Obytná část

"Víš, nezbývá mi už moc času. Démon ve mě probudil a nabral velkou sílu. Nevím, jak dlouho ho ještě udržím. Pomalu mě zabijí a až mě ovládne já zemřu a on se stane mnou. Bohužel se s tím nedá nic dělat. Můžu to jen zpomalit, ale ne zastavit. Když by mě ovládl a nabyl své původní síly, byla by to veliká katastrofa. Napáchal by nehoráznou škodu a to já nechci." Vytáhl jsem z kapsy modrý kámen."Vem si to a nos to stále u sebe. Je v něm moje energie a až budu u konce se silami a on mě ovládne rozzáří se, změní barvu a nakonec praskne. Hned, jak začne zářit mě musíš vyhledat. Když pak nademnou získá kontrolu, bude slabí a podobě chci, aby si mě v té chvíli zabil. Jsi lovec duší a jen ty ho můžeš zabít a i když se ti to možná nelíbí, v tu chvíli to už já nebude. Slib mi, že to pro mě uděláš, prosím Hiraku." Podíval jsem se na něj a čekal na odpověď. V mých očích se leskl smutek, ale zároveň důležitost mých předešlých slov.

''chápu, neboj nenechám tu zrůdu v tobě něco provést'' položil jsem mu mou ruku na rameno
''máš mé slovo'' řekl jsem mu

"Děkuji. A ještě něco, nikomu a tom neříkej a nech si to jen pro sebe. Nechi ostatním přidělávat starosti. Ničím by tím nepomohli." Usmál jsem se na něj."Zítra můžeme začít s tréninkem. Z nějakými věcmi ti pomůžu já a z něčím zase Misaki. Lepší trenérku sis nemohl vybrat. Bude s tebe skvělý bojovník a muž. Trochu jsem se zasmál."Mluvím, jak nějaký stařec a přitom si myslím, že jsem mladší, než ty."

''je mi 17'' pověděl jsem mu

"No vidíš, já mám 16." Usmál jsem se."Ale asi na to nevypadám co?"

ušklíbl jsem se
''je nám tolik na kolik se cítíme''

"Přesně." A ušklíbl jsem se taky. Zase jsem začal trochu kašlat, ale moc krve už neteklo."Teď si připadám, tak na 60. Myslím, že bychom mohli jít za Misaki, ať tam není tak sama. A vážně to nikomu neříkej a ten kámen si pečlivě schovej a nos ho u sebe." Vložil jsem mu ho do ruky.

Sledovala jsem stále dění za okny. Na obloze se ukázali hvězdy, stejně jako měsíc..
Kde ty dva jsou, je už tma.. Pousmála jsem se.
Jsou skoro dospělí, nejsou malé děti Misaki..
Pousmála jsem se, s tou myšlenkou jsem si pohrávala, padla na mě ale náhle únava. Klesla mi víčka a já usnula, ignorujíc fakt, že jsem v osvětlené kuchyni.

vytáhl jsem si z kapsy provázek a ten jsem pevně obmotal kolem krystalu a po té jsem si jej zavěsil na krk °
''pokud vůči mě cítíš nějakou vděčnou, můžeš mi ji oplatit tak že se postaráš o to aby se misaki nic nestalo''
řekl jsem mu

Usmál jsem se."Neboj...o to se postarám a jsem ti hodně vděčný." Pomalu jsem se postavil a sešel po schodech dolů. Vešel jsem do bytu a pak hned do kuchyně. Pousmál jsem se, když jsem viděl, že Misaki spí. Vzal jsme ji do náruče a zanesl do postele, kde jsem ji položil a pořádně zakryl. Potom jsem se otočil na Hiraka."Jestli chceš spát u ní, můžu ti zde vytvořit postel. Já už si pak někam lehnu, třeba na gauč."

''nenamáhej se, vyspím se u ní na zemi'' usmál jsem se

"Ale nepovídej. Síly mám dost. Zas takový mrzák nejsem." Mávl jsem rukou a vytvořila se voda, která se s formovala do větší postele. Voda se hned zpevnila a nabrala tmavě modrou barvu. "Má pokojovou teplotu a tak se neboj, že bude studená. Napustil jsem jí dostatkem energie aby vydržela 16 hodin. Hned jak si lehneš obalí tě voda. Nebudeš mokrý, bude to něco jako vodní deka a docela to hřeje." Usmál jsem se. Trochu jsem pohnul prstem a na posteli se vytvořil polštář ze stejného materiálu jako lůžko"Je to i docela pohodlné, tak se dobře vyspi." Naposled jsem se usmál a odešel z pokoje a zavřel za sebou dveře.

''dobře'' pověděl jsem a přišel jsem nejistě k té posteli, lehl jsem si na ní a zavřel jsem oči a pokoušel jsem se usnout

Došel jsem do obývacího pokoje a lehl si na gauč. Byl docela pohodlný. Byla mi trochu voda a tak jsem kolem sebe vytvořil voda a pokusil se usnout. Ruka a hruď se zase rozbolela a já se snažil nedělat žádné zvuky, abych nikoho nerušil. Zavřel jsem oči a připravil se na další celo noční přetlačování mezi mnou a Mizuchim.

Ráno jsem otevřel oči a nechal zmizet vodu. Posadil jsem se na gauči a vzal si do rukou svou katanu. Díval jsem se na těch 16 kamenů, z niž už 2 byli plný mé energie a ten druhý jsem zrovna udělal včera večer. Když se ten týden nic nebude dít, možná aspoň půlku naplním... Opřel jsem se a zadíval se na jeden bod místnosti.

Probrali mě až sluneční paprsky, které vrthli do pokoje a zašimrali mě na tvářích.
Posadila jsem se a protáhla se.
He? Jak jsem se ocitla v posteli? Mávla jsem nad tím rukou a všimla si spícího Hiraka. Pousmála jsem se a vstala. Obešla jsem vodní postel a zamířila do koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a převlékla se znovu do čistého. Hned je den veselejší.
Ušklíbla jsem se a zašla do kuchyně. Cestou jsem si všimla zavřeného obýváku.
Možná, že Akihiro ještě spí, nebudu ho rušit..
I s tou myšlenkou jsem došla do kuchyně a jala se připravovat - no, spíše něco mezi snídaní a obědem. Vybrala jsem pečivo, nějaké salámy a sýry, hodila to na tác ke stolu a postavila znovu na čaj. Mezitím,co jsem čekala, až se voda ohřeje jsem si nahlas pobrukovala nějakou melodii, která mi utkvěla v paměti.

Zdá se, že Misaki je už vzhůru... Stoupl jsem i a šel za ní do kuchyně."Dobré poledne Misaki. Jak si se vyspala?" Usmál jsem se.

Zaslechla jsem hlas, tak jsem s pobrukováním přestala a otočila se.
"Dobré i tobě..." Pousmála jsem se, když jsem spatřila Akihira.
"Skvěle, sice netuším, kdy jste přišli. Ale jeden z vás mě musel dostat do pokoje, protože jinak si nedokážu vysvětlit, proč jsem spala ve svém pokoji. Leda tak, že jsem náměsíčná.." Ušklíbla jsem se a pak zalila hrníčky vařící vodou.
"A co ty?" Otočila jsem se na něj s otázkou, nějak pobrala ty tři hrníčky a postavila je na stůl.

"Odnesl jsme tě. Spala si jak zabitá." Došel jsem k ní."Docela to šlo, i když mě ten zmetek uvnitř vyspat moc nenechá, ale i on někdy si potřebuje odpočinout, tak jsme na chvíli zaspal." Zaskřípal jsem zuby, když jsem ucítil palčivou bolest v ruce a na hrudníku. Hlavně buď ticho...to vydržíš... Doufal jsem, že si ničeho nevšimla a znovu jsem se na ni usmál."Nechceš z něčím pomoct?"

"Děkuju, že jsi mě tam nějak dopravil. Usnout v kuchyni, kam jsem to dopracovala.." Ušklíbla jsem se a pak jen přikývla a prohlédla si ho.
Snad ho ten démon nezlobí moc.. Tu myšlenku jsem ale nahlas nevyřkla.
"Nene, to je v pořádku. Sedni si a najez se. A s nějakým nemám hlad na mě nechoď, do týdne ty zásoby musíme sníst" Zasmála jsem se a já sama si vzala židli vedle a chvilku jsem si pohrávala s vařícím hrníčkem v ruce.
Chtěla jsem mu říct o dalším únosu, ale chvilku jsem nad tím ještě uvažovala.
Teď ho tím zatěžovat nebudu..

Hlad jsem opravdu neměl, ale něco jsem sníst musel. Posadil jsem se a podíval se na Misaki."Není zač." Usmál jsem se."Tak co by si chtěla říct Misaki? Vidím na době, že máš něco na srdci, ale nechceš to povědět. Nebyla jediná, která uměla na někom poznat, že se něco děje.

Překvapeně jsem k němu vzhlédla.
"Jak jsi.." Nedokončila jsem tu větu, stejně byla zbytečná.
"To nic.." Sledovala jsem jeho oči a rozhodla se. "Stejně s tím teď nic neuděláme, jen.. Víš, jak byl unesen Taisuke. Po útoku na Nishi no Gawu se tu objevil znovu ten muž.."
Jak já ho začínám nesnášet.. Tu myšlenku jsem opustila a pokračovala.
"Unesl odtud jednu dívku. Jako další varování, abychom démony nechali na pokoji. Nebyla jsem schopná nic udělat. Slíbila jsem, že jí zachráním, takže až se za týden sejdeme. Musíme zachránit i ji..." Dodala jsem.
"Promiń, potřebovala jsem to jen někomu říct.." Pousmála jsem se nakonec.

Trochu jsem se zamyslel."Tak je to tedy. Něco ti řeknu. Démony nechat nemůžeme, když se někde objeví, musíme je zastavit a bez vyjímky. Pokud jim je necháme, pohltí jejich sílu a nebo je jen zničí. Tak i tak, pak budou mít volnou ruku a nemyslím, že se někde usadí a budou spokojeně žít. Budou dál zabíjet a páchat hrozný věci a bet toho, že by je někdo zastavil a třeba i z nově nabitou silou je pak nikdo nezastaví. Nezaleknu se jich a tu dívku od nich dostaneme. Ale pořád si myslím, že Taisuke zdrhl a ne, že je unesen. Jsem si tím stoprocentně jist a ani ten stařík mě nepřesvědčí o opaku." Začal jsem pomalu jíst, i když se mi moc nechtělo.

Pousmála jsem se. "Asi máš pravdu. Já Taisukeho zmizení viděla na vlastní oči. Ten muž mu něco udělal tím svým tmavým větrem a pak.. Slehla se po něm zem, bez jediného mrknutí oka zmizel.." Dodala jsem.
"Dnes bych chtěla jít trénovat, i s Hirakem pokud bude chtít. Potřebuji něco zjistit.."
Přemýšlela jsem nad tím v nemocnici. Možná, že bych to dokázala, možná taky ne.
Tu myšlenku jsem opustila a upila ze svého čaje. Ani já moc hlad neměla.

Začal jsem se probouzet a ihned po probuzení jsem se zdlouhavě protáhl přičemž jsem udělal skřehotaví zvuk který se rozléhal po celém bytě