Obytná část

Ani jsem neměla čas vykřiknout, když běžel tak rychle.
Řekla sis o to Misaki..Tak si to i vychutnej Ušklíbla jsem se a držela jsem se ho jako klíště, přičemž jsem usmívala jako blázen - A nebyla jsem snad? Kdo ví
(Přesun)

Pomalu jsem se probudil a protáhl jsem se, jakmile jsem se posadil začala mě bolet hlava avšak této bolesti jsem si nevšímal, vstal jsem a šoural jsem se do kuchyně kde nikdo nebyl ''halo ?'' otázal jsem se do ticha, ale nikdo se neozýval ''asi šli trénovat'' najedl jsem se a po té jsem si vzal katanu a šel jsem za nimi
- přesun

Když jsme se dostali do obytné části, seskočil jsem ze střechy a rychlostí doběhl k bytu Misaki."Tak a jsem tady!" Zazubil jsem se. Pomalu jsem nechal sesednout Misaki a pak se hned proměnil na člověka a v rukách držel Hiraka.

Postavila jsem se a zazubila se. Byl to fakt osvobozující zážitek.
"Díky.." Sdělila jsem Akihirovi a byt odemkla. Vpadla jsem dovnitř. "Odnes prosím Hiraka do ložnice, ať si odpočine.." Pousmála jsem se a zavřela za námi dveře. Zula jsem se a pak zamířila do koupelny.
"Jdu do sprchy, cokoliv by jsi potřeboval najdeš v kuchyni, co se týče jídla.." Pousmála jsem se a pak už zmizela za zavřenými dveřmi od koupelny. Svlékla jsem se a zaplula pod sprchu, protože to jsem potřebovala jako sůl.

Vešel jsem dovnitř a položil Hiraka na postel. Pořádně jsem ho zakryl a katanu položil vedle něho. Mezitím, co se Misaki koupala jsem si sedl do kuchyně a dal vařit vodu na čaj i pro ni.

Vypla jsem kohoutek a vylezla ven. Osušila jsem se a z prádelního koše se snažila vyhrabat nějaké čisté oblečení. Podařilo se mi něco najít. Naházela jsem to na sebe a vyšla ven. S mokrými rozpuštěnými vlasy, vytahaným dlouhým černým trikem a nějakými kraťasy jsem zamířila do kuchyně. Vzhled bylo to poslední, na co bych v tuhle chvíli asi tak měla pomyšlení. Dlažidičky mě zastudili na bosích nohou a já si všimla Akihira. Sedla jsem si na volnou židli poblíž a mrkla z okna ven. Další den utekl.. Tak rychle..
Pousmála jsem se.
"To cos říkal.. Vážně ti dá na chvilku pokoj?" Zeptala jsem se, i když jsem byla asi příliš zvědavá.

Zvedl jsem se a obou zalil čaj. Jeden jsem podal Misaki."Ano, dá mi chvíli pokoj, ale zas taková sláva to nebude. Já si teď zajdu do sprchy, jestli ti to nevadí. Už zrovna nejlépe nevoním." Usmál jsem se a šel se opláchnout. Všiml jsem si, že oblečení už mám celé špinavé a upocení, tak jsem si ho hodil do pračky a zapl ji. Potom jsem se osprchoval a pořádně se vydrhl. Nakonec jsem vylezl a obmotal si kolem pasu ručník. Vyšel jsem a došel do kuchyně. Vlasy mě padali do obličeje a ještě z nich kapala voda."Misaki? Dal jsem si oblečení do pračky. Doufám, že to nevadí. Nemáš tady prozatím nějaké náhradní?" Usmál jsem se na ni.

Vzala jsem si kouřící hrníček do rukou, chvíli byla zamyšlená, ale vyrušil mě hlas. Otočila jsem se za ním a prohlédla si ho. Lehce jsem zčervenala.
Netušila jsem, že mě dostane zrovna tohle. Ušklíbla jsem se a protočila sama nad sebou panenkami. Pak jsem vstala a popřemýšlela.
"Oblečení? Tak chvilku vydrž.." Dodala jsem, obešla ho a zaplula potichu do ložnice. Prohledala jsem skříně, až jsem to konečně našla. "Já věděla, že to tu bude!"
Zajásala jsem, ale pak ztišila hlas, protože jsem si uvědomila, že tam je i spící Hiraku. Ono oblečení jsem vytáhla a vrátila se zpátky.
"Fajn, jsou to moje největší věci" Podala jsem mu velké černé triko, které mne samotné sahalo po kolena a kraťasy. "Máš štěstí, že růžová se v mém šatníku moc nevyskytuje a že jsem jednu dobu byla újetá na vytahané a velké oblečení.." Zazubila jsem se a vrátila se ke svému puntíkatému hrnečku.

Jé, díky! Jsi zlato Misaki! Co bych bez tebe dělal!" Usmál jsem se. Došel jsem do koupelny a navlékl se do kraťasí. Tričko jsem si hodil na rameno a ručníkem si začal pořádně vysušovat hlavu. S tou to čiností jsem došel do kuchyně a posadil se ke svému hrnku čaje."Sakra..." Řekl jsem, když jsem zjistil, že mi to nějak nejde."To je tak, když má někdo delší vlasy. Vysušovat mě je nikdy nešlo."

Zasmála jsem se a pozorovala ho, když se vrátil.
"A co mám říkat já?" Podotkla jsem a mrkla na svoje mokré prameny vlasů u tváří. Pak jsem vstala. A přešla za něj.
"To chce ženskou ruku! Tak ukaž, ty šikulo! To bude za tu dnešní jízdu!" Zazubila jsem se, čapla jeho skoro mokrý ručník a šla ho dát oschnout, vzala jsem nový.
"A když to ráno nerozčešeš, moje chyba to nebude!" Ušklíbla jsem se a suchým ručníkem mu vlasy několika rychlými pohyby jakž takž vysušila.

"Díky...hned je to lepší. Ukaž, teď já." Postavil jsem se a nechal ji sednout místo mě. Pomalu jsem jí je začal sušit. Voněli jí po malinách. To bude tím šamponem..."Máš pěkný vlasy." Neodpustil jsem si pochvalu, protože byli fakt pěkný a příjemný na dotek.

Usmála jsem se. Bylo to příjemné, protože tohle jsem nezažila.. No už sakra dlouhou dobu, že by mi někdo dobrovolně sušil vlasy.
"Děkuju." Vyšlo ze mě po chvíli zamyšlení. "Ale, aby tě od toho stání neboleli nohy.." Podotkla jsem po chvilce a znovu se pousmála. Pak jsem se trošku naklonila a hmátla po tom oblíbeném hrnečku a ucucla z čaje.
"Říkal jsi, že jsi unavený, pokud budeš chtít si jít lehnout, klidně řekni.." Dodala jsem.

Dál jsem jí sušil vlasy."V pohodě. Ta sprcha mě docela probudila. No a toto je docela příjemný." Usmál jsem se.

"Co? To, že mi sušíš vlasy?" Upřímně jsem se usmála a hleděla kamsi před sebe. Znovu jsem usrkla ze stále k mé smůle vařícícho čaje.
"A hlad nemáš?" Zeptala jsem se znovu. Od kdy ty jsi tak starostlivá? Tu myšlenku jsem nechala vytratit se, stejně rychle, jako když přišla. Pak jsem mrkla na kalendář stojící rohu kuchyně a zamžourala na datum.
"V podstatě už skoro za 2 dny se půjdeme znovu sejít. Pokud tu nechceš být, jdi klidně do svého města. Ať si ho stihneš také ještě prohlédnout, pozdravit známé a zjistit, jestli je v pořádku, ne?" Pousmála jsem se, lehce zaklonila hlavu a upřela na něj pohled.

(Byl jsem na zábavě, promiň)

"Neboj se, zítra to už asi, ale zabalím." Pousměji se na ni. Ještě chvíli jsem ji sušil vlasy, než byli úplně suché. Viděl jsem, že čaj už má vypitý a pomalu usíná. Položil jsem si triko na židli a jemně jsem ji zdvihl do náruče. Už chtěla něco říct, ale já ji utišil."Šššš...když jsem tě odnesl až domů, tak tě odnesu i do postele." Pomalu jsem se vydal z kuchyně do obýváku. Zase se tam utvořila postel a tentokrát jsem si nechal záležet na tom, aby byla, co nejměkčí a nejpohodlnější. Opatrně jsem jí položil a nechal zakrýt vodní dekou. Ještě jsem ji odhrnul vlasy z tváře a lehl si na gauč. Obličejem jsem byl natočený k ní a sledoval jí. Je takhle docela roztomilá...bože, na co to zas myslíš...hlavně buď v klidu... Usmál jsem se a pošeptal."Pěkně se vyspi...květinko."Pousmál jsem se. Myslel jsem to jako narážku na její schopnost.

Probrala jsem se znovu na vodní posteli a promnula si oči. Chvilku jsem pozorovala bílý strop, než jsem se otočila. Misaki, ty teda umíš usnout v příhodnou chvíli.. Ušklíbla jsem se a vstala. Rozespale jsem došla do koupelny, převlékla se do svého obvyklého oblečení a pak si všimla Akihirova oblečení. Sebrala jsem ho a zjistila, že už je suché a čisté. Ještě jsem si opláchla obličej, svázala vlasy do culíku a pak došla zpátky do obýcáku. Netušila jsem, jestli Akihiro spí nebo odpočívá, ale přesto jsem se pohybovala potichu. Došla jsem k němu a vedle položila jeho oblečení. Pak jsem se pousmála, došla do kuchyně. Udělala si svůj oblíbený čaj a i s ním se vrátila do obýváku. Usadila jsem se do křesla a pozorovala dění z okna jako každý den.

Pomalu jsem otevřel oči a první, co jsem uviděl byla Misaki sedící u okna. Posadil jsem se a všiml si, že moje věci už leží u mě čisté a suché. Potichu jsem se postavil a zezadu došel k ní. Objal jsem ji přátelsky kolem krku a naklonil se a dal ji pusu na čelo."Dobré odpoledne...díky za to oblečení. Doufám, že jsem tě nepolekal." Usmál jsem se, protože sebou trochu cukla."Vyspala ses dobře?"

Ze zamyšlení mě něco vyrušilo, trhla jsem sebou, že jsem na sebe málem celý obsah hrníčku vyklopila. "Dobré" Zasekla jsem se, když mi dal pusu na čelo. "Odpoledne." Dostala jsem ze sebe po chvilce a usmála se.
"Nepolekal? No, to tričko by sis stejně pral ty, kdybych se polila!" Vyplázla jsem na něj jazyk a pak se usmála. Fakt se chovám dětinsky. Nakonec jsem jen přikývla.
"V pohodě, jsem ráda, že už tsačilo za noc uschnout. A spalo se mi skvěle.. Díky.. Že si mě sem včera zase odnesl! Opravdu si umím vybrat chvíle na spánek. Co ty? Jak se ti spalo?" Zeptala jsem se ho.

"Dobře...po chvíli dívání na tebe jsem usnul. Byla si taková roz...teda...prostě jsem rychle usnul." Zakecal jsem to a rozpačitě se usmál."Asi dneska budu muset už jít, ale chtěl bych počkat na Hiraka, i když ten asi bude ještě dlouho odpočívat." Nadhodil jsem jiné téma.

Usmála jsem se a zamyslela se. "Hmm, dlouho spát... Nevím, naposledy jsem ho kontrolovala včera večer. Ještě dnes se snad probudí nebo nějak spěcháš?" Zeptala jsem se a vstala, abych se trochu protáhla.

"Ne,ne...vůbec nespěchám." Usmál jsem se. Stáli jsme teď přímo na proti sobě a mezere mezi námi byla jen malá."No...já...ehm...dneska vypadáš dobře." Řekl jsem nejistě.

Trochu překvapeně jsem ho pozorovala. Pak jsem se usmála a mírně zčervenala. Nervózně jsem si pohrávala s pramínkem vlasů.
"Eh.. Děkuju.." Vypadlo ze mě po chvilce něco vysoce inteligentního a já se sama nad sebou ušklíbla. Od kdy se mě tohle stává?

Bylo vidět, že se červenám jako rajče. Nevím čím to bylo, ale Misaki mi najednou připadala úplně jiná. Natáhl jsem ruku a odhrnul ji vlasy z obličeje. Přistoupil jsem o krok blíž. Neodstoupila a já se dlouze zadíval svými zelenými oči do těch jejich. Topil jsem se v nich. Naklonil jsem se a dlouze ji políbil. Trvalo to asi 30 sekund, než jsem se odtrhl a uvědomil jsem si, co dělám."Já...já...no...promiň." Neobtěžoval jsem si dát na sebe tričko a vyběhl rychle ven a potom na střechu paneláku. Co jsem to udělal...ty blbče, blbče, blbče... V duchu jsem si nadával a chodil nervozně po střeše.

Upřímně? Tohle jsem teda rozhodně nečekala!
Stála jsem tam jako přimražená. Neschopna pohybu či čehokoliv jiného. Ocitla jsem se už v hodně zapeklitých situacích, ale v téhle rozhodně ne. Chtěla jsem něco říct, ale došli mi slova. Pozorovala jsem ho, jak odešel. Pak jsem si všimla trika vedle sebe, vzala jsem ho do ruky a pak všla taky ven.
Chová se nějak.. Jinak..Potřebuju zjistit, co tohle.. Proč to udělal..
Vyšla jsem ven z bytu, došla před dům a porozhlédla se. Tady není, kde by mohl.. ?
Vyšla jsem zase nahoru a přemýšlela. Nakonec jsem to riskla a vystoupala po schodech nahoru, na střechu.
"Akihiro?" Zeptala jsem se, i když jsem ho už zahlédla.

Otočil jsem se na ni."Já...promiň...nevím, co to do mě vjelo. Když jsem se na tebe díval no...promiň." Zoufale jsem se posadil a sklonil hlavu. Ty taky všechno musíš pokazit...proč si tak blbej. Vždyť máš rád Yuuki...a nebo už ne?...vím, že má někoho jiného...stali jsme se přáteli, ale...o co se tu snažíš...ale...vypadala tak pěkně, když tam stála...a jak se chová...je milá...ty její oči...co si to pořád namlouváš...všechno jen pokazíš... Byl jsem na sebe naštvaný Teď se bude zlobit a... Seděl jsem tam jak hromádka neštěstí.