úplne súčasť Seishinu, ktorého schopnosti máš dané už od narodenia, takže áno, dá. Ale nie je to niečo, čo by ste za tak krátky čas zvládli a aj keby, pravdepodobnosť, že sa pečatenie podarí, nie je nikdy stopercentná. Nemálo krát sa aj skúseným veľvyslancom stalo, že sa duša pri nesprávne prevedenej technike po pár hodinách odtrhla od tela a všetko začalo odznova."
Tentokrát som sa otočil na Kazukiho.
"Zapečaťuje sa výhradne do mŕtvych tiel, ktorým napriek tomu, že sa v nich už nenachádza žiadna duša, udržiavame životné funkcie. Viac ako jednu dušu by jedno telo nezvládlo. Vzniknutí polodémoni sú vlastne smrteľná forma démonov, ktorá stratila všetky spomienky na podsvetie a na svoj predchádzajúci život. Je to v podstate niečo ako umelo vykonaná reinkarnácia."

"Aha...děkuji." Trochu jsem se zamyslel a asi mi to začlo docházet..."Ano, tvá úvaha je správná. Když tě ovládnu, ty zemřeš. Postupně to budeš pociťovat a bude to velmi bolestné....ale pokud to nechceš zažít, můžeš se mi hned podvolit..."..."Ne! To nedopustím!"..."...Jak chceš. Je to jen tvá volbaaaaa...." Takže se mi to nezdálo... Nevěděl jsem jestli to mám někomu říct, co se děje, ale měl jsem strach z toho, jak budou reagovat. Zatím jsem radši mlčel.

Lehce jsem pokyvoval hlavou.
"Každopádně chci o tom pečetění vědět co nejvíce,
bude-li umožněno si z toho něco osvojit, budu jen rád.
Nestává se každý den, abych se dostal k takové příležitosti.
Ale to záleží na jiných, zdalipak k tomu budu zmocněn.
Každopádně... Bude v nejbližší době probíhat nějaký náš
výcvik? Je sice pěkné, že se naše moc umocnila pobytem
v podsvětí, ale je nám to celkem nanic, dokud si ji neosvojíme
úplně."