Obytná část

vstal jsem a do ruky jsem uchopil pouzdro s katanou

(Omlouvám se, ale musel jsem dodělat oběd )

"Jasně, půjdu taky." Vstal jsem a došel k nim."Tak můžeme valit ne?"

Přikývla jsem a pousmála jsem se. Nazula jsem si v chodbě boty a pak otevřela dveře.
"Tak šup.." Pousmála jsem se na oba a nechala dveře dokořán.

( najezený, vše hotový a můžu psát xD )

Usmál jsem se na Misaki a prošel dveřmi ven. Mávnutím ruky jsem udělal velkého orla, který se okamžitě zpevnil."Máme odvoz. Tak kudy to bude?"

podíval jsem se na orla a po té na misaki a zpět na orla

(Fajn xD )
Počkala jsem až vyjde i Hiraku a pak zamkla dveře. Klíčky jsem strčila do kapsy od kalhot a pak se zamyslela.
"Pravděpodobně rovně, kdyžtak tě budu navigovat.." Pousmála jsem se.
"Ale pokud z toho spadnu, máš mě na svědomí.." Ušklíbla jsem se a ukázala na orla.

Ušklíbl jsem se."Neboj, je to bezpečný. No teda , letím s tím poprvé, ale to je jedno. Nebude to těžší, než letět sám." Naskočil jsem na něj a otočil se na ty dva."Tak co, jdete?"

''no.. dobře'' naskočil jsem také

"Dobře, budu ti věřit.." Pousmála jsem se a pak si prohlédla orla.
Nakonec jsem nasedla, za Hiraka.

Vzlétli jsme a letěli jsme rovně, jak Misaki říkala. Hodilo by se nějaký cvičiště...
(přesun)

Doběhla jsem domů, otevřela dveře a zamířila s Hirakovým tělem do ložnice. Položila jsem ho na postel. Odhnula jsem mu vlasy z čela a zkontrolovala zda nemá teplotu.
"Odpočiň si, budeš v pořádku.." Špitla jsem a ruku stáhla. Vstala jsem, pousmála se a pak byt zamkla a opustila.
Snad bude všechno v pořádku..
(Přesun)

Po několika minutovém blouděním ulicemi jsme dorazili sem. Poslepu jsem odemkla a zazubila se na Akihira.
"Jo, kdybych bydlela ve 4 patře bez výtahu, to by sis dal.." Podotkla jsem s úsměvem a zaplula dovnitř i s Akihirem. Došla jsem s ním až do obýváku, kde si sedl na gauč. Pak jsem se odporoučela do ložnice.
Zřejmě spí, to je jen dobře.. Pomyslela jsem si při pohledu na spícího Hiraka a vrátila se zpátky. Sedla jsem si do křesla naproti sedačce.
"Ložnice je zabraná.." Ušklíbla jsem se. Stejně bych nespala klidně, vím to..
Tu myšlenku jsem nahlas nevyřkla, chtěla jsem se na Akihira pousmát, ale únava mě předběhla. Zavřela jsem oči, hlava mi klesla na stranu a já v okamžiku usnula.

Usmál jsem se a máchnutím ruky vytvořil úplně stejnou postel, jak předtím pro Hiraka. Obalil jsem Misaki vodou a pomalu, abych ji nevzbudil, jsem ji položil na postel. Vytvořila se vodní deka, která ji obalila. Lůžko bylo docela měkké a pohodlné. Bylo to jako vodní postel z křišťálu. Napustil jsem do ní dost energie ne celou noc a pak si jen opatrně lehl a zavřel oči. Po dlouhé době byl Mizuchi vyčerpaný a já se mohl v klidu vyspat. Do pár sekund jsem spal.

Probrala jsem se a všimla si, že ležím na vodní posteli. Opatrně jsem odrhnula vodní deku, měla jsem strach, že se snad rozprskne, ale kupodivu se nic nestalo. Porozhlédla jsem se a protáhla si ztuhlé končetiny. Všimla jsem si spícího Akihira, na tváři se mi usídlil menší úsměv a já se potichu odebrala do koupelny.
Jako každé ráno jsem provedla ranní hygienu a došla do kuchyně. Hiraku tam nebyl, čímž pravděpodobně také tvrdě spal.
Klasicky jsem se jala připravovat snídani, nalila si čaj a společně s ním jsem se odebrala k oknu. Posadila jsem se na parapet a stejně jako pokaždé pozorovala modrou oblohu. V hlavě se mi přitom míhalo nespočet myšlenek, vzpomínek na události posledních týdnů i včerejška.

Pomalu jsem otevřel oči. Podíval jsem se směrem, kde spala Misaki, ale už tam nebyla. Natáhl jsem ruku a voda jako obvykle natekla do mé ruky. Jen stěží jsem se postavil. Všechno mě bolelo, ale cítil jsem, že Mizuchi ještě odpočívá, což mě poskytlo aspoň chvíli volnosti. Šouravým krokem jsem se dobelhal až do kuchyně. Tam jsem Misaki viděla sedět u okna."Dobré...ehm..." Podíval jsem se na hodinky."...odpoledne." A posadil jsem se na jednu z židlí.

Zaslechla jsem hlas a stočila jsem na Akihira z okna pohled.
"Dobré.." Pousmála jsem se.
"Jak ses vyspal?" Klasická otázka, která mě ale nikdy neomrzí. "Cítíš se lépe?" Podotkla jsem potom a přeměřila ho pohledem s menším úsměvem na rtech. Neměla jsem na mysli, jak se cítí uvnitř, to je jen na něm, protože jak jsem řekla a jak řekl i on s tím nic stejně neudělám. Chtěla jsem jen vědět, jak se cítí po fyzické stránce.

"Jde to. Zdá se, že Mizuchi si dal pěkně zabrat a ta si dává pauzu. Mám aspoň na chvíli klid." Pousmál jsem se.

"Tak to je dobře.." Usmála jsem se a pak se zamyslela. "Dnes zde ještě budeš? Nebo už odcházíš?" Zeptala jsem se ho, protože se zmiňoval, že brzy půjde do svého města.

Zamyslel jsem se."Myslím, že můžu ještě zůstat do večera a nebo do zítra do rána. Náš vůdce ode mě dostal vzkaz a nic se tam zatím neděje. Chtěl bych říct Hirakovi pár věcí a zůstat ne jeho trénink s tebou, abych se podíval, jak mu to bude. No a já jsem dobrý cvičební materiál pro lovce duší. Každý druhý člověk nemá v sobě démona." Zasmál jsem se.

"Dobře.." Přikývla jsem a usmála se.
"To máš pravdu. Pomalu dělá pokroky, potom, co jsem vás včera pozorovala. Ty mu můžeš pomoct s tou schopností a já jen v obraně s Katanou. Jsem ráda, že ho toho dokážeš tolik naučit. Snad se Hiraku brzy probudí, včera toho na něj bylo zřejmě dost.." Dodala jsem a znovu se pousmála.
"Což mi připomíná, že už za pár dní uběhne týden. Měla bych si taky něco procvičit, pokud Velvyslanectví bude mít něco v úmyslu. A snad se do té doby démoni neukáží v městech, stačilo mi jaké škody napáchali tady.." Povzdechla jsem si a slezla z okna. Posadila jsem se na židli naproti němu.

Zamyslel jsem se."Nejsem zas tak dobrý učitel. Sám toho ještě hromadu neumím. Ale měl bych nápad, jak se trochu procvičit. Hiraku zatím odpočívá a nechtěl bych ho budit. Jen ať se prospí. Můžeme zatím zajít na cvičiště a zopakovat si náš cvičný boj. Přeci jsem jen už v pořádku a můžeme mu nechat vzkaz, aby tam potom došel ne?"

Pousmála jsem se a doslova nadšeně přikývla.
"Ten nápad se mi zamlouvá, ale od našeho posledního cvičného souboje uplynula doba. No, budu si muset na ty tvoje vodní chapadla dávat sakra pozor!" Ušklíbla jsem se, vzala z linky papír a tužku, načmárala vzkaz a položila ho na stůl.

Spoiler:

"Můžeme?" Usmála jsem se, vzala klíčky, svázala vlasy gumičkou a došla ke dveřím, které jsem následně otevřela.

"Výborně!" Usmál jsem se a došel ke dveřím."Dneska budeme cestovat jinak. Musím se trochu protáhnout." Vyšel jsem ven a v mžiku byl ze mě větší tygřík (xD)."Tak nasedejte slečno a pořádně se držte."

Zamkla jsem dveře a popravdě jsem si oddechla, když jsem spatřila tygra a né orla, či cokoliv s křídly.
"Už jsem se lekla, že zase poletíme. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale žaludek zrovna dvakrát spokojenej nebyl.." Usmála jsem se, vyhoupla se mu na hřbet a přidržela se.
"Nemusíš pomalu, udržím se.." Zazubila jsem se a čekala.

Zazubil jsem se na ni, jak to jen šlo s těmi tesáky."Jak chceš." Prudce jsem vyrazil dopředu a rozběhl se plnou rychlostí uličkou směrem ven. Lidi uskakovali a já pádil jako o závod. Potom jsem přeskočil nějakou skupinku a pár dalšími skoky se ocitl na střeše jednoho paneláku. Rozběhl jsem se a přeskočil na druhý a tak to pokračovalo. Nakonec jsem seskočil, když jsem se dostali z obytné části a pádil směrem ke cvičišti.
(přesun)