Najvyššia Budova Hlavného Mesta

"Bereš mi to z úst Misaki." Odhodil jsem zbraň, protože ona taky používala jen své schopnosti. Katana se zabodla do zdi. Natáhl jsem jednu ruku a předemnou se začala formovat voda.

Ze země vytriskla voda a zvrchu padala na Misaki v podobě draka, aby ji ihned zaplavila.

Chvíli jsem se o své věci přetahoval, nakonec jsem je pustil a sledoval, jak si razí cestu k mému milému kolegovi.
"To bylo chytré. Ale naneštěstí je kreslení a kaligrafie můj koníček. Opravdu si myslíš, že u sebe nosím jen jeden štětec, jeden blok a jednu lahvičku s inkoustem?" usmál jsem se a porozepl mikinu, kde jsem měl sice o něco menší bloček se štětcem, ale stačil mi. Abych neztrácel čas, smočil jsem ho v inkoustu, který se rozprsknul kolem a vytvořil psa, který se bez meškání vyřítil na svého nepřítele.

"Chytrá hlava koukám, za zkoušku to stálo.
Další alternativou je zpřelámat ti prsty, ale to
raději nebudeme zkoušet."
Podíval jsem se na psa a lehce se pousmál.
Natáhl ruku dlaní vzhůru a trochu ji pozvedl.
Saitův pes zůstal viset ve vzduchu a snažit se
běžet dále, jenže neměl jak.
"Kouzelné..."

Zakřenila jsem se, ale jakmile jsem si všimla vody úsměv mi ztuhl na rtech. Začala jsem to brát vážně.
Tohle bičem neroztrháš, mysli, mysli Misaki..
Podívala jsem se na zem pod sebou. Nikdy jsem to nezkoušela, vždy mě poslouchali jen rostliny. Matka příroda, země.. Co kdybych..
Prudce jsem udeřila rukou do země a po chvilce se přede mnou ze země zdvihla jakási "deska"

Vyšlo to! Tak takové jsou ty.. Zesílené schopnosti!
Voda do desky narazila a já uskočila dál, čímž jsem si smáčela nohy a držela se, aby mě zbytek vody nestrhl. Pak když jsem nabrala ztracenou rovnováhu jsem se na Akihira s bičem rozeběhla.

Věděla jsem, že se zhmotní na vodu, ale aspoň mi dá čas, než se znovu dá dohromady.

Začal jsem se smát.
"Promiň, ale vypadá to opravdu komicky." pravil jsem a pak jsem se uklidnil.
"Bohužel, ten pes tě zaměstnal natolik, že sis nevšiml inkoustu pod sebou. On není jen tak obyčejný. Mohu ho tvarovat i do provazů." dodal jsem.

Všetko som sledoval.
Sú dobrí, veľmi dobrí.

( Promiň Misaki mamča xD...už jsem tu )

Je dobrá... Proměnil jsem se na tygra a obalil se vodním křišťálem, který je dost pevný. Rozeběhl jsem se proti ní a skákal sem a tam, abych se vyhnul jejímu biči.

(V pohodě xD)
Do háje, je rychlý.. Zaklela jsem v duchu a před křišťalovým tygrem neustále ustupovala, až jsem narazila do zdi za mnou. Pěkná nevýhoda, být v místnosti..
Dorážela jsem na něj bičem, a pak mě něco napadlo. Podívala jsem se na zem a z ní se začali před tygrem zvedat tlusté kořeny.

A posléze se ho snažili spoutat.

Bylo to poprvé, co jsem něco takového použila, a tak jsem se to snažila, co nejlépe uhlídat.

Na to jsem nebyl dost rychlí a její kořeny mě svázali. Přeměnil jsem se na vodu a proklouzl mezi nima. Hned jsem se vrátil do své podoby a natáhl ruku. Kolem už bylo docela dost vody a ta dosahovala až k Saitonovi a Shigerovi.

Kolem Misaki z vody prudce vystřelily něco jako chapadla a měli za cíl ji uzemnit, kdyby bylo více vody, potopit.

Co teď?! Napadlo mě a já se zběsile rozhlížela, dřív než ke mě chapadla dorazí. Pár jsem jich bičem přesekla, abych získala čas. Pak mě něco napadlo.
Sehla jsem se a dotkla se země. Přímo pod Akihirem se zem proměnila v hluboké, husté hnědé bahno. Pokud byl z vody, voda se do bahna vsákne, pokud zůstane nahoře, pěkně se ušpiní a zůstane tam zaklíněný.
Pak se ke mě dostala chapadla a já se snažila vyvléknout, ale nebyla jsem dostatečně rychlá. Nešlo to a uzemnili mě. Naštěstí tam nebylo tolik vody, takže jsem se mohla volně nadechnout. Skvělé Misaki, a teď uděláš co?! Pomyslela jsem si ironicky.

( Nenaštvalo by vás, kdybyste měli celý komentář hotový a nechtěně si ho vrátili zpátky? )

Podemnou se vytvořilo bahno. Naštěstí jsem byl už obnovený, ale i tak jsem se propadl až po pás. Nemeškal jsem a ztrhl si z krku diamantový nůž od Bettany a přesekl se vejpůl. Rukama jsem odskočil dál a tam se obnovil. Díky vodě kolem to šlo docela rychle. Jedním máchnutím ruky jsem pak pustil Misaki."Tak bych řekl, že je to remíza. Ty si mě uvěznila a já kdybych nemohl udělat toto, bych se z toho nedostal a nebo se tím zabyl. Kdybych to udělal v boji nebo byl vysílený asi bych se už neobnovil. Naopak já jsem tě dostal a taky by si se z toho asi nedostala." Pěkně jsem se na ni usmál."Někdy si to zopakujeme někde jinde, třeba venku a tam to pořádně rozjedeme ne? Tady to moc nešlo."

Jakmile mě chapadla pustila, vyhoupla jsem se do sedu a odvolala růžový bič zpátky na obyčejnou růži, kterou jsem posléze nechaal taky zmizet.
Podívala jsem se na mluvícího Akihira, který se z toho bahna dostal.
V boji bych pravděpodobně byla mrtvá, musím se zlepšit, sžít se víc s těmi schopnostmi..
"Máš pravdu.." Pousmála jsem se a vstala. Pak jsem k němu pomalu přišla blíž.
"Dobře, tak příště. Tady jsme měli hodně slabin. Lepší to bude někde venku blízko vody a přírody! Ale.. Nemysli si, že ti to dám sežrat tak lehce.." Zašklebila jsem se a dloubla ho prstem do žeber. Fakt, že mě to celkem zmohlo, jsem ignorovala. Ten boj byl zajímavý a já naposledy bojovala s tím zvláštním mužem, nevím jestli to byl vůbec polodémon nebo ne. Bylo fajn si vyzkoušet znovu schopnosti. Pak jsem se otočila, abych viděla na boj Saita proti Takashimu.

"No jasně a já taky hodný nebudu, slečno." A taky jsem do ní trochu dloubl. Potom jsem se také otočil na Saita a Shigera jako Misaki.

Při Akihirově poznámce jsem se usmála a jelikož kolem nebyli židle, ani nic jiného. Kecla jsem si na zem do tureckého sedu. Rukou jsem si podepřela bradu s pohledem upřeným na bojující dvojici před sebou. Byla jsem ospalá a zároveň líná si dojít do vedlejší místnosti. Tak jsem spánek potlačila jinou činností.
"Zajímalo by mne, jak dopadne jejich souboj.." Prohodila jsem, netroufala jsem si ani odhadovat, kdo vyhraje.

"To já taky." Řekl jsem a mávl rukou. Z vody se vytvořili dvě pohodlně vypadající křesla. Nechal jsem vodu stlačit do sebe a vytvořit tak vodní křišťál. Jelikož má stejnou teplotu jako voda, nebyl vůbec studený."Posaď se. Myslím, že tohle bude lepší" a taky jsem si do jednoho sedl. Věděl jsem, že stlačenou vodu musím udržovat vůlí, ale nebylo to nic tak těžkého a vůbec jsem se na to nemusel soustředit.

Pozorovala jsem ho a pak křesla. Nakonec jsem se zvedla a na jedno z nich si sedla. "Díky.." Dodala jsem. Znovu jsem si podepřela bradu rukou a odrhnula vlasy z čela.
Snažila jsem se samu sebe udržet vzhůru a potlačila zívnutí. Ještě tady usni, že jo..
Tu myšlenku jsem zahnala a sledovala znovu postavy před sebou.

"Není zač." Kolem byl příjemný svěží vzduch díky vodě a cvičném boji. Doléhal na mě spánek a já nevěděl, jak dlouho se udržím vzhůru. Dávno jsem už pár pohyby nechal všechnu vodu vytéct oknem ven a vysušit to kolem. Bylo tu teď mnohem čistěji.

Přetočila jsem pohled k oknu a všimla si, že je pozdě, v čemž mě utvrdili i hodiny.
Znovu jsem potlačila zívnutí, ale nevydržela jsem déle. Rukou jsem si stále podpírala hlavu, víčka klesla a já jsem bez ohledu na to, kde jsem se momentálně nacházela, usnula.

Všiml jsem si, že Misaki unsnula. Byl jsem taky úplně unavený a tak jsem jen máchl rukou a křeslo se pomalu změnilo na postel. Byli jsem skoro u zdi a tak jsem si řekl, že to nikomu tady vadit nebude. Pohl jsem rukou ještě jednou a mé křeslo udělalo to samý. Lehl jsem si a do pár vteřin spal. Předtím jsem do obou lůžek vypustil zbytek své energie, aby to vydrželo celou noc. Oba jsme spali jako by nás do vody hodili, což nebyla tak úplně lež.

Mile jsem se usmál a trochu mě to i překvapilo.
"Vidím, že inkoust dobře. To je výborné.
Nechal jsem se spoutat, nekladl jsem odpor".
Přivřel jsem oči a soustředil se. Pouta popraskala
a poprskala mě. "Super nové oblečení"
Natáhl jsem ruku a plnou silou jsem žduchl do
Saita. (Sry že jsem zmizel, sesypal se mi windows
takže to teď musím nějak pořešit, ae budu psát
z mobilu XD )

Dalo se to čekat. To byla jediná myšlenka, která mi proletěla hlavou, než do mě praštil Shigeru a odstrčil mě. Náraz však nebyl tak silný jak jsem čekal. Já sám se totiž částečně proměnil na inkoust a hned poté se zase zformoval do původní podoby. Docela mě to zarazilo, jelikož jsem nevěděl, že je něco takového možné.
"Uhm... batikování už asi vyšlo z módy co?" usmál jsem se lusknul prsty. Veškeré skvrny na jeho oblečení se jaksi přemístily a vrátily ke mně.

(v poho widle jsou svině xD)

Nad proměnou v inkoust jsem se trochu pozastavil.
"Pěkné, myslím, že na první pokus stačilo. Nechal bych
to na jako remízu, což?"
Navrhnul jsem, jelikoz ostatní už skončili.
"Díky, to oblečení mám rád."

V miestnosti sa ozval alarm. Rozrazil som dvere a aj s kabátom v ruke vyskočil z miestnosti.
"Máme ho. Je sám, musíme to využiť."
Došiel som k Shigeruovi a podal mu USB kľúč.
"Sú na ňom nahraté informácie ohľadom pečatiacich techník ako si chcel. Dostaneš príležitosť si to naštudovať."

(to Shigeru Takashi: Dávam ti možnosť výberu. Ak si myslíš, že budeš mať dosť času a nervov presedieť s mobilom v ruke až do večera, môžeš ísť s nami. V opačnom prípade si vezmi USB a ostaň tu študovať techniky, prípadne dávať pozor na ďalší alarm, či správy. Je to na tebe, napíšeš to prostredníctvom odpovede v ďalšom komentári.)

Prudce jsem se probudil, když začal houkat alarm."Cože? Skvělý, ten si umí vybrat hodinu." Postavil jsem se a zašel si pro Katanu ve zdi. Zasunul jsem si ji a nechal zmizet svou vodní postel. Pak jsem došel k Misaki."Misaki, stávej. Máme práci."

"Nejspíš bychom se tu popotahovali až do úplného vyčerpání. Remíza je ideální. Jsem rád, že můžu ten nepořádek alespoň uklidit. Bylo by nepříjemné ničit si oblečení." dodal jsem s úsměvem a odstranil všechen inkoust, co se kde rozprsknul. Poté jsem se otočil směrem k Taisukemu.
"A koho přesně že to máme?" zvedl jsem obočí. Myslel jsem tím, na jaké zvíře se máme připravit. I když, kdo ví jestli je ta informace vůbec známa.