Nemocnice v Hlavním městě

"Ano...ale nepřeháněj to s tím léčením. Mám veliké poranění a všechno se jen tak rychle neuzdraví." Podíval jsem se na ni."Je to ohledně Kazumi a tebe...ty...máš ho ráda že? Teda....jste teď spolu co?" Zadíval jsem se jí do očí a už dopředu věděl její odpověď.

Kazuma a ja, hai ... sme spolu ... lenže ja ... Aki, zomieram ... vidíš tie lieky? To ma drží pri živote ... sľúbila som že ho ochránim, aj keď sama neviem koľko mám času Aki ... a mám pocit že ho už nie je veľa ... budem žiť asi ... ešte dva alebo tri roky ... a potom odídem ... Nechcela som aby ste to v Kitagawe vedeli ... a ak ma môže Kazuma trénovať, tak nech to urobí ... Pousmejem sa. Rozplačem sa. Zrazu sa rozkašlem, pozriem sa na ruku. Krv. Zavriem oči, gomene Aki.

Povzdychl jsem si."Myslel jsem si to...předtím jsem něco podobného cítil, ale...nechtěl jsem tomu věřit. Víš ochránit....on...choval se tak arogantně a jediné, co jsem chtěl, tak bylo tvou odpověď na mou otázku. A co on udělal? Zabil tě, i když jen na oko, ale udělal to. Nic z toho se nemuselo stát." Otočil jsem se k oknu a pka zpátky na Yuuki."Miluji tě Yuuki....už od první chvíle, co jsem viděl. Byla si první z těch, co mě brala jako člověka a ne jako kus hadru. Vidět tě plakat nebo v bolestech mi trhalo srdce...nešlo o to, že i odešla, ale...nikdy jsem k nikomu necítil to, co k tobě. Konečně jsem objevil někoho, s kým jsem byl šťastný a on hned odešel. Já... chtěl jsem jen, aby si byla šťastná. Bál jsem se ti to říct. No a když sis pak vybrala Kazumu. Byl jsem z toho...nevím jak to popsat... byl silnější, byl to vůdce a taky starší a bohatý a já byl jen ubohý sirotek, který si myslel, že by se mu mohl vyrovnat. To jsme pociťoval, když jsem tě viděl na té schůzi. To byl ten důvod, který mě zevnitř ničil a nenechal mě v klidu spát." V očích jsem měl slzy a celý jsem se třásl. Nevěřil jsem tomu, že jsem jí to řekl. Byla to pro mě, ale úleva."Nemůžu se na tebe zlobit...vždycky tě budu milovat a nikdy nepřestanu a položím za tebe klidně i svůj život, i když vím, že tě nikdy nebudu moct mít."

Usmejem sa, zdvihnem naňho svoj pohľad. Mám ťa rada Aki ... ako brata, najlepšieho kamaráta ... myslím že medzi nami by nič také byť nemohlo, som zlá ... nie som ťa hodná ... a ty potrebuješ niekoho kto z tebou zostane ... ja zomriem ... vo veku nie je žiadny problém Aki ... ani v tom čo si ... si človek, človek ktorý naveky zostane mojim priateľom ... Natiahnem sa a dám mu pusu na líce. Natiahnem ruku a liečim ho naďalej. Myslím že ... zajtra už budeš fit ... Poviem a usmejem sa. Začnem plakať ale usmejem sa, začne mi z úst tiecť krv. Bola som ... U Lady Bettany ... a ospravedlnila som sa, chcela som ísť sem namiesto teda ... chcela som sa zabiť ... Poviem mu. Zdvihnem sa. Som zlá Aki ... som zlá ... Plačem.

Objal jsem ji."Já vím, že mezi námi by nic takového být nemohlo. Věděl jsem to od začátku. Bohužel jsem si to nechtěl přiznat. Budu tě mít navždy rád, ale jsem šťastný, že sis našla někoho, kdo tě ochrání a z kým budeš naopak ty šťastná." Usmál jsem se."Nejsi zlá, jen svět je zlý. Dějí se v něm hrozné věci a mi jsem jeho součástí. Musí přetrpět ty jeho nástrahy a probojovat se, co nejdál, než nám dojde dech a mi taky padneme. Nesmíš za to obviňovat sebe. Všichni lidé jsou na vině a ty si už hodněkrát někomu pomohla. Jsem rád, že tu můžu být s tebou a každičkou sekundu si budu s tebou užívat a vrývat do paměti, než nadejde ten osudný den. Díky tobě jsem už skoro uzdravený a brzo budu zase v pořádku. Nevím, co bych bez tebe dělal. Nikdy tě neopustím, nikdy..."

Ďakujem ... Objímem ho tiež a dám mu pusu na čelo. Ale musím odísť Aki ... musím ísť ... ak tu príde Bettany, bude ti rozprávať svoju vlastnú verziu toho všetkého ... ale to nevadí, prídem na to ako ti budem môcť pomáhať zvonku ... a ... a zosilnel si ... cítim to z teba ... Usmejem sa, zdvihnem sa. Vzlietnem kúsok nad podlahu, vetrom si otvorím okno. Sayonara ... Akihiro ... uvidíme sa! A potom rýchlo vyletím oknom preč. (Presun)

Rozloučil jsem se a díval se jak odlétá a ze srdce jsem se usmíval. Děkuji ti Yuuki...děkuji za všechno... Lehl jsem si a zase začal hypnotizovat bílý strop nademnou.

Najednou jsem zase ztrácel zrak a já se propadal hluboko do sebe. Když jsem konečně stál pevně na nohou, zase jsem byl na vrcholu skály a naproti mě na druhém vršku se vznášel Mizuchi. Usmál se na mě takovým ďábelským výrazem a můj vršek se po obvodu rozpadl o metr a kamenná suť spadla do hluboké propasti až dolů..."Ztrácíš půdu pod nohama a takhle to bude jen pokračovat. Pomalu se tvá vůle bude drolit jako tahle skála a až vůbec nic nezbude já tě ovládnu a ty zemřeš. Nevyhneš se tomu. Rozhlédni se už moc ti nezbývá..." Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil, že výstupek má už jen 15 metrů v průměru..."Nakonec tě přeci jen dostanu.....Ghahahahahahaha!!!!!...." Nebe kolem mě se rozplynulo a já se znovu objevil v nemocnici. Ucítil jsem silnou bolest na hrudi. Nemohl jsem skoro dýchat. Začal jsem vykašlávat krev. Tekla ze mě jak z vodovodního kohoutku a za chvíli ji bylo všude plno. Nakonec se to uklidnilo. Tak to je první příznak?...Měl pravdu, postupně mě to zabijí, jak na de mnou získává kontrolu a bude to ještě bolestivější a horší. Znovu ze mě začala téct krev a otevřeli se i některé ranky na těle. Sípavě jsem dýchal. Energie už budu mít dost a když se pak proměním na vodu zotavím se už rychle. Hodně mi pomohla Yuuki. Sice to nezvládnu úplně,. Některá poranění mě zůstanou, ale i tak budu relativně v pohodě, jenomže tohle je jiné. Tohle se nedá vyléčit a bude to jen horší. Musím se to snažit, co nejvíc zpomalit a nenechat ho mě ovládnou. Jinak to dopadne špatně... Sestřičky jsem už nechtěl rušit a tak jsem se postavil a opláchl se v umyvadle. Na to jsem si pak lehl do vedlejší postele. Pokusil jsem se aspoň trochu zaspat, i když bolest neustupovala...."Víš, že tě spát nenechám..." Pomalu jsem zavřel oči.

Když jsem se odpoledne konečně probral, i když jsem byl jen v takovém polospánku, prostěradla na mé posteli byli vyměněné a všude bylo uklizeno. Akorát starosti jim přidělávám.... Uvědomil jsem si, že už mám většinu své energie zpátky. Podíval jsem se na katanu vedle sebe. V rukojeti měla zasazených kamenů a jeden dokázal pojmout mou celou energii. Mezitím, co jsem odpočíval jsem už jeden naplnil. Další jsem radši nezačínal, potřeboval jsem sílu na cestu. Bettany stále nepřicházela a já dále už nemohl čekat. Donesli se ke mně zprávy, že Nishi no Gawa bylo napadeno démonem, ale jeho útok byl odražen. Chtěl jsem zjistit, co je na tom pravdy. Už nějakou chvíli, co jsem uvažoval jsem byl proměněný na vodu a léčil jsem se ze zbytkových poranění, i když většinu Yuuki už zvládla. Když jsem se pak vrátil zpátky do původní podoby stále jsem některá zranění měl, ale to už byli zbytkové. Zavolal jsem sestřičky a nechal se zkontrolovat. Potom jsem na sebe naházel věci a zbraň si připnul na záda. Napsal jsem vzkaz Bettany a pak se hned proměnil na ptáka a vyletěl z okna.
(přesun)

Vzkaz:

Ahoj mami.
omlouvám se, že jsem tě sem tahal, ale nastal zvrat. Navštívila mě Yuuki a hodně mě pomohla s mými zraněními. Zjistil jsem pár nových věcí a musel jsem se jít přesvědčit, jestli je to pravda. Doufám, že jsem tě moc nezdržel. Sejdeme se v Kitagawě. Ahoj, Akihiro....

došla jsem do nemocnice, ve spěchu al ena vrátnici mě zastavili a podali mi vzkaz divila jsem se že věděli kdo jsem přečetla jsem si ho a mile se na ně usmála a s díky zase odešla zpět (přesun)

Priniesli sme Saita a Kazukiho do nemocnice. Vybavili sme im izbu a pomaly sa chystali na odchod.
"Kam teraz ?"
"Neviem ako ty, ale ja mám toho už dosť. Potrebujem si odpočinúť."
"Prídem za tebou, predtým by som si však ešte rada kúpila niečo na seba. Šaty mám špinavé od krvi, atramentu a to už ani nehovorím o vlasoch."
"Samozrejme. Vráť sa čo najskôr, potrebujeme sa porozprávať."
"Tak s týmto výnimočne súhlasím."
Starší brat odišiel, ale Asuko sa vrátila do izby.
"Sľúbil vám, že odpovieme na vaše otázky a že vás necháme odísť. Onii-san mi však nanešťastie nespomínal nič ohľadom toho, v akom stave. Tai-chi, zaviazala som sa plniť tvoje rozkazy. Si mi prednejší, než moje vlastné zásady," po dokončení potichu vyslovenej myšlienky som si vytiahla nôž.

Hučení v hlavě se znovu ozvalo. Tentokrát to však znamenalo, že přicházím k sobě. Já jsem to přežil? Vážně mám víc štěstí jak rozumu. Otevřel jsem oči a znovu je zavřel. To světlo nebylo vůbec příjemné a moje vidění bylo ostré asi jako při pořádné opici. Asi bych měl začít víc trénovat, jinak ze mě příště nezbyde nic jiného než velká kaňka na podlaze...

Všimla som si, že sa Saito zobudil.
"To je zlé," preto som sa najprv vrhla naňho.

Co to sakra?
Ucítil jsem průvan a zahlédl, jak se po mě řítí ta šílená ženská. Jelikož jsem byl ještě značně oslabený, dokázal jsem se akorát odkulit z lůžka a praštit sebou na zem. Pod postelí jsem viděl své osobní věci, takže jsem ihned hrábl po bloku a štetci. Dalším pohybem jsem se přitáhl pod postel, která mi sloužila jako dočasný štít. Komická situace.
"Vy to tedy berete zhurta, nemůžete počkat až se trochu zotavím? Na dovádění zatím nemám sílu."

Jí snad dočista hráblo.
"Nech ho být! Co z toho budeš mít když ho zabiješ?" zavolal jsem na ní a doufal, že alespoň trochu upoutám její pozornost.
"Mimochodem... jak jsme se tu vůbec vzali?" zmateně jsem se rozhlédl okolo a pozvolna vylézal na světlo, jelikož jsem si pod postelí připadal divně. Sice je to blbost, ale kdyby něco, bude si víc všímat mě. A já se alespoň můžu bránit. Sice těžko, ale můžu.

Rána v boku začínala pobolívat. To znamenalo, že jsem začínal slábnout.
Musel jsem do nemocnice přístát, co nejrychleji.
Vletěl jsem tam prvním oknem, co jsem uviděl. Najednou.
Ležel tam Saito, Akihiro a nějaká ženská mu držela nůž u krku.
"Zapomeň!" Podíval jsem se na nůž. Ten se jí vyrval z ruky a ruku
ji připíchl ke zdi. Bylo mi jedno, jak to bolí.
"Zkus ještě něco a příště jsi mrtvá!"
Položil jsem Shoemona na postel.

Moje bezvědomí bylo překvapivě úplně prázdné. Žádné sny, ani žádný Mizuchi. Hlava mě začala bolet a v noze jsem ucítil palčivou bolest. Pomalu jsem otevřel oči. První, co jsem viděl byla ta ženská ze včerejška, která mě držela u krku nůž. Hned na to se tam objevil Shigeru a nožem ji připíchl ruku ke zdi. Byl jsem pořád dost zničený, tak jsem jen sledoval vše okolo. Všiml jsem si také Saitona, který už byl taky vzhůru. Pak se něco stalo a ona zmizela. Nevěděl jsem jak, ale vůbec mi to nevadilo.

Celé to divadlo jsem sledoval ležíc na zemi. Štípl jsem se do ruky a v duchu konstatoval, že se mi to nezdá.
"Díky Shigeru, ukázal ses v pravý čas." řekl jsem a znovu se uklidil zpět do postele, tentokrát i se svým blokem. Měl jsem milion otázek a nevěděl jak začít.
"Co se stalo Shoemonovi? A co se dělo s vámi poté co se zavřely dveře?" otočil jsem se k Akihirovi a značně se mi ulevilo, když jsem si všiml, že má otevřené oči. Ale ten psychopatickej bratr té šeredy mu dal taky co proto... Nejspíš.
"A ty? Co se dělo tobě?" dodal jsem trochu tupě a upřel pohled do stropu.

Jen jsem pozvedl ruku a ukázal na krvácející ránu.
Vyšel jsem z pokoje a zavoall doktory, během chvíle se
o nás postarali. Mi zašili ránu a podali mi utišující léky a
Shoemona napojili na monitor a hlídali jeho životní funkce.
Poté jsem se vrátil do pokoje a poprosil jsem, aby tam nechali
i Shoemona.
Sám jsme si sedl na volnou postel a konečně se opřel o zeď, i když
mě tak rozbolela ta rána.
"Další skvělý den na velvyslanectví. Za tou vzpourou je Taisuke...
Zmetek!"

Jakmile Shigeru ukázal na své zranění, došlo mi, že kafe a sušenky se za těmi dvěřmi asi nepodávaly.
"Promiň, ještě dost dobře nevidím." zamžoural jsem na něj a trpělivě počkal, než ho lékaři ošetří. Svět se se mnou ještě chvíli točil, ale bylo mi o něco líp.
"Taisuke? To mi řekneš jen tak, když už jsem si myslel, že mě nic nepřekvapí?" mile jsem se usmál. Ano, tak teď jsem se zbláznil doopravdy.
"Kdyby na nás poštvali pět A-rank démonů, nepřekvapilo by mě to víc než tohle."

Trochu jsem pootočil hlavou."Menší problém z jejím bratrem...chtěl vyvolat Mizuchiho, jinak v pohodě. Jo a jaksi jsem zničil hlavní věž." Podíval jsem se na Shigera."Něco jsem tušil, ale nic konkrétního. Hned od začátku jsem říkal, že zdrhl." Ta rána na noze strašně bolela a připadal jsem si jako by mě někdo hodil do ohně.,

"Povězte mi, co se u vás stalo...
Pokud uvažuji dobře, chti se v tom utvrdit."

Krátce jsem se zamyslel a pokrčil rameny.
"Suše nám oznámili, že nás přišli zabít. Bojoval jsem s tou hysterkou, co nás tu ohrožovala nožem, ale trochu jsem to přehnal a praštil sebou. Vůbec nechápu jak jsme se tu vzali. Víc nevím." odvětil jsem a dál tupě zíral do stropu. Co to má všechno zase znamenat?