Obytná část

Zde naleznete - domy, byty, hotely i ubytovny. ^^

Spokojeně jsem ji nesl jakousi uličkou tato čtvrť kde jsme byli, byla téměř nedoknutá

"Tady!" Zaradovala jsem se, když jsem spatřila menší panelákový dům a ukázala na něj
"První patro.." Zakřenila jsem se a podala mu klíčky.
"Buď rád, že do schodů se se mnou táhnout nemusíš.." Dodala jsem a ušklíbla se.
Ještě stojí, zdá se, že démon řádil jen v centru..

vstoupil jsem do domu a klíčky jsem otevřel dveře, vstoupil jsem do něj a klíčky jsem za námi po té zamkly a nechal jsem je ve dveřích, přes pootevřené dveře jsem uviděl jeden pokoj ve kterém byla velká postel, vešel jsem do toho pokoje a opatrně jsem ji položil na postel a posadil jsem se opět u ní

"Díky.." Pousmála jsem se, když jsem zase byla ve své ložnici.
Konečně, po dlouhé době..
"Je tady kuchyň, menší obývák, koupelna a ložnice" Shrnula jsem to.
"Kdyby jsi něco potřeboval řekni. Do zítřka se na nohy už postavím.." Pousmála jsem se.
"Ten byt je sice malý, ale mě postačí. Musela jsem opustit dům rodičů, už jsem ho sama neutáhla.."Podotkla jsem.
"No, chovej se tu jako doma.." Dodala jsem s úsměvem.

''proč ti s tím rodiče nepomohli ?''
otázal jsem se zvídavě a nadále jsem seděl vedle ní

"Rodiče už v tom domě nejsou.. A ani já tam nechtěla zůstávat.. A navíc, ostatní příbuzné jsem obtěžovat nechtěla.." Dodala jsem a zamyšleně koukala kamsi z okna ven. Už je tma..

''mám rozsvítit ?'' otázal jsem se jelikož jsem na ni již neviděl, což mi i celkem vadilo

"Dobře, můžeš rozsvítit" Dodala jsem s menším úsměvem a pozorovala jeho siluetu.

došel jsem rozsvítit a po té jsem se vrátil k ní a sedl jsem si opět u ní, konečně jsem na ni opět viděl a prohlížel jsem si ji

Mezitím jsem znovu pozorovala z okna hvězdy a měsíc. Bylo to zvláštní, znovu je vidět z tohole místa. Strčila jsem si pár neposedných blonďatých vlasů za ucho a jakmile jsem ho slyšela přicházet otočila jsem se.
"Umm?" Byla jsem zmatená z toho, jak si mě tam prohlíží.
"Etto, mám něco divného na tváři?" Zeptala jsem se a usmála se.

''ne-ne, nic'' rychle jsem odvrátil pohled někam jinam a díval jsem se na její prázdný stolek

Pousmála jsem se a jen nad tím zakroutila hlavou. Ovšem aniž bych se nazdála, klesla mi víčka a já se ponořila kamsi do říše snů.

Chvíli jsem se na ní koukal, po chvilce jsem si sedl na zem pod postel a lehl jsem si zde po hlavu jsem si dal mé ruce a usl jsem

Probrala jsem se a chvilku si uvědomovala skutečnost, že spím po dlouhé době ve své posteli. Promnula jsem si oči posadila se. Kupodivu záda neprotestovala, vyzkoušíme nohy
Tímhle tempem můžu jít hrát šachy s důchodcema..
Ušklíbla jsem se a chtěla se postavit, jenže jsem si všimla někoho pod sebou, snažila jsem se nabrat rovnováhu, a tak tak jsem ho překročila, jinak by ten pád nedopadl dobře.
Ještě ho zašlápni! Protočila jsem panenkami, no nechtěla jsem ho více rušit, tak jsem stáhla deku z postele a trochu ho přikryla.
Nohy už mě unesly, tak jsem odkráčela až do koupelny. Pohled na mě v zrcadle, byl no.. Překvapivý. Jako kdybych vylezla z hrobu..
Opláchla jsem si obličej a obmotala obvaz z hlavy, kupodivu ta byla už v pořádku. To samé jsem udělala s obvazy na rukou a nohou a hodila je do koše. Prohlédla jsem se.
Strupy se zahojí, konečně volná!
Zazubila jsem se na sebe a učesala si vlasy, které jsem posléze stáhla gumičkou. Vyhrabala jsem někde čisté oblečení a oblékla si ho. Pak jsem zamířila do kuchyně naproti. Otevřela jsem ledničku, chvilku se v ní hrabala a našla neprošlé sýry a někde i pečivo.
Postavila jsem to na stůl a prošlé výrobky vyhodila. Postavila jsem konvici s vodou a udělala ještě dva čaje. S jedním již plným hrníčkem jsem došla k oknu a odtud pozorovala méně rušnou ulici ztracená ve svých myšlenkách.

Probudil jsem se o něco později než-li ona, postavil jsem se, ale ona zde již nebyla vydal jsem se tedy rozespalým krokem ji najít

Stále jsem seděla na parapetu a zírala do neznáma, když mě z mého zamyšlení vytrhli kroky.
POhledem jsem setrvala na dveřích a čekala, až se sem konečně Hiraku dostane.
"Dobré odpoledne, ospalče" Odvětila jsem s menším úsměvem, jakmile jsem spatřila aspoň jeho siluetu poblíž dveří kuchyně.

''dobré...'' koukl jsem se na hodiny ''odpoledne'' pověděl jsem, mé vlasy byli rozcuchané ''už je ti lépe ?'' otázal jsem se ihned jakmile jsem ji spatřil

Pousmála jsem se a přikývla. "Ano, je mi lépe. můžeme klidně jít i trénovat.."
Potřebuji to rozchodit a odrazit několik seknutí Katanou dokážu..
"Ale nejdřív se najez jestli chceš, máš tam snídani, no teď už spíš oběd.." Dodala jsem a podepřela si bradu rukou. Svůj pohled jsem z něj přetočila opět na venek a pozorovala, jak postupují opravy města.

''dobře'' posadil jsem se ke stolu a pustil jsem se do obědu

"A jak si se vyspal? Ráno jsem tě viděla spát na zemi, měl jsi jít na gauč nebo tak. Určitě se ti nemohlo spát dobře.." Konstatovala jsem a žmoulala v ruce hníček již vychladlého čaje.
Fakt o tom, že jsem se málem přizabila zmiňovat nemusím.. Nad tou myšlenkou jsem se ušklíbla, ale dál mlčela.

''já... chtěl jsem zůstat poblíž tebe kdyby jsi něco potřebovala'' pověděl jsem a nevinně jsem se usmál

"Dobrá, ale tak příště mysli i na sebe, než na dobro ostatních. Vsadím se, že tvá záda by ti byla vděčná.." Pousmála jsem se.
Nechtěla jsem ho kárat nebo tak něco, jen jsem nechtěla, aby o mě lidé v mé blízkosti měli strach.
"Tak mrkneme se po té Kataně. Máš nějakou představu, jak by měla vypadat?" Zeptala jsem se a vstala. Poloprázdný hrníček jsem položila do dřezu a zády se opřela o linku. Dál jsem ho pozorovala s menším úsměvem na rtech.

''no 3 roky jsem přespával na lavičkách tvůj koberec je nic oproti tomu'' opět jsem se na ni usmál ''a o kataně popravdě žádnou představu nemám''

Pokrčila jsem rameny. "Tak to pak nezbývá nic jiného, než věřit na osud. Ta, která ti padne nejlépe tu si vezmeš. Jak jsem už říkala, není tvá schopnost v Kataně, ale v tobě. Teď jen záleží na tom, aby ses Katanou naučil dobře zacházet. To, co jsi předvedl předtím nebylo špatné, bylo to skvělé. Ale trénink je trénink.." Pousmála jsem se.
I já musím své schopnosti zlepšit, zvlášť obranu..