Najvyššia Budova Hlavného Mesta

"Tady Misakiina schopnost je stejně kouzelná jako ona."
Podotknul jsem a poté jsem se zadíval na tetování.
"Zajímavé. Což mi připomíná, že se omlouvám, za tu mikinu,
v nejbližší době ti to nějak vynahradím."

"Ehm...v pohodě. Sám jsem ti to obvázal." Usmál jsem se. Bylo mi dobře, že jsem viděl Bettany a Usuie. Muselo to na mě jít vidět."Tak o čem jste se bavili? Jo a díky, taky se mě to tetování líbý."

Při jeho otázce, která byla zjevně směřována na mě jsem k němu znovu stočila pohled.
"Vodu? Takže když na tebe jde přímý útok nemusíš uhýbat? Ta poraněná část se prostě přemění na vodu?" Zeptala jsem se s obdivem. Každý tu má úžasné schopnosti. Pak jsem mu odpověděla na otázku.
"Ovládám všechny rostliny.." Řekla jsem s menším úsměvem Akihirovi.
V hlavě jsem si promítala všechny schopnosti ostatních, co jsem se dnes dozvěděla.
"Víte, jakou schopnost ovládá Saito?" Zeptala jsem se obou zvědavě, jelikož Saito mi teď pravděpodobně neodpoví.
"Oi, Shigeru tebe jsem se už ptala, ale stejně se zeptám znovu. Nemáte hlad nebo tak něco? Pochybuji, že na jídlo bude zítra čas, ale jak chcete. Já až teď zjistila, že v budově je i kuchyň..." Dodala jsem.

"No není to tak jednoduchý. Já jsem voda a voda jsem já, ale je v tom háček. Různý útoku mi můžou poškodit, když je nepřítel silný. Většinou to někdy jen bolí, ale nejsem nezranitelný. Sice, když mi něco usekne i hlavu, obnovým se, ale je to jen o síle." Pak jsem se podivil."Rostliny...to je pěkná schopnost a hodí se k tobě. Jo a Saiton ovládá inkoust. To, co namaluje, hned obživne." Trochu mě zakručelo v břiše."No a jestli by ti to nevadil, něco bych si určitě dal." Udělal jsem psí oči.

Přikývla jsem. Odpovědi na své otázky jsem dostala, byla jsem spokojená.
"Zajímavě jsme se tu sešly.." Dodala jsem po vyslechnutí i Saitovo schopnosti. Pak jsem zaslechla, jak Akihirovi zakručelo v břiše a neubránila jsem se úsměvu.
"Dobře, máte nějaké speciální přání, pane?" Zazubila jsem se. "Nebo sníš cokoliv, co tam najdu?" Ušklíbla jsem se a nadzvedla tázavě obočí. Pokud tam vůbec něco najdu.
"A něco k pití?" Dodala jsem. "Páni připadám si jako nějaká servírka, to abych to začala sepisovat.." Dodala jsem.

"Myslím, že teď by to nebyl špatný nápad, nevíme,
v kolik se zítra ten stařík objeví, takže ano, taky bych
si něco dál."
Podíval jsem se směrem na kuchyň, teda, kde jsem si myslel,
že se nachází.

Zasmál jsem se."Mě je to docela jedno, ale jestli cheš z něčím pomoc, rád se přidám." Usmál jsem se na ni.

"V pohodě, ty tři misky ještě poberu.. Kdyžtak půjdu dvakrát.." Usmála jsem se a pak vstala. Přešla jsem místnost ke dveřím a jala se hledat kuchyň. Po pár minutách jsem jí našla. Zaštrachala jsem v ledničce a po chvilce přemýšlení vytáhla tři misky kuřecího ramenu.
Těmi nic nezkazím, a jsou rychle.. Pomyslela jsem si.
Po jednom jsem je ohřála, vzala hůlky a odnesla je již ohřáté k nim. Před každého jsem položila jednu misku. "Prosím.." Zazubila jsem se a pak se ještě vrátila pro pití a tři skleničky s vodou tam donesla také. Byla to příjemná procházka, rozchodit ztuhlé končetiny.
Nakonec jsem všude pozhasínala, kromě místnosti, ve které jsme se nacházeli a kecla sebou zpátky na křeslo.
"Dobrou chuť.." Zamumlala jsem s úsměvem a pustila se i do svého jídla.

Poděkoval jsem za misku a když se mi ta teplá pára
dostala na obličej, připomnělo mi to horkou sprchu
a začal jsem zívat.
Vzal jsem hůlky a pustil se do jídla, bylo to opravdové
blaho, jak se teplé sousta dostávaly až do žaludku.
"Mno... Dojím a půjdu na kutě. Už začínám zívat,
to je jedno ze znamení..."
Pousmál jsem se a dal si další sousto.

Poděkoval jsem, ale do jídla jsem se ještě nedal."Mohl bych se zeptat, co to je?" Byl jsem trochu mimo. U Bettany jsem předtím měl jen nějaké pečivo. Ještě když jsem žil se svým opatrovníkem, byli to samé vybrané jídla a pak už to šlo z kopce. Stejnak jsem si to už nepamatoval."V sirotčinci jsme měli většinou půlku krajíce suchého chleba...na celý den." To poslední už jsem spíše šeptl. Vypadalo to, ale zajímavě a lákavě to vonělo.

Mrkla jsem na hodiny klimbající se uprostřed místnosti na stěně. Polkla jsem sousto a pak promluvila.
"Tomu se říka ramen. Já to jen ohřála, ale je s kuřecím masem. V podstatě je to něco jako polévka s nudlema, zeleninou a masem.. Otrávené to není, neboj.." Dodala jsem se smíchem. Pak jsem se otočila na Shigera.
"Máš pravdu. Je celkem pozdě. Měli bychom se vyspat, teda aspoň já. Pokud zítra chci být čilá na to, co nás zítra zase čeká za překvapení.." Podotkla jsem.
Sice jsem byla mimo celé podsvětí, ale.. To bylo způsobené něčím jiným než únavou, tedy aspoň jsem v to doufala. Bolest hlavy ale ustala, což mě drželo při dobré a optimistické náladě. Dojedla jsem svůj ramen a odložila ho. Mezitím jsem vzala do ruky skleničku a pohrávala si s jejím okrajem.

"Aha...díky." Cítil jsem se trochu trapně, ale pustil jsem se do jídla. Bylo to vynikající a dlouho jsem nic podobného nebo teplého nejedl. Dojedl jsem to docela rychle a zapil to sklenicí vody. Natáhl jsem prst a znovu si ji dopustil."Nechce ještě někdo trochu vody?" Podíval jsem se na Misaki a Shigera. Byl jsem taky unavený, ale pochyboval jsem, že usnu. Od té doby, co jsem se vrátil z podvětí jsem se cítil čím dál tím víc divněji. Líbyli se mě i jiné věci. Bylo to až děsivé. Hodně to dokazoval můj nový styl.

Dosrkal jsem nudle a položil misku na stůl.
"Ne děkuji, voda nebude třeba, ale děkuji.
Vzal jsem sklenici do ruky a pomalu popíjel po
doušcích a jazykem přejížděl lehce po hraně
sklenice. Jakmile jsem vodu dopil, postavil jsem se.
"Tak milí a drazí, já se s vámi loučím."
Pohnul jsem rukou a sklenice a miska se vznesly a odpluly do
kuchyně.
"Připravte si na zítra otázky, mají nám co říct."
Letmo jsem mávl a zmizel jsem v pokoji. Sundal jsem si šátek
a skočil do postele. Pomalu jsem přivíral oči, až zůstaly
zavřené a já usnul.

"Ne, zatím ne. Díky.." Zasmála jsem se. Kdyby mi tohle došlo dřív, nemusela jsem sem chodit s plnými sklenkami. Zamyšleně jsem pozorovala průhlednou skleničku a vodu v ní. Přikrčila jsem nohy blíž k sobě. Chtěla jsem něco říct, ale pak jsem si to zase ponechaal v myšlenkách. Stejně by mi na to, co se zítra bude dít nedokázali odpovědět.
Nechtěla jsem se mračit, tak jsem se spíš jen pousmála. Napila jsem se a odložila prázdnou skleničku na stůl. Pak jsem popřála Shigerovi dobrou noc a sama vstala.
"Chystáš se taky spát? Nebo budeš ponocovat?" Zeptala jsem se. Já své plány už promyšlené měla.

Popřál jsem Sihigerovi dobrou noc a otočil se na Misaki."No...nevím, jsem strašně unavený, ale vím, že když si půjdu lehnou, tak neusnu." Povzdechl jsem si. Strašně se mi chtělo spát, ale mysl mě nějak nechtěla pusti do nevědomosti."Kdyby si měla ještě nějaké otázky, klidně se zeptej. Jsem tu asi jediný, kdo tu byl z vůdcem." Usmál jsem se na ni.

"Neusneš? Pokud jsi opravdu unavený, mysli na něco hezkého a pozitivního. Ne na to, co nás čeká zítra nebo, co tě trápí. Mě to tedy zabírá vždy.." Zazubila jsem se a na chvilku si teda zase sedla. Pak jsem pokrčila rameny. "Pokud ti výslech nevadí.." Zazubila jsem se.
"Jak jsi ty přišel na své schopnosti? Jen tak nebo.. Stalo se něco zvláštního?" Zeptala jsem se s pohledem upřeným na něho, ale s myslí někde v oblacích, přesto vyčkávajíc jeho odpověď.

Podíval jsem se na ni."Byla to nešťastná událost. Ve vodě se mi líbylo a přitahovala mě už dávno, ale to, co se mi stalo na 16 narozeniny hodně věcí změnilo. Proto jsem hlavně tady." Napil jsem se vody."Šel jsem a nechtěne zakopl o nějaký hrb. Skůtalel jsem se dolů do příkopu a tam si probodl ruku, ale nebolelo to. Naopak kámen projel rukou jak máslem. Když jsem ji pak vytáhl, místo ruky jsem měl vodu. Ta se hned začala spojovat a do pár sekund jsem měl končetinu jako dřív." Znovu jsem se napil."Po nějakém čase jsem se rozhodl jít za naším vůdcem a to byl klíčový zlom mého života. Tam to pak všechno začalo a můj hrozný život se změnil v jedno velké dobrodružství plné nástrah, bolesti, zklamání, ale i radosti, štěstí, lásky a přátelství." Pěkně jsem se na ni usmál.

Už jsem ho chtěla v půlce přerušit s tím, že pokud nechce, nemusí mi to říkat. Nechtěla jsem, aby vzpomínal na nešťastné chvíle svého života, ale nakonec jsem ho nechala pokračovat dál. Při jeho poslední větě jsem roztáhla rty do širokého úsměvu.
"Aspoň, že tvůj život nabral lepší směr.." Podotkla jsem optimisticky a dala si ruku před ústa. Pak jsem zívla a promnula si oči.
"Jak to tak vidím, ani já moc dlouho nevydržím. Ještě jdu do sprchy a pak na kutě, zítra zřejmě bude náročný den..." Vstala jsem.
"Když ti nepůjde usnout, vyzkoušej mojí radu. Pokud nezabere..Tak.. Zřejmě bude pomáhat jenom mě.." Dodala jsem a pousmála se.
"Tak dobrou.." Broukla jsem a pak pomalu zmizela v pokoji. Vytáhla jsem z menšího baťůžku oblečení. Zaplula jsem do koupelny a šla do sprchy, kde jsem chvilku pobyla. Pak jsem se převlékla a plácla sebou na nejbližší volnou postel. Kupodivu jsem usnula hned a ne až po svých pozitivních myšlenkách.

"Dobrou." Odpověděl jsem. Počkal jsem až se vysprchuje a zašel se opláchnout taky. Bylo mi hned lépe. Celý jsem se neoblékl, spával jsem ve spodní prádle, ale jelikož jsem si ještě lehnout nešel, hodil jsem na sebe černé tílko. S tím jsem si pak sedl na hranu okna a díval se ven. Cítil jsem, že se brzo bude dít něco nekalého.
Hodiny jsem ještě takhle seděl, než mě únava zmohla natolik, že mysl podlehla a já opřený o rám okna usnul.

Pozdě dopoledne jsem se vzbudil, hruď už tak nebolela,
rány se asi začaly hojit. Každopádně, jsem se na dnešek
moc netěšil, jelikož jsem věděl, co je před námi.
Pomalu jsem vstal, zašel si do sprchy a umyl si vlasy.
Pořádně jsem se osvěžil a poté jsem se oblékl,
loudavým krokem jsem šel do centrální místnosti a uviděl
Akihira opřeného o okno, nechal jsem ho raději tam, abych
ho ještě nevzbudil.
Sedl jsem si taktéž kousek od okna, hodil nohu přes nohu
a sem tam jsem zabloudil pohledem ven.
Tak se ukaž staříku...

Probudila jsem se a chvilku mžourala do stropu, než jsem se odhodlala postavit. V koupelně jsem se převlékla, opláchla a něco ze sebe stvořila.
Ušklíbla jsem se a pomalu došla do hlavní místnosti. Všimla jsem si Shigera.
"Dobré.." Špitla jsem, ale zasekla jsem se. Mrkla jsem na hodiny. "Spíše odpoledne.." Broukla jsem znovu šeptem, protože jsem si všimla spícího Akihira a neměla jsem ho v úmyslu budit. Zaplula jsem do křesla a ignorovala ten fakt, že jsem byla zase značně nervózní z toho, co nás dneska zase čeká. Pohledem jsem hypnotizovala ručičku hodin a čekala, v jaký čas nás ten muž hodlá opět navštívit.

Moc dobře se mi nespalo. V hlavě se mi začali dít divné věci."Akihiro, Akihiro, Akihiro...ty si tak bláhovýýýýý..."..."Kdo-kdo to řekl?"..."Jááá...ty mě nepoznáváš? Žiju už v tobě 5 let..."..."Já-já nevím kdo si."..."Kdysi dávno do tebe čerpali energii duší, aby tě připravili na mě. Ty si měl být moje schránka a já konečně žít v lidském těle jako dřív..."..."O-očem to mluvíš?"..."Nejsi jako ostatní polodémoni. Si jako ti, se kterýma si bojoval v podsvětí. Takto by si vypadal, byl by si mocný a silný. Tvoje duše by byla navždy ztracená a já byl tebou. Tvůj otec byl tak hloupý, že při mém zapečeťování nás přerušil a já se rozpadl, protože jsem do tebe vpustil jen svou sílu, která byla hluboce uzavřená a ne tak silná, aby tě ovládla. Dokázala tě jen ovládnout, když si byl naštvaný. Bohužel si strávil nějaký čas tam dole a já dokázal nashromáždit dostatek energie, abych se zase mohl zhmotnit v tobě..." ..."Lžeš! Nevěřím ti!"..."Sám to dobře víš...tvůj nový styl, oblečení, tetování všechno...to jsem já...nebude trvat dlouho a už mi odporovat nebudeš a já konečně převezmu kontrolu...všichni, co stráví v podsvětí aspoň den naberou novou sílu a ta se pořád zvětšuje až do určitého stádia, ale to platí i o mě..."..."To ti nedovolím! Nikdy!"..."Nebudeš mít na výběr a až příjde čas, zase se stanu mocným a ty navždy budeš patřit mě...Můžeš mě pustit i hned, ale jak vidím si stejný jako tvá matka a otec. Můžu ti odhalit tvou minulost, ale na to všechno dojde...dlouho to trvat nebude a já si počkám...to ti přísahá sám Dračí démonnnnnnn..." Prudce jsem se probudil a všiml si, že jsem usnul na okně. Co to bylo... Nemohl jsem věřit tomu, co se stalo. Všiml jsem si, že naproti mě sedí Shigeru. Chvíli jsem se na něj díval, ale pak odtrhl oči někam jinam. Bylo to tak reálné... Misaki jsem si nevšiml.

Kývnul jsem na Misaki a taktéž popřál pěkný den.
Poté jsem se pousmál nad tím, jak se Akihiro probral.
Šoupal jsem nohou sem a tam a zašel si do kuchyně
pro nějaké nudle a pomalu jsem je srkal, ač to nebylo slušné,
pouze tak, jsem si uměl vychutnat nudle.
I s miskou v ruce jsem se zvedl a začal se procházet kolem oken
pořád dokola, i když trochu pomalu.

Probral jsem se na nějaké posteli a matně si vzpomínal na to, co se stalo. Divné, že by v podsvětí byly postele? Otevřel jsem oči a konečně pochopil, že jsem opět v lidském světě. Jak ale?
Posadil jsem se a zmateně se rozhlížel kolem. Poslední má vzpomínka se týkala silného nárazu energie. Kdysi jsem četl, že těsně před smrtí se vám promítne před očima celý váš život. Myslel jsem si, že je po mě, ale jediná má myšlenka v tu dobu zněla - a je to v pr***i... Na víc nebyl čas. Odešel jsem do koupelny, trochu se zkulturnit a spočítat vážná, i méně vážná zranění. Naštěstí jsem mohl fungovat jako obvykle. Vzal jsem si své věci a šel se pozdravit s ostatními. Vešel jsem do místnosti kde seděli a pokusil se o úsměv.
"Dobré ráno, taky se vám tak skvěle spalo?"

Pozdravil jsem Saitona.Úplně skvěle!" Řekl jsem sarkasticky. Nějakou chvíli jsem se z okna už nedíval. Pozoroval jsem totiž Shigera. Všiml jsem si, že je tu i Misaki a tak jsem ji taky pozdravil. Pořád jsem přemýšlel o tom, co se mi zdálo. Nebo se mě to nezdálo?...Vždyť se mnou normálně mluvil... Bylo to divný a já si s tím radši už nelámal hlavu. Zeskočil jsem z okna a šel se obléct, protože jsem zjistil, že jsem pořád jen v tílku a spodním prádle. Všechno jsem na sebe naházel a na záda si připl Katanu. Vrátil jsme se zpátky a znovu se posadil na okení římsu."Doufám, že už brzo příjde. Dává si na čas a dělat něco v noci je docela blbý." Už mě to nebavilo."Tak co Saitone, už je to v pohodě?" Jsem zvědavý jestli si na mě všimne něčeho nového...