Obytná část

''já to udělám'' pověděl jsem
''ty můžeš jít zatím připravit pokrm hodný Hiraka''

"Fajn, Kakao bude stačit!" Zazubila jsem se, a i s tou větou pak odkráčela z pokoje ven. Došla jsem do koupelny, stvořila z vlasů něco normálního a opláchla si obličej, načež jsem vešla do kuchyně. Stvořila jsem tam spíš snídani. Udělala něco s pečivem, nechtěla jsem vařit, protože na to byli mé schopnosti.. No, na bodu mrazu. Položila jsme to na stůl a uděllaa mu to slíbené kakao.
Ušklíbla jsem se, nalila si do skleničky vodu a znovu se posadila k oknu. Pozorovala jsem oblohu a přemýšlela. Snad se Akihiro dostal domů v pohodě.. Pousmála jsem se a s tou myšlenkou si chvilku pohrávala.

po chvíli jsem vše uklidil a ustlal a přišel jsem do kuchyně, sedl jsem si k hrnku kakaa a začal jsem z něj pít

Stejně jako pokaždé jsem mrkla na kalendář.
Oi, to už to je dneska? Ale, ale.. Že se neozvali.
Zamumlala jsem a znovu se opřela o parapet. Nevěděla jsem, jestli tam mám jít nebo ne, tak jsem ještě chvilku počkala.

Můj klon doletěl až k jejím dveřím. Proměnil se na člověka a zaklepal na dveře.

Zaslechla jsem klepot na dveře. Postavila jsem se, položila hrníček na linku a došla ke dveřím. Otevřela jsem je.
"Umm, co mohu pro - "Zasekla jsem se a pozorovala osobu. Usmála jsem se a trochu překvapeně ho pozorovala.
"Akihiro?!"

"Ne...tak úplně, jen jeho klon. Ahoj." Usmál se na ni."Mám ti vzkázat, že se schůze přesouvá na pondělí a že ho máš ještě dnes navštívit a ty volné dny na oplátku strávit v Kitagawě. Hlavně nemáš odmlouvat. Jo a klidně máš vzít i Hiraka. Zrovna se může podívat do té knihovny a vše potřebné si zjistit." Pak se trochu zamyslel."A...ehm...tohle." Dal ji dlouhou pusu. Nakonec se ještě jednou usmál a proměnil se na velkého orla, který je měl odvést. Ten už, ale nemluvil.

(Mám menší problém. Zítra odjíždím na 14 dní pryč, bez přístupu na internet. ^^")

Nevadí...dojdi do Kitagawi a nějak to vyřešíme do zítra jo? a taky napíšu pak tvůj odjezd do hlavní věže se mnou to už hehe bude vědět )

(Dostal jsem nápad...jak budeš v Kitagawě na večer se ti udělá špatně a tak tě odneseme do nemocnice...tam řeknou, že si chytila nějakou nemoc a budeš muset u nich zůstat nejméně 14 dní...já to pak vyřídím na schůzi )

(Dobře.. )

Pousmála jsem se, ale pak se chvíli rozmýšlela. Nakonec jsem se jen otočila a nakoukla zpátky do kuchyně. "Hiraku?" Houkla jsem do kuchyně, věděla jsem, že rozhovor z chodby tam musel doléhat také, takže to musel slyšet.
Bylo zbytečné se tedy ptát, no kdyžtak mu to zopakuji, kdyby ten rozhovor neslyšel.

''ano ?'' otázal jsem se

Ušklíbla jsem se. Fajn, tak to teda zopakuji.
"Nechceš jet na výlet do Kitagawi? Na pár dní? Mohl by jsi tam v knihovně zjisit něco o své schopnosti.." Ptala jsem se ho.

''a co když zaútočí na vesnici démon ?'' otázal jsem se ustaraně

A sakra.. No Misaki, co uděláš..
Podívala jsem se na orla a pak na chvilku zalezla zpátky do bytu.
"Zkontaktuji kdyžtak vůdce, aby posílil obranu města a kdyžtak nám dal okamžitě vědět. Hiraku jestli nechceš jít, nechci tě nutit.." Pousmála jsem se a to už stála u něj.

''chceš abych tam šel ?'' otázal jsem se a podíval jsem se na ní

Podívala jsem se mu do očí a přikývla.
"Ano chci. Nechci tě tu nechávat samotného. Jsi sice dost velký na to, aby ses o sebe dokázal postarat sám, já vím. Ale stejně. Jsi moje malý trdlo, ne? Tak se pořád netvař tak pesimisticky.." Usmála jsem se a rozcuchala mu vlasy.
"No, ale pokud nechceš ty, přemlouvat tě nebudu.." Dodala jsem.

postavil jsem se a šáhl jsem po pouzdře i s katanou
''tak vyrážíme''

"Tak se mi to líbí" Usmála jsem se a pak vykročila ven. Všimla jsem si orla a znovu se trochu zarazila.
Misaki, bojíš se obyčejného orla nebo toho, že tvůj žaludek bude dělat kotrmelce? Hodila jsem to za hlavu a nasedla.
"Pokud by jsi mohl vyřídit něco pravému Akihirovi, sdělila bych mu asi tohle.." Odmlčela jsem se. Ne, zabiju ho až později a sama! Jak já nesnáším létání. Ušklíbla jsem se a zhluboka se nadechla. "Ne, nic, vyřídím mu to sama.." Zasmála jsem se a čekala, až nasedne i Hiraku. Přitom jsem se snažila nemyslet na to, že každou chvíli se ocitnu kdesi ve vzduchu několik set metrů nad zemí.

Orel jako by vycítil její obavy. Taky to pořád byl klon, ale už ne tak dokonalý. V mžiku se proměnil na velikého tygra, kde bylo dost místa pro oba dva. Otočil hlavou a jako by se usmál. Všichni už seděli.

nasedl jsem si na orla a katanu jsem si upevnil na zádech

Na nic nečekal a prudce vyrazil pryč. Běžel rychle a cesta se jen míhala.
(přesun)

(Dorazili jsem do centra Kitagawi)