Obytná část

Došla jsem k němu a posadila se vedle něj. Usmála jsem se a otočila se na něj.
"Začíná se stmívat a je celkem zima. Na, vezmi si triko ať ještě nenastydneš, šikulo.." Podala jsem mu triko a pozorovala ho.
"Já se nezlobím. Nic.. Já.. Sama nevím, co si o tom mám myslet. Vždyky ses choval jinak.." Dodala jsem a zadívala se kamsi do dáli. "Vždycky jsi pro mě byl skvělej kluk, úžasnej kamarád. Po tomhle.. Nechci, aby se naše přátelství tímhle zničilo.." Mírně jsem zaklonila hlavu a nechala spadnout vlasy do tváře. Chvilku jsem rozmýšlela a pak se na něj znovu otočila. Dost bylo těch sentimentálních keců Misaki..
"Ale neříkám, že se mi to nelíbilo!" Šibalsky jsem se ušklíbla a pozorovala jeho reakci.

Vzal jsem si od ní triko a dal si ho na ramena, aby na mě nefoukalo. Neodvažoval jsem se na ni podívat. Pak jsem trochu vyvalil oči po té její poslední větě. Konečně jsem se na ni podíval. Zahleděl se do těch jejích nádherných očí a taky se pousmál. Propadal jsem se do neznáma, když jsem se na ni díval. Vůbec jsem nevěděl, co se to najednou se mnou stalo. Byl jsem rád, že se nezlobí. Natáhl jsem ruku a znovu ji odhrnul s tváře její hebké vlasy. Opatrně jsem ji pohladil po její hladké tváři a pak nechal ruku spadnout. Nepřestával jsem se na ni dívat. Uklidňovalo mě to.

Znovu jsem rty roztáhla do úsměvu, jak jsem to dělávala často a pozorovala ho. Líbilo se mi, když se dotýkal mé tváře, když si hrál s mými vlasy. Měla jsem v hlavě šíleně myšlenek a otázek na které jsem se ho chtěla zeptat, ale zřejmě by to situaci nijak neulehčilo. Něco mě děsně lákalo. Přiblížila jsem svůj obličej k tomu jeho a pozorovala jeho zelené oči. V těch mých vcelku pobaveně jiskřilo. Naklonila jsem se k jeho uchu.
"Až toho budu někdy litovat, prašť mě!" Ušklíbla jsem se, přiblížila se znovu k jeho obličeji a nejdřív jsem jen letmo přejela po jeho rtech těmi svými, než jsem ho políbila. Tentokrát jsem si to mohla vychutnat, protože předtím jsem to... Opravdu nečekala. Tohohle budu jednou sakra litovat, ale možná taky ne..

Byl jsem překvapený a tentokrát to nečekal já. Ale pak jsem se do polibku přidal a pokračoval v něm, než nám objema došel kyslík. Teprve potom jsme se odtrhli. Pomalu jsem ji zvedl do náruče a nesl po schodech dolů. Vešel jsem do bytu a zavřel za námi nohou dveře. Položil jsem ji opatrně na gauč a zůstal nahnutý nad ní."Škoda, že tu dneska už nemůžu zůstat. Sice se už stmívá, ale měl bych se už vrátit do Kitagawi. Za dva dny se uvidíme." Usmál jsem se a znovu ji políbil.

pomalu jsem se probudil a posadil jsem se
''to už je noc ?''

Po chvilce jsem se odpojila. Přikývla jsem a pousmála jsem se. Pak jsem se posadila.
"V pořádku já to chápu, jen jdi. Já tě tu přeci nedržím. Hlavně na sebe dávej pozor a neztrať se cestou. Znáš se přeci.." Zazubila jsem se. Já jsem si to rýpnutí prostě odpustit nemohla.

"No jo no." Usmál jsem se. Ještě jednou jí dal pusu a postavil se. Vzal jsem si své věci a přidal jsem to k tričku, který jsem držel v ruce."Neboj se. Budu se na tebe těšit.Rozluč se za mě s Hirakem a věci ti pak vrátím." Ještě jednou jsem se usmál, proměnil se v orla a vyletěl oknem ven. Budu na tebe myslet celou dobu a těšit se na ten okamžik, kdy se zase setkáme... Proběhlo mi hlavou a zmizel jí z očí.
(přesun)

Chvilku jsem sledovala orla a s úsměvem na rtech přemýšlela, co jsem to vlastně udělala. No rozhodla jsem se nad tím moc nepřemýšlet. Vstala jsem a protáhla se, načež jsem zívla. Došla jsem do kuchyně, postavila vodu na čaj, pak zalila dva hrnky a vydala se do ložnice. Kdyby se náhodou probudil.
Loktem jsem vzala za kliku a nohou si otevřela. Měla jsem plné ruce. Posadila jsem se na postel a pak si všimla, že je už vzhůru.
"Tady se nám někdo brzo probudil.." Ušklíbla jsem se, no byla jsem ráda, že je už v pořádku. "Na.." Podala jsem mu hrneček s černými puntíky.

''n-nemám žízeň'' pověděl jsem s úsměvem

Pokrčila jsem rameny a položila hrdníček na noční stolek. Na posteli jsem pokrčila nohy do tureckého sedu a starostlivě ho pozorovala. "A hlad taky nemáš? Prospal jsi celý den.." Dodala jsem a pak mu rukou přejela po čele. Oddechla jsem si.
"Horečku nemáš, takže budeš v pořádku.." Konstatovala jsem s úsměvem a napila se ze svého modrého hrnečku.

přikývl jsem ''a kde je Akihiro ?''

Pousmála jsem se. "Akihiro dnes už musel jít, ne spíš odletět zpátky do svého rodného města. Což mi připomíná, že tě mám od něj pozdravovat.." Kývla jsem a odložila hrneček stranou. Pak jsem znovu zívla. Jsem unavená a to jsem dneska skoro nic nedělala..

přikývl jsem ''to od něho bylo milé''

Usmála jsem se a také přikývla. Chvilku jsem pozorovala jedno místo před sebou, a tak nějak jsem klimbala. Nakonec mi klesla víčka a já se propadala kamsi do říše snů.

nechal jsem ji dopadnout vedle mně, po té jsem ji rukou objal kolem pasu a pokračoval jsem ve spaní (napsáno včera ^^)

Něco jsem ze spaní zabručela, no po chvilce jsem se ač nerada probudila.
Zrovna to byl tak hezký sen. Ušklíbla jsem se no potom jsem se chtěla posadit, ale zjistila jsem, že to asi nepůjde. Něčí ruce mi svírali pas a bránili v pohybu.
Prudce jsem se na dotyčného otočila, no trochu jsem se ulidnila, když to byl jen Hiraku. To je trdlo, klidně mě mohl obejmout i ve spánku.. Bože, bože.. Tohle se může stát jen mě, fakt.
Zavrtěla jsem hlavou, opatrně sundala jeho ruce, abych ho neprobudila a pak se konečně posadila.

jakmile sundala ze sebe mé ruce tak jsem se probudil a podíval jsem se na ní, byl jsem více rozcuchaný než obvykle a na tváři jsem měl opravdu rozespalý výraz

Zacítila jsem na posteli pohyb, tak jsem se otočila.
"Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit.." Řekla jsem, když jsem ho viděla. No neudržela jsem další nával smíchu, protože vypadal.. Dosti komicky.
"Viděl ses v zrcadle? Víc rozcuchanější už být ani nemůžeš.." znovu jsem s usmívala a snažila se nesmát tak nahlas, pán by se ještě mohl urazit.

''velice vtipné ano'' vyplázl jsem na ní jazyk

Nepřestávala jsem se smát. "Ale no ták, pane urážlivý.." Ušklíbla jsem se a natáhla ruku, abych mu ty vlasy roczcuhala ještě víc.
"Znáš pojem hřeben na vlasy?" Znovu jsem si rýpla zasmála se.
Ano, tohle mě nikdy neomrzí.

''měl bych se ptát na to samé'' ušklíbl jsem při pohledu na rozcuchanou Misaki po spánku ''sluší ti to''

"No co, po ránu nikdo nemůže vypadat k světu.." Usmála jsem se na svou obranu a zasmála se sama sobě, já musela taky vypadat, s ptačím hnízdem na hlavě.
"Jasně, tak to byl vtip roku, že mi to sluší zrovna teď.." Ušklíbla jsem se.

''právě že ne, opravdu ti to sluší'' mile jsem se usmál a trochu jsem se k ní přišoupl

Pousmála jsem se a nakonec rezignovala. Vybavil se mi včerejšek a úsměv na tváři se rozšířil ještě víc, no pak jsem se probrala ze snění a protáhla se.
"Yosh, měla bych jít udělat nějaké jídlo, ne? Nemáš hlad?" Zeptala jsem se ho.

''nechceš ještě chvíli ležet a užívat si volno ?'' otázal jsem se a protáhl jsem se