Najvyššia Budova Hlavného Mesta

Jenom jsem uslyšel svoje jméno a rozzuřil jsem se.
"Já nikam nejdu, jestli mě někdo chce ať příjde tady.
Mám toho už plné zuby."
Abych je naštval neobtěžoval jsem se ani otevřít oči.

Podíval jsem se na Hiraka. Doufám, že o nic nejde... Podíval jsem se na Shigera."Shigeru, ať se stalo cokoliv, bude to dobrý. Hlavně se postarej o Hiraka, důvěřuji ti, že se s ním nic nestane."

Divně jsem se zatvářil a pozvedl jedno obočí. Nic se tu nezměnilo. Stále ten stejný přístup. Pořád ten blbý pocit, že nevím co se stane. Ani nevím jestli je dobře, že nezaznělo mé jméno. Možná by mi to mělo lézt na nervy. Věnoval jsem krátký pohled oběma "vyvoleným".

Ten prokletý dědek... Já ho snad zabiju...
Zhluboka jsme se nadechl a poté se usmál.
"Jistě, už jdu. Mám vzít i kafíčko?!"
Procedil jsem mezi zuby a tak zuřivým pohledem
jsem spražil toho, kdo to řekl.
Zvedl jsem se z křesla a přešel k němu, ještě před dveřmi
jsem mu zíral do očí s odporem...
Poté jsem se otočil na Akihira.
"Já ale za nic neruším, mě už to tu nebaví, jak to tu znám,
čekají na nás nejméně 3 béčkoví démoni..."
Raději jsem zmlknul, nebo bych je musel všechny zadupat do země.

chvíli jsem tam postával a po té jsem se rozešel k osobám šouravým a nejistým krokem

Jen jsem si povzdechl. Zdá se, že už toho máme všichni dost...nic by se nestalo, kdyby se k nám chovali trochu lépe... Naposled jsem pohlédl na Hiraka a usmál se na něj. Pak jsem se zase opřel o zeď.

Podíval jsem se na ty dva chlápky. Usmál jsem se."Jestli se jim něco stane, zabiju vás." Ve tváři a očích jsem měl takový psychopatický výraz.

vstoupil jsem do dveří

Raději jsem jen protočil oči a vešel za Hirakem.

Mávl jsem rukou a před námi se objevila vodní zeď, která se proměnila na Křišťál. Kulky se jen odráželi."Teď už je to osobní."

Z vodní stěny prudce vystřelilo asi deset proudů, které mířili přímo na ty dva zakuklence.

Nad hlavou mi nejspíš zablikal velký otazník.
"Arigato Akihiro." pravil jsem a připravil se na boj. Zatím jsem vytvářel na papíře neurčité obrysy, byl jsem z toho poněkud v šoku a nevěděl jak začít. Ale pozitivní zpráva je, že jakmile jsem v ohrožení života, obvykle se moje schopnosti zlepšují. Protočil jsem oči v sloup nad svojí hloupostí.

Podíval jsem se na Saitona."Není zač..." Pak jsem se hned přetočil na ty dva."Nějak moc si věříte ne?"

Z vody jsem vytvořil vodní kouli a začal střílet všude kolem, tak, aby nešlo nikam uhnout.

Zvířata, která jsem mezitím stihl dokončit jsem na ně poslal z různých směrů a vzdáleností. Naštěstí nijak nepřekážela útoku Akihira. Pokud byla zasažena, rozprskla se na inkoust.

"Verte, že na to máme dôvod."
Muž nadvihol ruku k vodným strelám, ktoré následne zamrzli a v podobe ľadu znieškodnili Hatoshiho zvieratká.
"Čo by ste povedali urobiť z toho súboj 1 VS 1 ?"
"Úžasný nápad, onii-san ! Ja chcem tamtoho sladkého," prstom ukázala na Saita.

Sakra...led...já věděl, že to jednou příjde. Teď se nesmím zkapalnit.... Napřímil jsem se a trochu uklidnil."To je dobrý nápad. Ale nechtěli byste se aspoň přestěhovat ven, tady mě to moc nebaví." Usmál jsem se, ale ve skutečnosti jsem tak klidný nebyl. Ta kocovina mi dává zabrat...logicky uvažovat je tak bolestivý...už nikdy nebude pit, jestli to přežiju...vážně...

Raději jsem se nevyjadřoval k její poznámce.
"To mám jako mlátit ženskou?" položil jsem spíš řečnickou otázku.
"Ale asi nemám na výběr."

"Tak to je super. Já to jen zkoušel. Mě vůbec nešlo o to ničení, ale o to, že bychom se mohli dostat s té bariéry...pfff..." Odstoupil jsem až někam do rohu a tam se posadil. Stejnak teď moc nepomůžu...doufám, že mě to přejde, než oni skončí... Podíval jsem se na Saitona. "To zvládneš. Nakopej té šeredné náně pr.el."

Povdechl jsem si a připravil si věci nezbytné na boj. Já tohle nechci vidět... I přes napětí mě pobavilo co řekl Akihiro.
"Díky, já mám takovéhle šeredy nejradši. Hodně štěstí." pravil jsem a otočil se ke své soupeřce.
"Nešla byste radši na kávu?" lehce jsem se poumál, i když mi odpověď byla jasná. Na papíře se začaly rýsovat první obrysy... něčeho.

"Myslím si, že je čas postaviť sa stra-"
"Kto je ti tu šereda ?!"
Jediným pohybom ruky na Saita tesne pred ním nastal výbuch, ktorého tlaková vlna siahala až ku Kazukimu. Muž priskočil k nemu (ku Kazukimu).
"Hej, nemôžeš aspoň chvíľu počkať ?!"
"Gomen, onii-san. Na takéto poznámky nie som zvyknutá."
"To ti tak budem veriť," neodolal.
"Hovoril si niečo ?!"
"Nie, nič, nič !" otočil som sa smerom ku Kazukimu.
"Mali by sme sa stiahnuť a nechať im miestnosť."

Pro jistotu jsem nastavil před sebe vodu."No jo no. Tvoje sestřička je trochu přecitlivělá." Došel jsem ke dveřím a přešel do vedlejší místnosti, ale nechal je otevřený, abych měl dobrý výhled. Posadil jsem se na jednu z židlí. "Sedni si a udělej si pohodlí.Jo a jak se vůbec jmenuješ?" Prohodil jsem k tomu muži.